Tento článek vyšel v časopise SNOW 122 (leden 2020).
Devátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech
přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat
svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám
funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již
tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet
zalyžovat.
Volné termíny i plánované akce najdete na: www.skiwithme.cz
Nahoru
„Pohyb nahoru způsobí odlehčení lyží“. Je tomu tak? Pokud pohyb nahoru zastavím, dojde opravdu k odlehčení. Ale co se přesně děje během něj? K pohybu nahoru je potřeba natahovat nohy. Zvlášť, když jsme předtím dostali pokyn „dolů“ a krčili jsme je. Když ale něco natahuji, tlačím. Zkuste se opřít rukou o zeď a zvýšit na ni tlak. Musíte ruku natahovat. Ale chci na konci oblouku do lyží tlačit? Já osobně ne. Chci naopak tlak, který jsem během jízdy správným vedením lyží nasbíral, uvolnit.
Dolů
„Pohyb dolů způsobí zatížení lyží.“ Fyziku nelze oklamat. Když pohyb dolů zastavím, dojde opravdu k zatížení. Jenže v průběhu pohybu dolů nohy krčím. A když něco krčím, tlak naopak uvolňuji. Zkuste se opět opřít o zeď a pozorovat, jaký vliv má na změnu tlaku krčení a natahování ruky. A stejně jako chci na konci oblouku tlak postupně uvolňovat, chci ho v průběhu oblouku naopak střádat a zvyšovat.
Kde se ten pokyn tedy vzal?
Vysvětlení je vlastně jednoduché. Přišel (a bohužel neodešel) v době rovných nevykrojených lyží. Tehdejší lyže byly velmi tuhé v ohybu a o střádání tlaku během oblouku zvětšováním úhlu zahranění si naprostá většina běžných lyžařů mohla nechat jen zdát. Poloměr tehdejších lyží byl většinou více než 40 metrů, takže zatáčka, kterou by lyže udělaly samy jako dnes, se prostě nekonala. Běžní lyžaři lyžovali smykem, otáčeli zejména patami a pro odlehčení a nasměrování lyží do nového oblouku používali velký vertikální pohyb nahoru. Pak přicházel logicky vertikální pohyb dolů, často v podobě výrazného krčení vnějšího kolene dopředu a dovnitř, což mělo za následek zatížení přední části lyže a odlehčení paty, se kterou bylo možno manipulovat. Byť závodníci a vyspělí experti už tenkrát používali techniku pedálování (tehdy spíše „přestoupení“) a snažili se výrazným hraněním lyže prohnout a zkrátit jejich poloměr, běžní lyžaři limitováni dovednostmi, materiálem a kondicí mohli tuto „předcarvingovou“ techniku pouze obdivovat.
Jak je to dnes?
Dnes máme lyže „samotočky“. Jsou měkké v ohybu, pevné v torzi a stačí je jen naklonit dostatečně na hranu a začnou zatáčet samy. Tlak na ně zvyšujeme větším zahraněním. Ani tady fyziku nelze oklamat. Čím menší plocha, tím větší tlak. V průběhu oblouku se chci narůstajícímu tlaku jen vzpírat. Jinými slovy: „kolik do mě tlačí, tolik se opírám“. Tlak mohu zvýšit i natahováním nohou, ale natažená noha nedokáže absorbovat nerovnosti, hlavně však nedokáže rotovat v kyčelním kloubu. Tedy někam se otáčet, ale zejména také naklápět, což znamená hranit. A hranění potřebuji pro práci s tlakem nejvíce.
Jsou ale i situace, kdy samotné hranění nestačí. Musím použít jízdu smykem. Smyk může být, stejně jako v autě, řízený a neřízený. Když ho budete řídit plynulým otáčením dolních končetin pod klidným trupem, budete odhrnováním sněhu postupně vytvářet odpor. Jinými slovy tlak, kterému se opět vzpíráte. Natahováním nohou byste ho sice také mohli zvýšit, ale natažená noha se kromě velmi limitovaného hranění nemůže ani otáčet.
Jak na to?
Na papíře to bude vypadat možná jednoduše, ale provedení vás bude určitě stát pár pokusů i odbourání některých zažitých pohybů. Pro začátek zkuste lyžovat jen tak na „zevláka“. Uvolnit a pokrčit kotník, koleno i kyčel, ať se vám dobře a rovnovážně stojí. Mezi oblouky se nesnažte ani vyskočit z bot, ani se do nich během oblouku celí schovat. Prostě se jen soustřeďte na přenášení hmotnosti z jedné nohy na druhou. Vraťte se do minulého čísla časopisu a přečtete si článek „Spojka a plyn“, kde je princip jednoduchého „pedálování“ popsán podrobně. V průběhu oblouku se snažte opírat o vnější lyži. Netlačit do ní ani natahováním, ani krčením, jen se opírat o chodidlo, které můžete do oblouku plynule směrovat a naklápět. Oběma pohyby budete zvyšovat tlak, proti kterému budete jen balancovat tak, aby vás nepřetlačil.
Nakonec
Vertikální pohyb v lyžování určitě existuje. Ale je důsledkem jiných pohybů, které vykonáváme při přenášení hmotnosti z jedné lyže na druhou. Princip pedálování si nejlépe uvědomíte při jízdě na kole. V zatáčce je vždy vnější pedál dole a vnitřní nahoře. O vnější se opíráme, a díky tomu se dokážeme i s celým kolem naklánět dovnitř zatáčky. Když jedete v serpentinách, budete muset před další zatáčkou vždy otočit pedály tak, abyste se zase mohli opírat o vnější. Napadlo vás někdy zvednout se mezi zatáčkami a při výměně pedálů prudce ze sedla? Snad ani nechci pomyslet na důsledky. Lyžujte tedy tak, abyste pevně seděli na sedle vašeho kola, pod sedlem jen plynule vyměňovali pedály a do zatáčky se opírali o ten správný. Vertikální pohyb je jen křivka, po které se v důsledku naklánění kola do zatáček pohybuje sedlo, na němž sedíte.
Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme
Projekt Ski with me
Nejstarší technika lyžování, před více
než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na
zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou
moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům
snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou
alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné.
Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře
i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte
na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem
čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku
lyžování a telemarku, Ondřeje
Nováka.
Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.
