Tento článek vyšel v časopise SNOW 126 (listopad 2020).





Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.
Volné termíny i plánované akce najdete na: www.skiwithme.cz



Název „Hledání opory“ vytvořil očekávání, která možná zůstala nenaplněna. Minulý článek poskytl další pohled na vertikální pohyb při lyžování a nabádal vás, abyste pohyby při přehranění provedli plynule, nic neurychlili a prošli si uvolněnou a vyrovnanou pozicí mezi oblouky, kdy vaše lyže přechází přes plochy na nové hrany a vy jste uvolněně srovnaní s lyžemi bez jakýchkoliv rotací, přehnaných náklonů a zalomení v dolní či horní části těla. I to je totiž součást hledání opory.

Věčných 50/50

„Kolik na jedné noze uvolním, tolik ta druhá přijme. Pokud to uděláte správně a pohyb nikde nezastavíte ani nepřeženete, ocitnete se mezi oblouky v ideálním vyrovnaném postavení, kdy jsou všechny důležité segmenty těla (pánev, horní polovina těla) srovnány přímo s lyžemi a jsou navíc přímo nad nimi. Jste tzv. na čtyřech hranách a vaše hmotnost je rozložena přesně 50 na 50.“, psal jsem v minulém díle. A považuji to za jednoduché a srozumitelné vodítko. Realita je ale pokaždé trochu jiná. Záleží na povrchu, na rychlosti, na zadání i na cíli.

Na novou vnější

A čím dřív, tím líp. Za svým vrcholem oblouk v podstatě končí. Lyže samozřejmě stále zatáčí, ale my už vyvíjíme činnost k jejich postupnému uvolňování. Začínáme zmenšovat tenzi na vnější oporné noze a tvořit ji na nové. Zásadní pro nás bude termín „tvořit“. Kolik na jedné noze uvolním, tolik musí druhá přijmout. A právě to přijetí by nemělo být pasivní. Na novou vnější lyži bych se měl postavit. A to dokonce už ve chvíli, kdy je vlastně ještě vnitřní a na zcela nevhodné hraně. Právě tohle bude totiž počátek přehranění. Postavit se na nohu znamená najít postupně oporu na celém chodidle, které dokáže v ideálním postavení udržovat a balancovat hmotnost celého těla. Důležité je právě to ideální postavení. Zkuste si na novou vnější nohu stoupat s pocitem, že chcete zatížit celé chodidlo a „rozplácnout“ ho do boty. Tak budete stát na velké stabilní platformě, která má svůj základ na oblíbené balanční trojnožce – třech bodech na chodidle (pod malíčkem, pod palcem a na patě), které ji tvoří. (Více o trojnožce najdete v článcích ve SNOW 117 a 118.)

Jak moc

Dá se říct, že čím dřív začnete vyhledávat oporu na nové vnější lyži, tím lépe. Ale to neznamená v maximální intenzitě. Když budete skákat z jedné nohy na druhou, vaše chodidlo se samozřejmě přizpůsobí a roztáhne do požadované platformy – trojnožky, kterou se pak snažíte udržovat a žádný z bodů neztratit. Nechceme ho ale rozplácnout ve vteřině a na maximum. Novou vnější lyži bychom přetížili, došlo by ke ztrátě rovnováhy, příliš brzkému přehranění a to vše by bylo doprovázeno korekcemi, jako je protirotace, rotace, vlomení boků dovnitř oblouku a podobně. A tam přesně směřuje mé jednoduché vodítko nabádající k plynulosti a přechodu přes vyrovnanou pozici na „čtyřech“ hranách.

Představte si trojnožku na chodidle jako tři ostré hřebíky. Když na ně stoupnete příliš rychle a intenzivně, bude to velmi bolestivé. Zkuste si na ně tedy stoupnout pomalu a plynule, abyste chodidlo postupně zpevnili. Stejně tak nechci příliš rychle uvolnit tenzi v končící oporné noze. Musel bych pak stejně rychle přijmout uvolněnou energii na nové vnější a velmi pravděpodobně bych to ani nestihl. Vedlo by to opět ke ztrátě rovnováhy a následným korekcím. Plynulá výměna je důležitá i z pohledu přehraňujících lyží. Dokud nebudete mít oporu, nemůžete s novou vnější lyží příliš hýbat. A stoprocentní opora je vždy definována tím, o co se opírám. Pokud je naprostá většina vaší hmotnosti na nové vnější lyži dříve, než bude na té správné hraně, není to ideální. Lyže na ploše je sice opřená o sníh, ale klouže všemi směry, a abyste s ní mohli někam kontrolovaně pohybovat, je třeba ji zahranit. Teprve o zahraněnou lyži se lze spolehlivě opřít.

Co dál?

Stačí se dobře postavit na novou vnější lyži? V podstatě ano. Když se na chodidlo postavíte, dojde k takzvané pronaci. Chodidlo se přirozeně roztáhne a trochu více opře o svoji vnitřní stranu. Tedy přesně tam, kde je vnitřní hrana lyže, na kterou si chcete stoupnout, opírat se o ni a zatáčet na ní. Zbytek už zařídí gravitace a práce větších tělesných pohybů, jako je náklon do oblouku nebo aktivita celých dolních končetin pro větší zahranění. Nesnažte se chodidlo za každou cenu aktivně překlápět do nového oblouku. Pronace znamená stabilní postavení a její pokračování není žádoucí. Ztratili byste jeden z bodů stabilní trojnožky, ale také přetížili palec a byli nuceni použít další korekce rovnováhy, jako je třeba „vlomení“ kolene dovnitř oblouku anebo rotace boků.

Nakonec

Popsat přesné rozložení hmotnosti na lyžích je vždy cesta do nekončící diskuze. Přitom je to téměř nepodstatné a pohled na problematiku může být velmi jednoduchý. Zatížení vnější a vnitřní lyže se neustále mění nejen podle toho, ve které části oblouku se zrovna lyžař nachází, ale i podle terénu, rychlosti, nebo třeba poloměru oblouku. Na hodně měkkém sněhu se při přehranění velmi přiblížíme popsanému 50/50, protože takový sníh poskytuje jen velmi malou oporu a musíme na něj opatrně. Na tvrdém povrchu bude již více hmotnosti ve prospěch vnější lyže, při rychlé jízdě závodníka i výrazně. Základem však zůstává ten plynulý přenos hmotnosti a s ním tvorba opory. Když vnější lyži příliš brzo přetížíte, přijdete totiž o to úžasné „flow“, kdy vás uvolněné lyže podjíždí a objevují se postupně na druhé straně vašeho těla. Zkuste si do příště jednoduché cvičení. Jízdu na jedné lyži. A sledujte, jaký bude rozdíl v průběhu a plynulosti oblouku, ovládání lyží a hlavně ve vaší rovnováze, když zvednete končící vnější lyži rychle a vysoko, nebo když ji budete zvedat pomaleji, postupně a jen mírně nad sníh.




Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme




Projekt Ski with me

Nejstarší technika lyžování, před více než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné. Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku lyžování a telemarku, Ondřeje Nováka.







Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.