Tento článek vyšel v časopise SNOW 137 (únor 2022).





Už jedenáctý ročník seriálu Skiwithme se vám v následujících pěti dílech pokusí přinést několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se vám ukázat funkční techniku lyžování a drobné tipy na zlepšení i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo bude chtít vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.
Volné termíny i plánované akce najdete na: www.skiwithme.cz



Lyžovat se naučíš lyžováním

Tipl bych si, že naopak tohle úsloví jsem ve svých článcích již použil mnohokrát. A pravděpodobně i v podobných souvislostech jako dnes. Každopádně ho z mých úst zná i mnoho hostů, kteří se mnou jezdí lyžovat. A nějakou část dne spolu vždy trávíme i diskusemi o technice lyžování, podrobným vysvětlováním a zkoušením a laděním sebemenších detailů, aby byl výsledek takový, že nebude negativně ovlivňovat další kroky. Všimněte si, že nepíšu „aby byl výsledek dokonalý“, ale spíše „aby byl výsledek dostatečný“. Dokonalost je studená, nudná a postrádá emoce. Jednou z nich je právě radost. V tomto případě radost z pohybu, pobytu venku v přírodě, radost z překonávání sebe sama. A k tomu je potřeba hlavně lyžovat. Techniku lyžování potřebujeme rámcově pochopit a porozumět jednotlivým pohybům, abychom je začali dělat správně. Ale nemusíme je donekonečna drilovat, abychom je udělali dokonale. Potřebujeme naopak hodně lyžovat a zkoušet, co už nám jde a co naopak ne.

Komfortní a nekomfortní zóna

Nejen lyžování se začínáme doopravdy učit až ve chvíli, kdy uděláme alespoň malý krůček mimo svoji komfortní zónu. Tím malým krůčkem může být třeba zvýšení rychlosti, zkrácení oblouků, ale třeba také jiný sklon svahu a neupravený terén. Když už umíme carvingové oblouky na mírném kopci, jdeme je zkusit na strmější. Je docela jasné, že nám to ze začátku nepůjde, ale neustálým zdokonalováním a drilováním oblouků na modré sjezdovce to nikdy nevyřešíme. Modrá sjezdovka je pro nás již příliš komfortní zónou, a i když dosáhneme možná dokonalejšího provedení, na červené to bude najednou úplně jiná disciplína. Jenže právě o tom lyžování je: nekonečný souboj s přírodou a na jeho konci dobrý pocit z vítězství, nikoliv z dokonalosti. Protože ani příroda není sterilně dokonalá a od nás očekává, že se budeme trochu prát.

Lyžování neví, že vy o něm víte všechno

Jako není sterilní příroda sama o sobě, nemůže být sterilní ani pohyb v ní. Existují možná sporty, které vyžadují přesné a dokonalé provedení jednoho pohybu, ale lyžování mezi ně rozhodně nepatří. Lyžování je o obrovském balíku dovedností, o jejich aplikaci na terén, rychlost a podmínky. A nic z toho není během jednoho dne, dokonce během jedné jízdy, stejné. Když dosáhnete dokonalého provedení jednoho typu oblouku, budete o to více otráveni, že vám to v jiném prostředí najednou nefunguje. Stačí změnit jednu položku složité komplexní rovnice a dokonalý výsledek je v nedohlednu a s ním i veškerá radost, pokud jste ji hledali právě v dokonalosti. Lyžování je totiž úplně jedno, že o něm víte všechno a v ideálních podmínkách jste dokonalí. Neustále vám nastavuje svoje zrcadlo a čeká, zda obstojíte.

Proč se naučit „dobře lyžovat“?

Motivace k menšímu či většímu tréninku lyžování, ať už s instruktorem nebo sám, může být různá. A pokud se rozhodnete stát lepším lyžařem a obětovat svůj volný čas tréninku, měli byste si odpovědět hned na několik otázek. Třeba co znamená „dobře lyžovat“. V našich podmínkách to určitě není časomíra, která lyžaře seřadí podle jejich aktuální výkonnosti. Kvalitu našeho lyžování bychom spíš měli měřit vlastními pocity. Pozitivními i negativními. „Dobře lyžovat“ znamená v našem nezávodním světě umět lyžovat za jakýchkoliv podmínek, na jakémkoliv svahu a v rychlostech, které v organismu vytvoří potřebné endorfiny, ale ne strach. A třeba také lyžovat ekonomicky, celý den, celý týden, bez větších bolestí nohou i přesto, že jsme se nijak zásadně na zimní sezónu nepřipravovali. K tomu všemu je třeba se naučit mnoho správných pohybů. Když se nám pak podaří sjet nějaký těžký kopec řezanými oblouky, nebo nás osloví lyžování v hlubokém sněhu a v boulích, máme radost. Chceme se naučit dobře lyžovat, abychom měli radost.

Jak velký může být můj pokrok?

Záleží, kde začínáte. Když se začnete učit „dobře lyžovat“, váš progres bude na začátku obrovský. U začátečníků obrovský a dlouhotrvající, u dobrého sportovního lyžaře velký a krátký. Sportovní lyžaři mají různé neduhy, špatné návyky a často mají na lyžování pohled, který se opírá o rady kamarádů, diskutérů na různých zájmových fórech, ale z pohledu fyziky i biomechaniky je často nefunkční. Pokud dostanou několik dobrých tipů, jejich lyžování se dokáže velmi rychle proměnit, ale pak se progres zastaví. Začátečníci jsou na tom podobně, byť jejich progres je vzhledem ke startovní čáře mnohem delší. Ale i ten se nakonec zastaví. A to ve chvíli, kdy začneme lyžovat na strmějších a tvrdších sjezdovkách. Můžeme se sice vrátit na modré sjezdovky a ukojit svoje ego desítkami dokonalých oblouků, ale stejně nás to táhne na červenou, a hlavně na černou. A tam se radost často najednou vytrácí a přichází frustrace. Každý, kdo se dlouhodobě věnuje cílenému tréninku nezávodního lyžování, se nakonec do takového momentu dostane. Zlepšení je od určité chvíle jen velmi malé. Kudy dál?

Daň za radost

Když se rozhodnete být lepším lyžařem, musíte si také uvědomit, jak velkou daň za radost z „dobrého lyžování“ jste ochotni přinést. A není to jen váš čas, peníze za skipasy, ubytování a instruktora. Je to i ochota vystoupit z komfortní zóny, bojovat s podmínkami a s neúspěchem. Výsledkem bude větší radost z lyžování. Ale stojí to za to? Proč bych měl být dokonalým lyžařem? Často slýchám: „Chtěl bych lyžovat jako ty,“ a odpovídám: „Musel bys tu být celou zimu, každé ráno v 8.30 na kopci a za tři roky se tomu přiblížíš.“ Nalyžované kilometry a hodiny neošidíte. Není to drilováním, ale praxí. Jistotou získanou za dlouhé roky na lyžích od října do května. Těžko to doženete, pokud jste ty kilometry nenalyžovali alespoň v dětství. Ale přesto můžete mít z lyžování radost.

Radost až na kost

Lyžování je o radosti z překonávání překážek, z rychlosti a ze sdílení toho všeho s někým dalším. Radost je i cesta. Samotný proces objevování, byť občas trvá déle a není jednoduchý. Role instruktora spočívá v tom, že vás postrčí do mírně nekomfortní zóny, naučí vás se v ní pohybovat a přiblíží vám tak radost z další překonané překážky. A když se rozhodnete stát se svým vlastním instruktorem, měli byste to udělat úplně stejně. Vystoupit z komfortu. Nenechte se obalamutit modrou sjezdovkou za slunečného počasí, nespokojte se s jedním typem oblouku dovedeným k dokonalosti a zároveň nepropadejte skepsi, když v těžších podmínkách nelyžujete tak dobře jako v těch snazších nebo když se všichni kolem vás chlubí, jak jim to jde. Z nekomfortní zóny se tréninkem brzy stane komfortní a s ní přichází i efekt „dobře u toho vypadat“, po kterém, i když si to nechceme připustit, naše ego tak touží.

Do zbytku sezóny i do té další, co nás teprve čeká, vám všem přeji: „Hlavně radost!“




Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme




Projekt Ski with me

Nejstarší technika lyžování, před více než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné. Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku lyžování a telemarku, Ondřeje Nováka.







Ondřej Novák: Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.