Než se dostaneme k novým přístupům, ujistěme se, že jsme ve shodě, pokud jde o starou známou mantru „běhání a/nebo lyžování ničí kolena“. Ne nutně. Četné studie porovnávaly skupiny sportovců a nesportovců v průběhu mnoha desetiletí a nezjistily žádné relevantní důkazy o tom, že by u běžců či sjezdařů (na něž jsem se rešeršně zaměřil) byla větší pravděpodobnost vzniku osteoartrózy kolen nebo nutnosti výměny kolenního kloubu. Ve skutečnosti z mnoha studií vyplývá, že sportovci mají menší pravděpodobnost vzniku problémů s koleny, možná díky své obecně nižší hmotnosti, menší míře systémového zánětu a schopnosti chrupavky přizpůsobit se a zesílit v reakci na pravidelnou fyzickou zátěž.

To vše zní dobře, ale neodpovídá nám to na další důležitou otázku. Co když už máte osteoartrózu kolen, což znamená, že vaše chrupavka – tlumič nárazů mezi kostmi – začala degenerovat? To, že běh či sjezdaření nezpůsobují osteoartrózu, přece neznamená, že jste proti ní imunní. V tomto okamžiku už můj kolenní kloub nefunguje tak, jak by měl. Pokud budu pokračovat v běhání či sjezdovém lyžování, urychlím tím progresi svého kolenního problému?

Vzhledem k tomu, že osteoartrózou trpí miliony aktivních sportovců, je to důležitá otázka. A odpověď z vědeckého hlediska zní, že to nevíme jistě. Logicky lze předpokládat, že pokud je kolenní kloub již narušen, vysoké zatížení způsobené běháním či agresivní sjezdařinou by mohlo opotřebení chrupavky dále zhoršovat. Zatím však existuje jen velmi málo přímých důkazů, na jejichž základě by bylo možné vyvozovat jakékoli závěry.

Snad i proto mne zaujal výzkum v časopise Clinical Rheumatology, který provedla skupina vedená Grace Lo z Baylor College of Medicine. Vycházel z velké multicentrické studie nazvané Osteoarthritis Initiative, která sledovala téměř 5 000 lidí po dobu přibližně deseti let. V této skupině bylo 1 203 lidí starších 50 let, kteří měli osteoartrózu alespoň v jednom koleni, z nichž 138 bylo po celou dobu studie běžci a 227 se pravidelně věnovalo sjezdovému lyžování.

Účastníci studie podstoupili řadu diagnostických testů, včetně rentgenových snímků, aby se zjistilo, jak závažná je jejich osteoartróza kolene. Tyto testy byly po čtyřech letech zopakovány. Stěžejní otázka výzkumu zněla: došlo u těch, kteří v tomto období běhali či sjezdařili, k rychlejší progresi symptomů než u těch, kteří se sportování vyhnuli? Zde je to, co publikovali výzkumníci:

„V rozporu s naším očekáváním jsme našli jen málo důkazů, které by naznačovaly, že běhání či sjezdové lyžování je v této kohortě škodlivé. Mezi jedinci ve věku nejméně 50 let s osteoartrózou (OA) kolene nebylo běhání či lyžování spojeno s podélným zhoršováním bolesti kolene nebo rentgenologicky definovanou strukturální progresí. Navíc u těchto sportovců došlo také k většímu zlepšení bolesti kolene ve srovnání s nesportovci, což naznačuje, že aktivní sport může být z hlediska zdraví kolen u osob s OA kolene přínosem.“

Pokud se podíváme na medicínský ukazatel zvaný „zúžení kloubního prostoru“, který naznačuje, že kosti se k sobě přibližují, protože chrupavka mizí, zhoršilo se během sledovaného období 23,6 % nesportovců, zatímco u sportovců to bylo jen 19,5 %. Stejně tak 29,0 procenta nesportovců hlásilo nové časté bolesti kolen, zatímco u sportovců to bylo jen 26,8 procenta. Naopak 39,1 procenta nesportovců hlásilo zlepšení bolesti kolen, zatímco u aktivně sportujících to bylo 50 procent. Při zohlednění dalších charakteristik, jako je věk a BMI, se ukázalo, že sportovci měli asi o 70 procent vyšší pravděpodobnost zlepšení příznaků.

To vše může znít skvěle, ale nenechme se unést; k dispozici máme jen velmi málo informací o tom, kolik naběhaných či nalyžovaných kilometrů či hodin sportovci nahlašují nebo jaké další rozdíly mohly být mezi sportovci a nesportovci. Je samozřejmě možné, že ti, kteří byli schopni bez omezení sportovat dál, byli v nějakém ohledu zdravější – i když vědci se touto možností zabývali a zjistili, že na počátku měli sportovci i nesportovci velmi podobnou úroveň progrese onemocnění a podobný BMI.

Jedna věc, kterou je dlužno zdůraznit, je, že testovaní sportovci nebyli instruováni, aby chodili, běhali a lyžovali, kolik chtějí. Nedostali vůbec žádné konkrétní pokyny ohledně svých oblíbených sportovních aktivit, takže se pravděpodobně řídili svým zdravým rozumem a radami svých lékařů. Běhali kratší vzdálenosti nebo méně často než dříve? Přestali lyžovat a šli domů, pokud je během dne na sněhu začala kolena trápit více než obvykle? Možná, ale to nevíme.


(Foto: Violeta Stoimenova)

Značně invazivní výměna kolenního kloubu nebo život s bolestí a zhoršenou pohyblivostí těžce artritického kolene není žádná legrace, proto se opravdu zdráhám předkládat tu jakékoli návrhy, které by mohly urychlit progresi něčího stavu. Na druhou stranu jedním z vážných důsledků osteoartrózy je, že obecně vede ke snížení fyzické aktivity, což zase vede ke zvýšení rizika dalších chronických onemocnění, jako jsou srdeční choroby a cukrovka. Například jedna z mnou dohledaných studií zjistila, že potíže s chůzí způsobené osteoartrózou jsou spojeny s 30procentním zvýšením rizika infarktu, mrtvice a dalších kardiovaskulárních příhod.

Na tomto místě považuju za korektní napsat, že pokud se vám zhorší stav kolen, měli byste se rozhodnout pro soudnou opatrnost a věnovat se „kloubům přátelským“ aerobním aktivitám, jako je jízda na kole nebo plavání. Osobně však doporučuju nepřestat testovat své hranice; já jako stále aktivní sněhomil z kategorie 50+ zařazuju pro sebe nejméně problematický běh na lyžích, ke kolenům mírně agresivnější sněhoběžku, a když kolena neprotestují a přírodní podmínky umožní, pak klasické sjezdaření, dnes už nejradši v měkkém a hlubokém. Přičemž „chodící“ sněhové aktivity typu backcountry, sněžnic nebo skialpů vnímám jako aktivní regeneraci, podobně tak umírněné pravidelné posilování celého těla – ať už cíleným zvedáním železa, nebo stále raději něčím praktickým – třeba prací v zahradě, děláním dříví, taháním větví v lese. Toto vše nenechává má kolena nečinně dřímat, současně je k nim však přiměřeně ohleduplné.

Jakkoli jsem hledal, nenašel jsem mezi desítkami studií žádný svatý grál slibující beztrestné proběhnutí či prolyžování se akutní osteoartrózou. Mohu však nabídnout svou desítky let starou osobní zkušenost: nebojte se nechat se vést svými symptomy. Bude to nejspíš znamenat změnu času, délky a frekvence vašeho sportování. Může to znamenat vyzkoušet jiné náčiní nebo jiný povrch, případně posílit stehna a střed těla, abyste zjistili, zda toto všechno ovlivní zatížení vašich kolen.

Rozhodně to však neznamená přestat se svým sportováním! Pokud se vám podaří najít si rutinu, která je slučitelná s vašimi příznaky osteoartrózy, kyne vám reálná naděje, že i když už vám kolena dělají potíže, svou oblíbenou aktivitou si je nebudete ničit dál a víc.