Sjezdovky:
Nejvíce se mi líbily okrajové sjezdovky v Tonale, konkrétně Alpino,
Bleis a Contrabbandieri. Ostatní sjezdovky na jižních svazích jsou poněkud
fádnější. Často jsem slyšel, že jsou to cvičné svahy, ale i tam jsou
solidní sportovnější sjezdovky. Ledovec Presena snad nepotřebuje
komentář, široká pista jako dálnice. Odjezd od ledovce poněkud plochá
červená, ale vynahradila to pista Paradiso. Z Ponte di Legno jsem byl vcelku
zklamán, sjezdovky úzké, ledovaté, zmrzlé muldy po zasněžování, oproti
tomu v Temú to bylo jiné kafe - krásné sportovní, upravené a před větrem
kryté sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Všechny sjezdovky zasněženy, technickým i přírodním sněhem, až na
nějakou výjimku žádná vydřená místa.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většinou kryté sedačkové lanovky, několik archajckých dvousedaček. Na
ledovec vedou dvě kotvy, což je mnou nejméně oblíbené dopravní
zařízení. Chyběly mi tam lavičky nebo křesílka mimo restaurace.
Zalidněnost:
V neděli fronty maximálně na 5 minut, jinak bez čekání.
Občerstvení a aprés-ski:
Po středisku dostatek restaurací a barů. Ceny pro našince vyšší:
jídlo v průměru za 7-10 €, nápoje tak 2-4 €. Obsluha vždy velice
příjemná.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravili jsme se autobusem, cesta trvala cca 14 hodin, bez problémů.