Sjezdovky:
Otevřeny modré Olperer 1 a 2, červené Slalomhang, Gefrorene Wand a Tuxer
Fernerhaus a černá Bucklpiste. Kvůli neustálému sněžení poměrně často
vyjížděli na svahy rolbaři, ale jejich snažení bylo marné, protože
manšestr za pár minut opět zapadl čerstvým prašanem. Vzhledem ke špatné
viditelnosti lyžovala většina lidí na svahu Tuxer Fernerhaus, který byl
nejníže položený a tedy téměř bez mlhy a větru.
Sněhové podmínky:
Naprosto neuvěřitelné - nahoře 270 cm sněhu (dle webových stránek).
Netušil jsem, že i v půlce června může napadnout 20 cm nového sněhu
.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na poměry ledovců skvělé. Lanovky mají čtyři celkem stanice:
Hintertux (údolí)
Sommerbergalm ("1. patro", odkud se rozbíhá čtyřsedačka
Tuxerjoch a vlek Rasmoos, mimo provoz již přes měsíc)
Tuxer Fernerhaus ("2. patro", pomyslné srdce celého areálu -
obří samoobslužná restaurace, odtud nahoru se lyžuje po celý rok - výška
2 660 m n. m.)
Gefrorene Wand (nejvyšší bod areálu - 3 250 m n. m., vede
sem velkokapacitní Gletscherbus, stará dvojsedačka a dva paralelní
vleky)
Jak už jsem psal výše, rozumně se dalo lyžovat pouze těsně nad Tuxer
Fernerhausem, a to na moderní vyhřívané kabince Gefrorene Wand 3a. Zde se
tátovi a kamarádovi stala veselá příhoda - když si kamarád chtěl dát
nohy na protější sedačku, okamžitě z kukaně vyskočil vlekař a požádal
ho, aby si ty nohy ze sedačky sundal. On to udělal, ale zůstala po něm na
sedačce malinkatá loužička vody. A když přijeli na horní stanici, už tam
čekal druhý vlekař, který s utěrkou začal tu miniloužičku vzorně
pucovat
. Tady je vidět starost Rakušáků o komfort všech
návštěvníků - v Česku vám za deště sklopí sedačky jen málokde...
Zalidněnost:
Nahoře vůbec nikdo, jen na zmíněné vyhřívané kabince pár lidí
jezdilo.
Občerstvení a aprés-ski:
Skvělá obrovská restaurace na Tuxer Fernerhaus.
Doprava do střediska a parkování:
Vše bez problému.