Sjezdovky:
Jezdím na „první lano“, takže jsem si užil minimálně hodinu a půl
jízdy na manšestru po poloprázdných sjezdovkách. Krása. Skvěle upravené,
na Tuxu to umí. Až na několik málo hodně exponovaných míst nebyly po
celý den až do konce téměř žádné velké muldy. A to přitom v neděli
byla pod 3 000 výškovými metry teplota nad nulou.
Otevřená byla i většina střední části areálu - mimo krásné boční
tratě č. 16 a 17 na Tuxerjoch. Tu ale právě upravovali: tipuji, že bude
brzy v provozu. V horní části, nad Fernerhausem, bylo v provozu téměř
vše. Má oblíbená boční červená Schlegeis č.5 bohužel ne.
Hintertux je mnoha Čechům důvěrně známý, přeci jen ale připomenu,
že není vhodný pro začátečníky. Už po výstupu z kabinky nahoře na
Gefrorene Wand čeká velmi strmá červeno-černá sjezdovka, na níž se už
dopoledne začíná tvořit kombinace ledu a muld a která nemá alternativu.
Předloni jsem byl s výpravou Australanů, z nichž jeden si hned na této
první sjezdovce chvíli po prvotním výjezdu nahoru polámal několik
žeber.
Sněhové podmínky:
Když jsem četl reportáž
Cesmika z předchozího týdne, měl jsem obavu. Naštěstí v průběhu
týdne napadla spousta sněhu, Rakušané ho stihli dobře urolbovat, takže led
byl pouze v nově otevřené „střední části“ areálu a já si užil
naprosto mimořádnou lyžovačku.
Nahoře, v podstatě všude nad Fernerhausem, to byla paráda. Sněhu
spousta, žádné ledové plotny, žádná vydřená místa, žádné
kamínky.
Ve střední části, na dlouhé sjezdovce č. 2 (Spannagelabfahrt), se pod
Fernerhausem jako mávnutím kouzelného proutku mění charakter povrchu. Tady
opravdu je ledový podklad s menší vrstvou přírodního sněhu, musíte na to
myslet a okamžitě přizpůsobit styl jízdy. Když se přizpůsobíte a máte
dobře připravené lyže, tak už se zase jede parádně až dolů, k
Sommerbergalmu. Méně zkušeným lyžařům to dělalo obtíže a postávali na
bocích, oddechovali, často padali. Naštěstí mají alternativu a mohou jet
dolů kabinkou.
Na těch několika místech areálu, kde se vytvořily přes den muldy, jsem
odpoledne viděl rolbování za provozu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na ledovci jsou z velké části kotvy. Kdo trvá na sedačkách nebo
kabinkách, je odkázaný jen na menší část areálu. Kapacita lanovek je
obecně dostatečná, není si nač stěžovat.
V kabinkách platí povinnost roušek FFP2. Ráno to vlekaři kontrolují
důsledně, odpoledne už jen namátkově. Většina návštěvníků to
automaticky dodržuje. No a pak vidíte v sobotu vyskákat z kabinky skupinku
zelených bund Classsic Ski School Harrachov, kteří roušky nemají (a to s
nimi jel v kabince očividně ještě kdosi jiný – nejeli tedy sami), a
stydíte se i za ně. Ať už si o covidu myslíte, co chcete, když jsme v
Rakousku hosty, měli bychom respektovat jejich pravidla.
Zalidněnost:
Oficiálně kabinka z údolí jezdí od 8. hodiny, v reálu ale zahajuje už
cca v 7.40. Sice tam stojí had závodníků, postupuje to ale rychle. Takže
když vstanete brzy, můžete být v cca. 8.15 až nahoře ve 3 200 m na
Gefrorene Wand. Některé sjezdovky v okolí Olpererů a na Gefrorene Wand
zaberou závodníci a tak hodinku, hodinku a půl máte zbytek sjezdovek více
méně pro sebe. Pak se začnou hrnout skupiny běžných lyžařů, dá se ale
vhodně vybrat vleky vzadu na Kasereru, nebo si sjet dolů červenými
sjezdovkami č. 2 a 3 a žádnou delší frontu na vlek nestojíte ani o
víkendu. Já stál za celé tři dny max. 10 minut, a to jednou na
šestisedačce Lärmstange 2 a jednou na Kasereru. No a okolo 12.30 začnou
všichni odcházet davově do restaurací a vy už zase nikde moc nečekáte a
máte na širokých sjezdovkách spoustu prostoru. Cca po 14.30 je už zase
všude volno a jezdíte vesele bez zastávky nahoru-dolů.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřeny byly velké restaurace Fernerhaus a Sommerbergalm, nahoře i
menší Gletscherhütte, z níž přikládám pro ilustraci
fotografie menu. Do restaurací se všichni klasicky nahrnou po 12. hodině a je
v nich hodně plno až cca do 15. hodiny.
Doprava do střediska a parkování:
Při příjezdu do 8. hodiny v pohodě zaparkujete v podzemním parkovišti.
Pak se rychle zaplní i venkovní parkoviště a jak jsem si odpoledne při
odjezdu všimnul, mnoho pozdních příjezdů musí stovky metrů šlapat
pěšky, nebo čekat na sběrné skibusy.