Sjezdovky:
V provozu celá horní část areálu. Klasické ledovcové sjezdovky s
dostatečnou vrstvou sněhu.
Sněhové podmínky:
Na červen fantastické. Prezentovaných 315 cm sněhu je ovšem pouze
zbožným přáním. Ani na vrcholu není víc než metr sněhu a ve spodní
části už na několika místech začala vykukovat "hlína".
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Komfort lanovek je zde již značně za zenitem, ale když není z čeho
vybírat... Do budov lanovek je vstup povolen pouze s nasazenou rouškou či
nákrčníkem a hlavně na stanici Gletscherbus 3 to maník vyžadoval s
vojenskou razancí. Kdo neměl hadr přes nos, byl upozorněn. Každý druhý na
to ale kašlal. Borec to vydržel tak do 11 hod. a pak rezignoval.
V provozu kabina Gletscherbus 3 a vrcholové kotvy. Dvojsedačka z nějakého
důvodu nejela, ale na daný počet lyžařů to bylo jedno.
Zalidněnost:
Nulová. Lidí naprosté minimum. Ráno se sice na nástupu vytvořila
krátká fronta, ale nahoře se nečekalo vůbec.
Jediná fronta byla na kotvách, kterou zabrali trénující závodníci.
Jinak bylo čekání na kabinu v řádu minuty. A to jen z toho důvodu, že
kromě rána fungoval jen jeden turniket.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení značně osekané, ale na danou dobu dostačující. Ceny na
Rakousko klasické, žádné zdražení jsem nezaznamenal. Jinak uspořádání,
vybavenost a komfort Fernerhausu považuji za nejlepší, co jsem kdy využil.
Tady se to fakt povedlo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava vysloveně letní a bez problémů. Parkoviště skoro plné, ale to
jen díky tomu, že polovinu z něj tvořil kemp... Fascinovala
mě dvojice důchodců, co si na trávníku postavila stan s chemickým WC. No a
proč ne. Paní lyžovala jen dopoledne a od oběda se slunila na lehátku. Pán
jezdil až do odpoledne. Omladina se koupala v řece vedle parkoviště, o kus
níž borec chytal ryby… prostě pohoda. Nikdo nikoho nevyhání, jsou rádi
za každého lyžaře.