Sjezdovky:
Sjezdovky byly skvěle připravené, jen skoro celý den byla obsazena levá
část (při pohledu z vrcholu) sjezdovky Olperer 1 a levá část sjezdovky
Riepensattel, kde trénovali sjezdaři. Nejvíce jsem si oblíbil sjezdovky
Olperer 2 a pravou část Olperer 1. Příjemně pohodová byla i sjezdovka č.
3 Tuxer Fernerhaus.
Sněhové podmínky:
V sobotu bylo hlášeno 465 cm sněhu na vrcholu, z toho 6 cm čerstvého
prašanu. Ideálně se jezdilo do cca 10 hodin, kdy byl povrch parádně
umrzlý. Postupem času a silou sluníčka začal sníh měknout, kolem poledne
už se tvořily muldy a sjezdy byly co chvíli náročnější a
náročnější.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byly jak kabinkové lanovky až na vrchol, tak kotvy. Celkově bylo
k dispozici 9 lanovek a vleků. Do lanovky je povolen vstup jen s respirátorem
typu FFP 2. Když jsem si chtěl něco v lanovce sníst a tento respirátor si
sundal, tak německy mluvící osádce se to moc nelíbilo. Takže pozor, na
koho natrefíte.
Zalidněnost:
Trošku jsem se bál vzhledem k tomu, že byl víkend, že těch lidí zde
bude hodně. Naštěstí jich nakonec moc nebylo. Spíše mnoho sportovců a
týmů, kteří zde trénovali. Podstatné bylo, že na vleky se netvořily
žádné fronty a hned po dojetí člověk jel nahoru. Co se týče restaurace,
tak kolem poledne se těžko na terase shánělo místo. Nakonec jsme ho ale
přeci jen našli.
Občerstvení a aprés-ski:
K občerstvení jsem využil restauraci Tuxer Fernerhaus. Na terase bylo
docela plno, naštěstí jeden stůl se akorát při příchodu uvolnil.
Gulášová polévka s houskou a Coca Colou zde vyšla na 11 euro. Restaurace je
samoobslužná, ale při příchodu vás zde zkontrolují, zda máte doklad o
očkování nebo negativní test. Po kontrole dostanete razítko a můžete k
výběru jídla a pití. Také vyžadují, pokud vás sedí více u stolu, tak
vyplnit formulář pro trasování, se kterými lidmi sedíte.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do střediska byla dlouhá. Z Hradce Králové to bylo tam a zpět
téměř 1 400 km. Vyjížděl jsem okolo půlnoci a v Praze nabral čtvrtého
do party. Výhodou byl minimální provoz. Cesta byla klasika Praha - Plzeň -
Mnichov a pak jsem si to zkrátil směrem k jezeru Achensee a tím se vyhnul
dálnici v Rakousku. Zde byl hraniční přechod bez kontroly a průjezd
plynulý. Při zpáteční cestě jsem to vzal podél dálnice směr Wörgl -
Kufstein a pak na německé straně po dálnici zpět do ČR. Parkování ve
středisku je bezplatné a parkoviště bylo zaplněno z poloviny. Ceny benzinu
v Rakousku jsou mimo dálnici v průměru za 1,299 euro.