Hintertuxer Gletscher aktuální report z 31.03. - 01.04.2023

Sjezdovky:

V pátek byly sjezdovky vcelku zaplněné, takže noční nadílka sněhu v tom vcelku silném provozu brzy způsobila, že se na tvrdém podkladu prudších sjezdovek brzy začaly tvořit muldy a lyžování zde pozbylo brzy zábavný charakter. Ty mírnější modré pasáže vydržely déle a byl na nich perfektní carving. Bohužel teplé počasí a slunce již před polednem způsobily, že níže položené sjezdovky (pod druhou mezistanicí páteřních kabin) rozměkly a jezdilo se v těžkém sněhu a muldách. Na nejnižších sjezdovkách to už bylo spíše plavání po vodě. Ale paradoxně když jsme v těchto velmi jarních podmínkách někdy okolo 13:30 sjížděli na parkoviště dlouhou návratovou sjezdovkou č. 1, tak ta, i když byl sníh těžký a mokrý, byla tou nejlepší, co jsme za celý pátek jeli, protože byla nerozježděná a rovná.

Druhý den jsem nahoru vyráželi ještě před devátou. V noci zase připadlo, nahoře možná deset čísel. Počasí bylo výrazně chladnější, na vrcholu mínus 11. A na to, že byla sobota, tak na sjezdovkách bylo zhruba 4x méně lidí než v pátek. Teplota a výrazně menší počet lyžařů způsobily, že i když se čerstvý sníh samozřejmě nespojil s podkladem, tak horní sjezdovky byly daleko méně rozježděné a kvalitní lyžování na nich vydrželo mnohem déle než v pátek. Naopak závěrečný sjezd na parkoviště byl mnohem náročnější než o den dříve, mnohem více muld a prudší pasáže byl pro slabší lyžaře boj s muldami a těžkou mokrou krupicí.

Ze sjezdovek jsme nejvíce jezdili č. 3 a 4 - centrální červené široké dálnice s proměnlivým sklonem, ve střední pasáži jde o pohodovou carvingovou placku.

Líbily se nám také varianty červené č. 11 na ledovci Kaserer - modro-červené dálnice konstantního sklonu. Sjezdovka č. 11a na druhé straně má prudší pouze horní část, spodní část je placka.

Červená č. 5 - krátká prudká, byly vždy brzy rozježděná a s muldami.

Modré nenáročné sjezdovky v horní části na ledovci, obsluhované kotvami, jsme vynechali.

Nevýhodou Hintertuxu je jediná páteřní sjezdovka areálu č. 2, dole se dvěma variantami. Nahoře je plošší část, ta se ale pak láme do dvou delších prudkých hangů, které byly při naší návštěvě mix muld mokrého sněhu a ledových ploten. Varianta č. 2a je dole plošší, takže tam byla kvalita sjezdovky mnohem lepší.

Pod rychlou čtyřkou je pěkná modrá sjezdovka č. 17 - nahoře se skutečně velmi krátkou černou a červenou variantou. Ale i ta varianta modrá je při sjezdu z hrany prvních 200 metrů poctivá a pro slabší lyžaře náročná červená, teprve po ní následuje pohodová modrá, vedle které je i Fun Slope s klopenkami a tunely. Sněhová nadílka během těchto dní také umožnila freeride tam, kde jsou jeho možnosti vyznačeny ve skimapě.

Černé sjezdovky, kromě krátké varianty č. 17, byly zavřené, stejně tak jako červená sjezdovka č. 5 pod starou trojsedačkou na druhé straně kopce. A i když už dlouho útočí jaro, stále byl v provozu údolní sjezd - kombinace 3 plochých přejezdů a dvou poctivých prudších částí. Ve spodní polovině šlo o masu mokré krupice a vysněženou cestu mezi zelenými loukami, na kterých už dokonce něco kvetlo.

Dle údajů má mít Hintertux 60 kilometrů sjezdovek, ale to je dle mne číslo vycucané z prstu. Areál se dá celý projet za půl dne, takže realita bude někde okolo 35 až 40 kilometrů. Zajímalo by mne, jak 4 krátké černé svahy udělají údajných 11 kilometrů. OK, asi tam počítají i volný terén, ale pak zase nesedí poměr černá vs. červená, což má být 11 km ku 35 km.

Sněhové podmínky:

Díky nadmořské výšce byly všechny sjezdovky v pohodě - bez kamínků nebo vydřených míst. Během pobytu nám také každý den připadlo. Pouze spodní část návratové sjezdovky byla bílá stužka mezi zelenými loukami.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky jsou vzhledem k celoročnímu provozu trošku specifické. Páteří je velkokapacitní oběžná kabina Gletscher Bus o třech sekcích, kterou se vyvezete až na vrchol. Dvě sekce kopíruje i klasická kabinka, v době našeho pobytu mimo provoz. Třetí sekce kabinky je vedena již jinou trasou než "Bus" a končí níže pod vrcholem.

Na ledovci je 6 kotev a jedna pomalá dvojsedačka, ta teď v zimě nefungovala, stejně jako pomalá trojsedačka na druhé straně kopce. V pravé části areálu jsou dvě rychlé šestky s bublinou, ta níže položená je novinkou letošní zimy. U první mezistanice kabinek je ještě krátká pomalá šestka, která je čistě spojovací lanovkou, abyste se dostali po sjezdu z ledovce zpět nahoru do první mezistanice. U té je ještě jedna cvičná kotva a rychlá čtverka, mj. zpřístupňující údolní sjezd.

Takže v souhrnu - velký počet kabin (nutnost sundávat a přenášet lyže) vs. velký (a na ledovci pochopitelný) počet fyzicky náročnějších vleků.

Zalidněnost:

V pátek střední, v sobotu, kdy se střídaly turnusy, zanedbatelná. Po oba dva dny jsme bez problémů zaparkovali přímo u údolního dojezdu, tzn. 150 metrů od nástupní stanice Gletscher Busu. Rozdíl byl vidět jak na parkovištích, tak v občerstvovně u druhé mezistanice. V pátek byla terasa v půl jedenácté naprosto plná, v sobotu zde bylo pár desítek lidí. A navíc měl člověk pocit, že Česko anektovalo Rakousko, protože tak třetina návštěvníků, ne-li víc, mluvila česky.

Na lanovky jsme prakticky nikde nečekali, i výjezd z údolí byl otázkou maximálně 2 minut, kdy kabiny jezdily poloprázdné vzhledem k tomu, že je tam 10 míst na sezení. Nahoře pak nástup vždy rovnou, na kabiny i sedačky, fronta zcela neznámý jev.

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení je možné v obou mezistanicích kabin, kde jsou i velké toalety. A jde o klasickou průmyslovou kapacitní masovku bez duše. Pivo 5,40 eur za půllitr, víc jsem nezaznamenal. Pod druhou mezistanicí je ještě jedna horská chata.

Doprava do střediska a parkování:

Tux je na konci údolí Zillertal, takže návštěvníci z Česka musí absolvovat problematický úsek přecpané dálnice Salzburg - Kufstein a pak se Rakouskem ploužit dálnicí ekologickou stovkou. Nám se naštěstí zácpa na A/DE hranici u Kufsteinu vyhnula z obou stran, ale z rakouské strany je možná Stau značkami avizována už 20 kilometrů před čárou.

Na místě je přímo u lanovky několik větších parkovišť, kdy se ale domnívám, že v sezoně to může být problém, protože první den našeho pobytu, naprosto mimo sezonu, už krátce po deváté, byly plné tak ze 3/4. K lanovce samozřejmě jezdí množství skibusů propojujících celé údolí, které i teď využívalo významné množství návštěvníků.

Cestou tam i zpět jsem také zaznamenal asi největší rozdíl v ceně benzínu - Mondsee, pumpa 200 metrů od dálnice, litr N95 za 1,55 EUR, naopak v Salzburgu na dálnici - 2,05 EUR. V údolí Zillertal stojí v průměru okolo 1,65 EUR.