Livigno aktuální report z 27. - 31.01.2016

Sjezdovky:

Sjezdovky jsou rozděleny po obou stranách údolí do dvou částí - Carosello 3000 a Mottolino. Jezdili jsme převážně na Mottolinu, líbilo se nám tam víc, jsou zde zajímavěji členěné sjezdovky a hlavně dopoledne zde bylo méně lidí. Areál byl v provozu celý, narazili jsme pouze na jednu zavřenou sjezdovku či spíše spojovací trať vedoucí po vrstevnici, a to mezi pomou na průsmyku Passo D´Eira a spodní stanicí lanovky Trepalle.

Sjezdovky byly každé ráno pečlivě upravené, až během odpoledne se občas tvořily muldy, ale žádná tragédie. Zaujala mě šířka některých sjezdovek, recenze opět nelhaly. :)

V údolí se nachází i několik běžkařkých tratí, jelikož ale na běžkách nejezdím, nezjišťoval jsem o nich žádné podrobnosti.

Sněhové podmínky:

Vzhledem k letošní sněhové bídě jsem čekal horší podmínky. Sjezdovky byly pokryty cca 30 až 60cm vrstvou většinou technického sněhu, údajně pár dní před naší návštěvou napadlo několik cm přírodního sněhu. V době psaní tohoto reportu (8. 2. 2016) hlásí středisko několik desítek centimetrů nového sněhu a prý stále sněží. Každé odpoledne, ještě před "zavíračkou", Italové spustili sněhová děla, aby přes noc nasněžili, vyjímečně jsme narazili na zasněžování přes den. Vzhledem k nízké pokrývce byly na některých svazích (převážně na Carosellu) drobné kamínky, ale při troše pozornosti se jim dalo vyhnout. Vyloženě vydřené místo o velikosti větší louže jsem potkal jedno, a to na spojovacím přejezdu mezi sedačkou č. 17a a kabinkou na Carosello.

Sníh byl zpravidla měkký, po ránu a na stinných místech zmrzlý, teploty vzduchu kolem nuly. Slunečné počasí dělalo své, v odpoledních hodinách nemrzlo nikde a sníh měknul. Díky slunečnému počasí a teplotách nad nulou jsem si připadal jako na začátku dubna a ne na konci ledna.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V různých recenzích jsem se dočetl, že v Livignu je poměrně značný podíl přestárlých lanovek. Což musím vyvrátit, přestárlá je jen centrální kabinka na Carosello, ta potřebuje modernizaci jako sůl. Do jejích kabinek mají problém se vtěsnat osoby vyšší postavy, já měřím 186 cm a měl jsem co dělat. Na severní straně Carosella, v části u vrcholu Costaccia, jsou dvě moderní kabinky (č. 25 a 27 spojené v mezistanici bez přestupu v jednu, se žlutými kabinkami) a č. 30 (modré kabinky). Hlavní lanovku na Mottolino tvoří gondoly "na stojáka" pro cca 10 osob. Jinak jsou ve středisku sedačkové lanovky, skoro všude s nájezdovými koberci. Staré sedačky, které vás při nástupu kopnou do zadku a pak se pomalu plouží do kopce, jsme tu neobjevili žádné. Příjemným detailem byly zásobníky s papírovými kapesníky u většiny nástupních stanic.

Zalidněnost:

Vzhledem k tomu, že bylo otevřené celé středisko, nebyly svahy nijak plné, možná ojediněle při jízdě větší skupiny. Čekací doba u lanovek nulová. Nejvíce jsme si lyžování užili v sobotu dopoledne, to byly svahy úplně prázdné, protože všichni odjížděli domů. Odpoledne už se vyrojili noví lyžaři, čerstvě dorazivší do Livigna.

Po středisku jsme se přesouvali skibusy, nesetkali jsme se s tím, že by se do autobusu někdo nevešel a musel čekat na jiný.

Občerstvení a aprés-ski:

Na sjezdovkách se nachází několik restaurací, kde lze pořídit občerstvení během lyžování (orientační ceny: kafe 1,50 - 2,50 € podle druhu, cappucino 2,20 €, horká čokoláda 4,50 €, bombardino 4 €, hot-dog 3 €, hamburger 4,50 €, polévka 7 € i více a to už je dost, hlavní jídlo od 10 €). Pizza v restauraci ve městě stojí od 5 € do 8 €, což je přijatelná cena. Bohatou zábavu si lze užít hned po skončení lyžování v aprés-ski barech, situovaných hned pod sjezdovkami, což využívají hlavně mladí lidé. My jsme zkusili bar pod lanovkou Carosselo 3000, hráli zde komerční hity moderní hudby, zalidněnost tak akorát, výběr nápojů taky. Po celém středisku lze najít množství barů, restaurací a několik diskoték. Hned na kraji města při jízdě od tunelu se nachází krytý bazén, ten si necháme na jindy.

Doprava do střediska a parkování:

Do Livigna jsme jeli autem, trasu z Uherského Hradiště (těsně nad 800 km) jsme zvládli s přehledem za 10 h a jeli jsme přes noc záměrně pomalejším tempem. Dálnice prázdné, počasí v pohodě, při svižnější jízdě a bez dlouhých přestávek by se dala cesta o cca 1,5 h zkrátit. Cestu zpět jsme absolvovali přes den v neděli, vzhledem k nepříznivému počasí v Tyrolsku a celkově hustějšímu provozu trvala cesta o něco déle. Na hraničním přechodu Salzburg - Rosenheim probíhají kvůli uprchlíkům celní kontroly. Cestou tam jsme projeli bez zdržení (to byly tři hodiny v noci), cestou zpět se ale ve směru ze Salzburgu do Německa vytvořila pětikilometrová kolona. Na cestě zpět nás zastavili celníci hned za tunelem Munt la Schera, po dotazu, kam jedeme nás, nechali jet, auto ob jedno před námi si brali bokem a důkladně kontrolovali. Cestou tam na celnici nikdo nebyl.

Auto jsme parkovali přímo u rezidence, kde jsme bydleli. Za tunel Munt la Schera jsme platili obousměrné mýtné 35 €. Trochu se pozastavuji nad skutečností, že v Livignu je bezcelní zóna, ale co ušetříte na nákupech (benzín jsme tankovali za 0,85 €/l), tak stejně vrazíte do tunelu, takže výhoda bezcelní zóny se vytrácí. Škoda...