Sjezdovky:
Letos jsme byli na Stuhlecku už podruhé (poprvé to bylo o tři týdny
zpět, 5. února), sjezdovky byly v obou případech otevřené všechny,
množství lidí přibližně stejné. Pouze dnes odpoledne byla na chvíli
uzavřena hlavní sjezdovka č. 3, a to kvůli přistání helikoptéry a
transportu zraněného lyžaře (údajně mělo jít o desetiletého chlapce) do
nemocnice.
Ve středisku najdeme široké červené sjezdovky doplněné několika
modrými, chybí tu však něco ostřejšího v podobě černé sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Letošní sněhová bída je patrná i zde. Sněhu bylo dostatek, zhruba 60
cm, avšak téměř výhradně technického. Jak je vidět na fotkách, okolní
příroda připomínala spíše jaro než vrcholící zimu. Jelikož tento den
mrzlo i přes den (vzácný to úkaz pro letošek...), pod poslední vrstvou
sněhu se skrývala zmrzlá vrstva staršího sněhu a místy ledové plotny. U
dojezdů k lanovkám se tvořily velké muldy, skoro při každé jízdě jsem
viděl ležet někoho na zemi. Sníh připomínal spíše krystalový cukr.
Dnešní mráz i přes den se provozovatelé snažili využít na maximum -
děla chrlila sníh i přes den, člověk se někdy nevyhnul nechtěnému
"osprchování".
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky a vleky byly v provozu všechny, pouze ze dvou paralelních
kotvových vleků jezdil jen jeden, kapacitně postačoval. Hlavní dvě
sedačky jsou vybaveny bublinami před nepřízní počasí, což je vítaný
doplněk. Počasí na Stuhlecku bývá nevyzpytatelné, kromě bouřky jsem tu
zažil už všechno. Všechny lanovky jsou vybaveny nástupními koberci,
obsluha ochotně pomáhá při nástupu. V provozu byla i atrakce snowtubing,
naopak zavřená byla v obou případech Speedstrecke, takže pro měření
rychlosti zbývaly "jen" aplikace v chytrém telefonu.
Zalidněnost:
Při obou návštěvách tu bylo docela hodně lidí, avšak ještě na
snesitelné úrovni. V obou případech se jednalo o pátky. Čekání na
lanovkách pouze několik minut, přes poledne vůbec. Na svazích hrozilo
nebezpečí kolize v úzkých hrdlech, kde se kumulovalo více lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Ve středisku je rozeseto hodně restaurací a barů, dobře najíst a
občerstvit se dá bez problémů. Orientační ceny - polévka 3,50 €,
hlavní jídlo od 10 €, čaj 3 €, káva 2,50€, zeleninový salát 3 €.
Po skončení lyžování jsme se v jedné restauraci poněkud zdrželi a
nestihli díky tomu vrátit skipasy (jsou zálohované za 2 €). No co,
příště se to napraví.
Dnes se po areálu pohyboval maskot střediska, pejsek Semmi, vítaná atrakce
malými dětmi.
Doprava do střediska a parkování:
Lepší dostupnost snad ani nemůže být. Středisko leží na dosah
rychlostní silnice S6, potažmo dálnice A2. Nedaleko střediska je
železniční stanice Spital am Semmering. Na parkovištích jsem viděl
několik mikrobusů s polepy "Stuhleck Shuttle Bus", ale odkud jezdí a jak
často jsem nepátral. Velké záchytné parkoviště se nachází hned na kraji
obce a u něj nástupní stanice sedačky, další parkoviště pak u
mezistanice a u lanovky Promibahn, parkovat lze také podél cest sloužících
pro příjezd k horským chatám, jsou na to uzpůsobené. Parkování je
přehledné, obsluha navede k volným místům. Všechna parkoviště jsou
zdarma. Jediné, co bych vytknul jsou nevýrazné směrové cedule k
parkovištím v obci, v záplavě všudypřítomných reklam jdou snadno
přehlédnout.