Sjezdovky:
Areál sice nenabízí černé sjezdovky, nicméně zkušenější lyžaře
uspokojí prudké červené (závodní č. 3 a zejména pak dolní polovina č.
11) a neurazí ani většina modrých (třeba pestrá č. 3a).
Sněhové podmínky:
Na tvrdý podklad, v dolních částech sjezdovek ledový či rolbou
vydřený až na hlínu, během dne napadlo cca 10 cm vlhkého sněhu, který
brzy veškeré nedostatky zamaskoval. Kvůli nízkému počtu lyžařů se
nestihly vytvořit boule a lyžaři si ve vrstvě pomalého sněhu mohli
nerušeně vykrajovat vlastní stopy. Kromě pravé dolní části svahu (tratě
č. 1a, 2, 5 až 7) byly všechny sjezdovky v provozu, byť č. 3 a 3a místy
upravené jen v polovičním profilu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byly jen sedačkové lanovky - všechny čtyři odpojitelné (tzn.
rychlé), z toho dvě s bublinami. Obsluha ne vždy ometala sníh ze sedaček -
protože jsem většinou jel sám, stihl jsem své místo před dosednutím
oprášit rukavicí. Nabídku přepravních zařízení doplňují čtyři
kratší vleky a několik dětských vlíčků a lan, které však v provozu
nebyly.
Zalidněnost:
Tak prázdný Stuhkleck jsem nezažil - horní šestisedačky měly nasazenou
jen polovinu z maximálního počtu sedaček, přesto jezdily poloprázdné,
odpoledne nás na Promibahn rotovalo snad deset. Sjezdovku jsem ne zřídkakdy
měl pro sebe sám.
Občerstvení a aprés-ski:
Většina bufetů byla i přes mizivou návštěvnost otevřená.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsem cestoval vlakem, což bohužel nyní nedoporučuju -
nádraží v Mürzzuschlagu je rozkopané včetně podchodu mezi nástupišti a
kvůli půlkilometrové (!!!) obchozí trase mi ujel přípoj. Rakouské dráhy
mi dluží za taxík...