Sjezdovky:
Komplet otevřené, takže lidi se rozprostřeli po celém středisku a
všude se jezdilo celkem dobře. Na rozdíl od loňska, kdy na vrcholu vládl
vichr a mlha, jsem letos projel i vrcholovou desítku, která označena jako
modrá, ale místy měla dost červený sklon. Uprostřed je na jednu nohu,
celkově ale příjemné svezení. Odpoledne jsem vyzkoušel modrou 3a, hodně
širokou příjemnou sjezdovku, která si to místy opět šine ostřeji dolů,
úplný dojezd skoro černý, řekl bych. Moje nejoblíbenější byla červená
jednička, široká, přehledná s řadou prudších hangů s příjemnými
mírnějšími dojezdy před dalším padáčkem. Červenou 11 a 3 jsem si
nechal na příště, ať je co objevovat.
Sněhové podmínky:
Vynikající, komplet zasněženo, povrch ale docela tvrdý, dost uježděný
už před polednem. Zas ale držel až do konce, nikde jsem neviděl muldy, to
bylo výborné.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky klasika, čtyřsedačky, šestisedačky, i bubliny se najdou. Občas
tvrdší, ale těch pár minut to člověk přežije.
Zalidněnost:
Ve středisku jsme byli v sobotu, takže lidí dost, ale pořádný nával
jsem zaznamenal až úplně na konci, kdy se to sjíždělo k autům. Jinak
čekačka na lanovky do 5 minut, po 14. hodině to šlo ještě rychleji.
Občerstvení a aprés-ski:
Obědvali jsme v restauraci Bergrettung (začíná za ní sáňkařská
dráha). Jídlo výborné, pití drahé. :)
Doprava do střediska a parkování:
Doprava luxus, z dálnice v podstatě až pod sjezdovku, kdo z vás to
pánové má?