Sjezdovky:
Středisko bylo otevřené celé, všechny sjezdovky v provozu. Na svazích
leželo cca 80 cm sněhu, technický základ, na něj nasněžilo několik
desítek cm nového sněhu, sníh byl i v okolní krajině a na stromech,
čímž tvořil pěknou zimní kulisu. Zavřený byl pouze snowpark Blue-Tomato,
probíhala úprava překážek.
Sněhové podmínky:
Celý den drobně sněžilo, předešlý večer a noc také, sníh tedy byl
prvotřídní prašánek, při teplotě kolem -3 °C ani být lepší nemohl.
Avšak celý tento potenciál padl za své neupraveností svahů. Co jsem se
bavil s lidma, kteří tu trávili více dní, tak provozovatelé se tentokrát
neobtěžovali svahy večer vůbec upravit, protože na mnoha svazích byly
muldy už v deset ráno (!). Paradoxně nejhůře na tom byly modré sjezdovky,
prakticky celá modrá č. 1 v horní části, během poledne už i její dolní
část 1b a taky Promi-Abfahrt č. 3. Odpoledne už některé muldy byly až po
kolena, začátečníci měli co dělat... Nechápu to doteď a nedokážu si
vysvětlit, proč se sjezdovky vůbec neupravily. V odpoledních hodinách už
lyžování hodně připomínalo jízdu po dálnici D1 před
rekonstrukcí...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Všechny lanovky i vleky v provozu, čekací doby žádné, max. do jedné
minuty. Oceňuji to, že před nástupem obsluha ochotně smetla napadaný sníh
ze sedaček, byť se jednalo často o nepatrný poprašek. Ze dvou paralelních
kotev F jezdila jen jedna, stíhala. Narozdíl od loňských návštěv byla v
provozu i Speedstrecke a snowtubing. Chválím rychlost pokladních při prodeji
skipasů, zřejmě jsou trénované velkými nápory, mou skoro
pětadvacetičlennou výpravu dokázali odbavit během chvilky.
Zalidněnost:
Stuhleck je znám svou oblíbeností a blízkostí velkých měst (Wien,
Brno, Bratislava) zde bývá o víkendech rušno, dnešní návštěva
připadala na pátek, to zde už taky bývá hodně lidí, jenže dnešek byl
ještě přijatelný. Mnohé návštěvníky možná odradilo počasí (trvalé
sněžení, předpovědi očekávaly spad až 10 cm za den, reálně to bylo
sotva pár čísel).
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení tradičně na vysoké úrovni, tentokrát jsme kolem poledne
využili stánkový bufet u dolní stanice Promibahn, část obsluhy zde mluvila
slovensky. Klasická nabídka občerstvení "na stojáka". Na závěr dne,
unaveni jízdou v obřích muldách jsme zašli na oběd do restaurace W11 nad
oranžovou sedačkou Weissenelfbahn. Panoramatický výhled znemožnila hustá
mlha, ale výběr jídla a jeho kvalita vše vynahradila. I zde část obsluhy
mluvila slovensky, příjemné zjištění.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsme přijeli autobusem, zaparkovali na dolním parkovišti P1,
kde obsluha ochotně naváděla osobní auta na volná místa. Parkoviště P2 u
mezistanice lanovky Stuhleckbahn bylo zaplněné jen zčásti a "serpentiny" P3
jen asi z 1/3, bývají mnohem plnější. Protože se středisko nachází hned
u rychlostní silnice S6, na příjezdu "není co pokazit".