Sjezdovky:
- Kronplatz - zatímco v horní části kopce převládají
spíše modré pláně, níže v lese už se nacházejí poctivě červené a
černé pisty. Nejvíce mne oslovily modro-červené dálnice Sonne (11), Arndt
(22) a Lorenzi (24), vysloveně nezáživně nudná je naopak "červená" Ried
(16), plná plochých přejezdů - za těžšího sněhu docela očistec.
- Alta Badia - většinou modré a červené tratě,
zpravidla široké a vcelku přehledné. Velmi mne potěšila červená Santa
Croce (31), svižná a poloprázdná sjezdovka se dvěma zábavnými funliny,
dále pak panoramatická černá Vallon (1) a hlavně dovedně skrytý, úplně
prázdný a nádherný "tobogán" Crep de Mont (2), který se v zatáčkách a v
"tunelech" pod souběžným vlekem řítí lesem. Nebýt občasných plochých
přejezdů, je to pro mne ideální středisko.

- Cortina d'Ampezzo - v dolní části pohodově modré, v
horní části naopak divoce černé pisty, mnohé červené by spíše
odpovídaly tmavšímu značení. Dost mě mrzí neotevření překrásné
červené Busc (46) i přes vydatný sněhový příděl během týdne.
Sněhové podmínky:
Po sněhové bídě konečně během týdne připadl čerstvý sníh. Na
Kronplatzu byly otevřeny všechny sjezdovky, v Alta Badii naprostá většina.
V obou střediscích se na nejfrekventovanějších sjezdovkách samozřejmě
odpoledne objevily muldy, vydřená místa či plotny jsem ovšem až na
naprosté výjimky nezaznamenal. Cortina nabízela 100 km tratí ze 120,
přičemž na náhorní plošině Tofany byla otevřena snad jen jedna nebo
dvě. Na otevřených tratích nebyly ani zde vážnější problémy s
nedostatkem sněhu, s výjimkou kamínků na černé Col Drusciè A (41).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Komfort na lanovkách zde jde stále kupředu. Většina z nich v Badii je
odpojitelná a s polstrováním, na Kronplatzu převládají rychlé a pohodlné
kabinky. Příjemné je vylepšování sedaček na starších lanovkách, letos
přišla na řadu šestisedačka Plateau (Kronplatz) a čtyřsedačka Santa
Croce (Alta Badia).
Letos jsem si dal předsevzetí navštívit pravděpodobně nejstarší vlek v
Dolomitech - Crep de Mont v Alta Badii s datem výroby 1954. Vede v lese a
jízda na něm je opravdu zážitek. 
Cortina působí v porovnání se svými kolegyněmi trochu jako technické
muzeum, lanovky jsou většinou starší a bez krytu. Nové pohodlné potahy
sedaček dostaly trojsedačka Pomedes a dvojsedačka Col Drusciè. Mimochodem,
tahle lanovka představuje další zábavnou vložku, protože se všelijak
viklá a houpe a ještě k tomu vede v dost prudkém terénu - další zážitek
pro milovníky historie.
Zalidněnost:
Zalidněnost se mezi jednotlivými lanovkami a sjezdovkami velmi různila.
Čekalo se většinou do dvou minut, výjimku představovaly hlavní tahy Sella
Rondy v Alta Badii (do 10 minut) a šestisedačka Plateau na Kronplatzu (10 až
15 minut), v Cortině se nečekalo nikde. Sjezdovky více zalidněné jen
nárazově, jinak příjemně poloprázdno.
Občerstvení a aprés-ski:
Ve všech restauracích, které jsem navštívil, najdete podobnou
jihotyrolskou nabídku za podobné ceny (hlavní jídlo 8 až 15 €), zaujala
mne restaurace Piz Arlara v Alta Badii, kde kromě výborné kuchyně čepují
pivo do skleněných botiček. V Cortině jsem navštívil restuaraci Col
Drusciè s vysokými cenami (hlavní jídlo 10 až 22 €, většina od 15 €
nahoru) a průměrnou kvalitou jídla.
Doprava do střediska a parkování:
Na Kronplatz jezdil dobře fungující (občas lehce přeplněný) skibus, s
kartičkou od ubytovatele bez poplatku. Jinak jsou všude parkoviště
zdarma.