Sjezdovky:
Středisko se skládá ze všech možných barev sjezdovek. Modré sjezdovky
jsou rovnější a pohodové, ale červené jsou široké, mají sportovnější
charakter. Jediná sjezdovka, která mi úplně nevyhovovala, byla z
protějšího kopce dolů k lanovce. Naše skupina ji jela i podruhé dolů, ale
já se svezla kabinou. Aspoň jsem si vychutnala i cestu a výhled směrem
dolů. Sjezdovky byly dobře upravené i odpoledne, kromě jednoho úseku od
kabiny. Tam byla větší kumulace lidí a utvořily se muldy. Ale jak je
člověk překonal, už si mohl krásně užívat obloučky.
Sněhové podmínky:
Kromě sjezdovek bylo sněhu žalostně málo, ale opravdu žalostně. Na
svazích prosvítala hlína, místy byla jenom hlína. Nenavodilo nám to tu
pravou zimní atmosféru. Připadali jsme si, že lyžujeme na jaře.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sedačky v areálu nemají bublinu, ale jsou celkem rychlé. Jediná starší
lanovka, která by potřebovala výměnu, byla dvousedačka na úplný vršek.
Ovšem sjezd potom stál za to.
Zalidněnost:
Lidí bylo málo. Ráno jsme byli na sjezdovkách skoro sami. Na lanovky se
vůbec nečekalo. Jezdili jsme rovnou do turniketu. I na oběd jsme neměli
problém najít místo.
Občerstvení a aprés-ski:
Na jídlo jsme zašli do chaty uprostřed svahu. Jídlo bylo dobré a mohli
jsme být venku, kde bylo spoustu stolů. Italské ceny mě trochu překvapily.
Jídlo bylo dražší, než jsem čekala. Venku bylo i rychlé občerstvení,
kde dělali burgry a hranolky.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice do střediska byla lehce pokrytá sněhem, ale nic dramatického.
Parkoviště je zdarma, což je super.