Engadin Svatý Mořic - Corvatsch - aktuální report z 16. - 23.03.2019 - SNOW.cz

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch aktuální report z 16. - 23.03.2019

    průměrné hodnocení:

Švýcarsko Švýcarsko - Graubünden

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch - recenze z osobní návštěvy střediska (aktuální podmínky, doporučení a zkušenosti)

  • autor: Tesna
  • hodnocení:
  • návštěva od: 16.03.2019 do: 23.03.2019
reagovat na report

Celkový dojem z návštěvy střediska

Pro letošní týdenní zimní dovolenou jsem zvolil návštěvu Svatého Mořice, který je i mezi příznivci sjezdového lyžování znám jako středisko velmi luxusní a mondénní. Což je sice pravda, protože takovu koncentraci luxusních SUV a sporťáků na ujetý kilometr asi jinde v Alpách neuvidíte, stejně jako koncentraci obchodů světoznámých značek v pár uličkách malého centra. To ovšem neznamená, že i zde nelze pořídit lyžařskou dovolenou za rozumné peníze, a to obzvláště na obecně drahé Švýcarsko.
Když jsem vybíral koncem loňského léta zimní destinaci pro sezonu 2018/2019, volba na Svatý Mořic v polovině března padla především kvůli předpokládanému malému počtu lyžařů, kteří se poslední roky Švýcarsku po uvolnění kurzu CHF jejich centrální bankou a jeho zdražením pro zahraniční návštěvníky spíše vyhýbali, kdy ani předtím to na sjezdovkách nebýval takový „masakr“ jako v cenově dostupnějších lyžařských zemích a destinacích. Lákadlem určitě byla i vysoká nadmořská výška s předpokladem dostatku sněhu, dva velké lyžařské areály přímo u města a také počasí, kdy se Svatý Mořic chlubí celkem 322 slunečními dny v roce. A jak se ukázalo, všechny zmíněné předpoklady se následně vyplnily.
Jako příjemný bonus se ukázala také akce Snow Deal na skipasy, která se objevila až poté, co jsem si rezervoval ubytování, kdy je cena určována dynamicky dle předpokládané poptávky a dle toho, jak dlouho dopředu si lyžař skipas zakoupí. K tomu se pak vůči ceníkové ceně ještě přidává sleva za počet dní skipasu. Takže zatímco skipas koupený alespoň 15 dní předem na našich mimosezonních 6 dní přišel na 242 CHF, což je cena obecně na alpské top středisko zcela bombastická, tentýž skipas koupený na místě v den příjezdu by vyšel na 429 CHF.

Ubytování jsem zvolil v Surlej, přímo pod areálem Corvatsch, zhruba 200 metrů pěšky od přibližovacího vleku k páteřní velkokapacitní kabině. Cena za velmi pěkně vybavený a velký apartmán pro 2 lidi se loni v létě běžně pohybovala okolo 680 CHF se vším všudy, bez dalších poplatků. Na „last minute“ by se dalo obdobné ubytování sehnat se slevou okolo 25%, samozřejmě s tím, že to nejzajímavější a nejlepší ubytování již bylo přebráno.

Nejsilnější zážitky a zkušenosti z návštěvy střediska

Sjezdovky:

Pro Corvatsch jsme se v rámci našich 6 lyžařských dní rozhodli dvakrát. Poprvé to bylo druhý den, kdy přesně dle předpovědi již od předchozího večera až do rána vydatně sněžilo (dole plus 15 cm, nahoře 30 cm) a tudíž s rizikem, že lyžování „zapíchneme“ dříve, jsme místo jízdy na Corviglii zvolili pěší přesun k přibližováku a vyrazili směr Corvatsch tak, aby nikdo nebyl vázaný na druhé, auto nebo skibus a dle své volby si kdykoliv sjel dolů na apartmán. Ani s timingem jsme si nedělali hlavu, takže hned první kabinou jsme se okolo desáté dostali na svah do mezistanice Murtel a rozhodně jsme pozdním začátkem o nic nepřišli.

V provozu byly i přes celonoční sněžení všechna přepravní zařízení (mimo vleku M) i všechny sjezdovky s výjimkou vrcholové „trojky“ s tím, že na nich bylo naprosté minimum lidí, takže za celý jsme nezaznamenali ani sebemenší náznak fronty. A to ani na místě s nejmenší propustností v aeálu – pomě L spojujcí obě části areálu směrem z Murtel na Furtschellas. I když byly všechny svahy perfektně upraveny, díky čerstvému sněhu, který se nestačil spojit s podkladem, bylo lyžování zpočátku náročnější. Později se již začal nový sníh zajíždět a díky malému počtu lyžařů se také netvořily žádné větší muldy. S ohledem na tyto podmínky byly nejlépe sjízdné spíše mírnější svahy, kterých ovšem v tomto jednoznačně sportovně laděném areálu s převahou červených svahů není moc. Nejlepší lyžování tak bylo z těch páteřních svahů na sjezdovkách č. 12 a 19. Prudší svahy včetně velmi pěkné vrcholové sjezdovky č. 1 byly za těchto sněhových podmínek zbytečnou dřinou bez požitku.

Na Corvatsch jsme se vrátili opět po dvou dnech na Corviglii, kdy tyto dny i ty následující byly provázeny slunečným počasím. A teprve pak se ukázalo lyžování na zdejších náročnějších jsezdovkách v tom pravém světle. Všechny svahy v provozu, vše nádherně upraveno a a vyžehleno, sníh extrémně rychlý. Na svahu opět téměř nikdo, po dvanácté hodině lidí polovina a po třetí hodině odpolední prakticky mrtvo. Během celého dne jsme tak projeli všechny sjezdovky, kdy i přes přes den výrazně stoupající teploty si všechny udržely velmi dobrou sjízdnost až do pozdního odpoledne včetně údolních sjezdů. Každý si pak vybíral trasy a sjezdovky dle své lyžařské zkušenosti, fyzických dispozic a náročnosti svahů, všechny sjezdovky „držely“ kvalitu úpravy celý den. Celkové sportovní ladění areálu spolu v kombinaci s přepravními kapacitami tak znamenalo, že s přibývajícím odpolednem člověk i takto luxusní a nádherné ježdění stylem nahoru dolu přestával fyzicky dávat.

Vzhledem k tomu, že na tento den byl již avizovaný výrazný vzestup teplot (na Corvatsch bylo ve 14.00 okolo 3 stupňů), nechali jsme si tento vrchol se dvěma pěknými červenými až po obědě. V tuto dobu zde již jezdila kabina pro 80 lidí zaplněna s bídou z poloviny a sjezdovky byly rozježděné tak akorát. Odměnou byl ohromující výhled na celé panorama Alp s dohledností až na Monte Rosu, Matterhorn a jiné.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly již při příjezdu velmi dobré (dole 70, nahoře 160), což s ohledem na sněhové příděly letošní zimy v jiných částech Alp nebyla žádná sláva, ale vše bylo spolu s umělým zasněžováním a také jedním celonočním naprosto dostatečné pro plný provoz střediska a všech sjezdovek bez toho, aniž by člověk narazil na jeden jediný kamínek nebo vydřené místo bez sněhu. Stalo se mi tak zřejmě poprvé za možná 20 let lyžování, že jsem se vrátil po týdnu lyžování se skluznicí ve 100% stavu. Bez jediného škrábnutí, s viditelnou ve skiservisu udělanou strukturou.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Jednoznačným mínusem Corvatsche jsou přepravní zařízení. V areálu jsou pouze 3 rychlé sedačky s bublinou, které obshlují klíčové svahy. Jsou zde ale také 3 velkokapacitní kabiny. Z nich dvě jsou jedinou možností, jak se do areálu dostat. A t třetí je vrcholovka na Corvatsch, která zpřístupňuje ty dvě nejzajímavější sjezdovky. Dále zde nalezneme 3 pomalé sedačky, které mají funkci spíše propojovací, ale i tak, pokud chtere prolyžovat celý areál, se jim nevyhnete.

Podobně se nevyhnete 2 pomám, kterých je v areálu celem 5. Jedna z nich (kotva J), navíc ta nejdelší, bohužel obsluhuje zábavné členité svahy všech barev v levé části areálu. Podobně se nevyhnete propojovací pomě L ve středu areálu, která je „přes kopec“ a kterou je možné použít pro přesun v obou směrech. Vzhledem této úrovni přepravních kapacit – pomalých, resp. pro lyžaře fyzicky náročných, dávám středisku pouze 4 hvězdičky.

Zalidněnost:

malá střední vysoká

Zalidněnost areálu byla zanedbatelná. Již zespod jsme v obou případech na začátku vyjížděli první velkokapacitní kabinou, a to ani nebyla úplně plná. Na páteřních sjezdovkách, jakmile se lyžaři rozptýlili, to bylo o jednom člověku na 100 až 200 metrů délky svahu, po obědě a v odpoledních hodinách o několikanásobku této hodnoty. Vrcholová kabina tak v odpoledních hodinách vozila nahoru v cca 15minutovém taktu tak 30 lyžařů, kteří se pak ještě rozptýlili na dvě tříkilometrové sjezdovky. Okrajové svahy byly takto prázdné po celý den. Osobně jsem takovou „hustotu“ lyžařů ještě nezažil. To vše se pak odrazilo v bezpečnosti pohybu na svahu a také v tom, jak si sjezdovky udržovaly svou kvalitu po celý den.

Občerstvení a aprés-ski:

Na svazích je dostatek občerstvoven, kde vzhledem minimálnímu počtu lidí nebyl problém si i o poledni v klidu sednout, často do lehátka nebo do sedačky s kožešinou. Bohužel ceny jsou švýcarské, tzn. vyšší. Namátkou ceny na svahu – káva 5,50 CHF, velké pivo 7 až 8 CHF, panák 5 CHF. Polévka 13,50 CHF. Běžné jídlo 16 – 24 CHF. V samotném Surlej, který je zřejmě jen ubytovací kapacitou, pak bylo ve večerních hodinách zcela mrtvo.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava do střediska je dalším mínusem. Z Valašského království to do Mořice máme asi 970 km s tím, že naší oblíbenou zastávkou po trase do Alp je odpočívadlo Allhaming za Lincem, které v tomto případě bylo přesně v polovině trasy. To, že jsme první polovinu urazili za 4 hodiny a tu druhou za hodin 7, v opačném gardu totéž, svědčí o tom, že především trasa Salcburk – Innbruck – Landeck – Mořic je i v této posezoně přetížená a zdlouhavá. Dálnice Salcburg – Mnichov nestíhá obecně, navíc v obou směrech jsou „průjezné“ kontroly na hranici A/DE. Pak se k tomu přidá rakouské IG-L, kde se vlečete po dálnici zoufalou stovkou. A nám se k tomu přidal ještě nějaký problém na švýcarské straně za Pfunds (zával na cestě?), takže obě jízdy jsme museli absolvovat objíznou trasou přes kopec přes Nauders.

Parkování na místě je obecně problematické, neboť vše je soukromé nebo placené. Například podzemní parkoviště v Surlej má taxu 4.00 CHF první hodinu plus 0,50 CHF za každou další započatou. I venkovní parkovště u lanovky bylo v tuto dobu placené s automatem, se závorou (a zcela prázdné). O 300 metrů níže ve středisku je několik volně přístupných parkovišť, kde už touto dobou nikdo placení neřešil.

Pro dopravu k lanovkám na místě nebo po celém Engadinu lze využít skibusy. Jeden byl místní pro Surlej, který jezdil dokola ve 20 min taktu a druhý obdobně pendluje mezi Surlej (lanovkou) a Silvaplanou. A pak je tu síť celoplošných skibusů, kterými se ze Surlej/Silvaplany dostanete zdarma nejen do Mořice a k lanovkám na areálu Corviglie, ale klidně až do Zuozu nebo pod Diavolezzu/Lagalb.

+ plusy

  • Velmi pěkné sportovní svahy
  • Minimum lidí na sjezdovkách, žádné fronty u lanovek
  • Nadmořská výška, sněhová jistota
  • Úprava svahů
  • Možnost ubytování u sjezdovky

- mínusy

  • Přepravní zařízení - moderní rychlé sedačky vs. staré kotvy
  • Přístup do areálu poze velkokapacitními kabinami
  • Placené parkování (v Surlej)
  • Vyšší ceny ubytování a občerstvení
zpět na přehled všech reportů reagovat na report

Níže naleznete další reporty ze střediska

31.03. - 01.04.2019  | Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

  • autor: emilio
  • hodnocení:

Lyžiarske stredisko Corvatch sa nachádza v okrajovej časti St. Moritzu. Je nádherné scenériami, obklopené horami s najvyššou horou vo východných Alpách. Lyžuje sa od výšky 1 870 m do výšky 3 303 m. Pohľady z Corvatchu sú úžasné. Bol som tu po 6krát a zážitky sú vždy rovnaké - impozantné a uchvatné. ...

06.04.2017  | Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

  • autor: Radek Holub - SNOW
  • hodnocení:

Až do začátku května, podobně jako na ledovcích, se bude lyžovat na třítisícových svazích Corvatsche u Svatého Mořice. Nahoře je perfektně utemovaný prašan, níže pak podle polohy a denní doby firn až kaše. A lyžařů je minimálně – aby taky ne při pultové ceně 79 franků za denní skipas…

10. - 14.01.2016  | Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

  • autor: emilio
  • hodnocení:

Stredisko Corvatsch sa nachádza oproti centrálnemu stredisku v S. Moritzi Corviglia. Jedná sa o najvyššie položené stredisko v danej oblasti - vrcholová výška 3 303 m. Jeho súčasťou je aj ľadovec pod Piz Corvatsch. Sú tu optimálne podmienky pre lyžovanie, je tu 120 km upravených zjazdoviek prevažne ...

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

Engadin Svatý Mořic - Corvatsch

Výška sněhu 80 cm
Otevřené lanovky a vleky 5 z 14
Otevřené sjezdovky 25 z 120 km