Engadin Svatý Mořic - Corvatsch aktuální report z 21.03.2022

Sjezdovky:

Když se vytáhneme přibližovákem k visuté kabině, ta nám odjíždí téměř před nosem. Jízdní řád je zde sice oficiálně co dvacet minut, ale vzhledem k dostatku lyžařů jede další už za deset minut. I zde roušky/šátky či cokoliv jiného povinně, ale opět, nikdo nic nehrotí. Jako první sjezdovky dáváme parádně připravené páteřní sportovní červené číslo 10 a 12. A jak jsme předpokládali, tak v pondělí je skutečně počet lyžařů na sjezdovkách skutečně zanedbatelný. Poté, co napráskám asi 20 fotek naprosto prázdných sjezdovek, mne to přestane bavit...

Přes nudný střed areálu se přesunujeme do pravé části areálu - Furtschellas, kdy musíme absolvovat i pomu, které se vyhnout nelze. Zde si projedeme všechny sjezdovky pod rychlou čtverkou, které ač barevně odlišené od modré po černou, ty nejprudší části mají podobné (a nejprudší úsek je zřejmě na té červené). Jednou sjíždíme až do údolí k druhé přístupové visuté kabině, raději zavčasu, než dojezd změkne. Krásná červená lesem, kdy při sjezdu jsme na celé sjezdovce celkem čtyři.

Dole u kabiny je parkoviště (zdarma) zaplněno asi tak z poloviny a lanovka, i když má také jezdit v taktu 15 minut, startuje nahoru plná ihned po příjezdu shora. Zde je potřeba ocenit, že staré až historické kabiny byly již nahrazeny moderními s kapacitou 64 lyžařů od firmy Garaventa.

Přesunujeme se zpět do hlavní levé části areálu, kdy se lze vyhnout pomalé dvojsedačce tím, že volíme azimut přes nejvyšší traverz č. 13 a neodbočujme dolů na červené sjezdovky. V této době jsou sjezdovky již o něco více zaplněné, ale pořád jde o naprostou pohodu a po všech stránkách bezpečné lyžování bez rizik kolize.

Vyrážíme na vrchol Corvatsch, místní lákadlo s nadmořskou výškou 3 303 metrů, který jsme si nechali až na odpoledne, aby se zdejší sjezdovky trošku rozjezdily. Visutá kabina (druhá sekce té přístupové) zde jezdí operativně dle počtu lidí v taktu mezi 10 až 20 minutami. Nahoře je parádní vyhlídka a dalekohledy, kde jsou popsány vrcholy, které vidíte, včetně Matterhornu či Monte Rosy.

Dolů vedou dvě červené s perfektně upraveným povrchem a převýšením přes 800 metrů - pravá ve střední části členitější, levá má více konstantní sklon. Vzhledem ke kapacitě visuté lanovky i s odpolednem klesajícímu zájmu znavených lyžařů zde nehrozí, že by v této nadmořské výšce sjezdovky provozem trpěly. Ostatně dát je na jeden zátah je opravdu lyžařský zážitek, pak se pro odpočinek hodí pomalá čtyřsedačka, která vás vytáhne zpět do druhého patra areálu u gondoly.

Odpoledne do zavíračky pak už jezdíme jen páteřní červené, jejichž kvalita drží až do konce. A po sedmi hodinách skutečně intenzívního lyžování pak širokým lesním průsekem, již ve stínu a také ještě v dobré kvalitě, sjíždíme k ubytování, kde teprve dojezdová cvičná louka s přibližovákem má jarní charakter kašovitého rozbředlého sněhu.

Vynechali jsme jen část areálu úplně vlevo s několika hravými a členitými sjezdovkami všech barev, které jsou bohužel obsluhovány vlekem a pomalými sedačkami. Návratová černá sjezdovka č. 5 do Mořice je již uzavřena.

Sněhové podmínky:

I když i zde je podobně jako na Corviglii vidět, že letošní sněhová nadílka není z nejpestřejších, všechny sjezdovky jsou perfektně vysněženy a upraveny, pouze na některých pasážích červené č. 2 z nejvyššího vrcholu jsou napadány kamínky.

Ráno úprava excelentní, manšestr všude a pro všechny. A vzhledem k malému počtu lyžařů i příznivému počasí přetrval výborný stav i páteřních sjezdovek až do zavíračky, kdy se pořád dalo valit dolů naplno dle lyžařských zkušeností a odvahy těch pár na svazích zbývajících.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Nevýhodou Corvatsch jsou lanovky. Dostat se do střediska lze pouze visutými kabinami a ta třetí vede na samotný vrchol. Což v kombinaci se vcelku náročnými sjezdovkami dává fyzicky zabrat, protože na rozdíl od sedaček si cestou nahoru neodpočinete. K tomu několik pomalých lanovek a vleků, kterým se při toulkách areálem ne vždy dá vyhnout.

Ještě bych zde chtěl zmínit ceny skipasů, tzv. Snow Deal. Mořic před 4 lety zavedl plovoucí ceny skipasů podobně jako roky dělají aerolinky u letenek, kdy se cena odvíjí od zájmu. První sezonu byla nabídka možná až neuvěřitelná, vedlejší sezona se dala pořídit i za 240 CHF za 6D skipas, okrajová mimosezona i za 180 CHF. Tehdy skutečně platilo, kdo koupil dříve a delší skipas, mohl výrazně ušetřit z ceníkových cen, které viděl na netu.

To už dnes až tak neplatí a ceny skipasů si žijí vlastním životem. Výsledkem pak je situace, že třeba za 6D skipas zaplatíte v součtu více než za 6 jednotlivých dnů za ceny, které vidíte v ceníku. Když jsme někdy na konci ledna rezervovali skipasy, byla ceníkovka 6D skipasu 422 CHF. A to byla prakticky ta nejvyšší cena z jakékoliv možné kombinace skipasů na obdobnou dobu, kdy nejlevnější byla kombinace 4 dny / 1 den / 1 den, a to za 375 CHF. Třeba čtvrtky se prodávaly za 45, ale v delších skipasech se tato výhodná cena neprojevila.

Co ale platí, tak je skutečnost, že skipasy koupené na poslední chvíli na aktuální den či nejbližších pár dnů, cenově rostou. A třeba letos v hlavní sezoně lízaly 100 CHF za den.

Zalidněnost:

Zalidněnost neuvěřitelná, tak málo lidí jsem za tak excelentního počasí a úpravě sjezdovek snad nikdy neviděl, jedno z nejlepších lyžování v Alpách za 20 let. Celý den prakticky bez fronty s jedinou výjimkou, když jsme u rychlé sedačky chytli příjezd gondoly z údolí. Pak čekačka asi na 3 minuty, jinak skoro vždy přímo do startovacích bloků...

Občerstvení a aprés-ski:

V areálu je dostatek občerstvoven (nápojový lístek jednoho z barů ze sjezdovky najdete ve fotogalerii), stejně jako restaurace kousek pod sjezdovkami.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava z ČR viz recenze Corviglie. Parkoviště u obou přístupových bodů na Corvatsch jsou v mimosezonu dostatečná, v Surlej jsou ta nejbližší placená, zdarma jsou cca 200 metrů od sjezdovky s přibližovákem. Ve Furtschellas, pokud jsme mohli jako lyžaři vzdáleně posoudit, zřejmě zdarma.