Engadin Svatý Mořic - Corvatsch aktuální report z 04.03.2024

Sjezdovky:

Sjezdovky byly perfektně upravené a tím, že jsou po slunci, jejich stav byl celkem dobrý i těsně před zavíračkou, která je zde v 16:00. Hlavním lákadlem jsou dvě nejvýše položené červené sjezdovky od vrcholové stanice druhé sekce visuté kabiny na Corvatsch, kde je nadmořská výška (až 3 300 m n. m.) vždy zárukou kvalitního sněhu. Stejně tak jsme si užili dvě dlouhé červené ve středu areálu kolem rychlých sedaček.

Díky sněhovým podmínkám i zde byly na rozdíl od loňska otevřeny všechny dostupné sjezdovky včetně černého návratového jednosměrného padáku na kraj Svatého Mořice i červených propojek ve středu areálu. Takže po dvou letech jsme mohli zase otestovat i pestrou paletu barev sjezdovek nad Furtschellas okolo vrcholové rychlé čtyřsedačky. A naprosto parádní byl sjezd lesem po krásně upravené červené ke spodní stanici visuté kabiny ve Furtschellas, který bývá při ne tak dobrých sněhových podmínkách hodně ledový.

Sněhové podmínky:

Letošní podmínky byly více než dobré, na rozdíl od loňska nebyl na sjezdovkách jeden jediný kamínek nebo dokonce holé místo, po 5 dnech lyžování jsme se vrátili s lyžemi bez jakéhokoliv škrábance na skluznicích. A to pak ještě připadlo skoro půl metru dalšího sněhu uprostřed týdne, ale poté jsme už na Corvatsch nejeli.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky velmi kontrastního stáří a kvality jsou slabostí tohoto místního druhého největšího areálu, protože přístup do něj je pouze pomocí dvou visutých kabin, které jezdí dle stanoveného jízdního řádu, popř. přechodně při náporu lidí nonstop tak rychle, jak to jde. Stejně tak i cesta na vrchol střediska je jen visutou kabinou a propojení obou stran areálu ještě "obousměrnou" kotvou. Samozřejmě povinností je vyjet na samotný vrchol Corvatsch, odkud jsme měli vzhledem k nádhernému počasí výhled stovky kilometrů daleko na stovky vrcholů včetně Monte Rosy nebo Matterhornu.

To v kombinaci se sjezdovkami, které jsou sportovnější a v průměru náročnější než svahy na protější Corviglii, dělá lyžování zde mnohem fyzicky namáhavějším a tento areál rozhodně nedoporučuji slabším lyžařům, protože vydržet zde jezdit celý den je fakt obstojná dřina. Naštěstí většina klíčových svahů je obsloužena třemi rychlými sedačkami.

Zalidněnost:

I při této naší poslední návštěvě jsme kvitovali naprosto minimální počet lidí, kdy kapacita lanovek je vůči tomu až několikanásobná. Z tohoto důvodu je zde i v Corviglii u některých lanovek kapacita uměle snížena tak, že je vynechána každá čtvrtá sedačka. Samozřejmě nejvíc lyžařů se koncentruje pod třemi páteřními rychlými sedačkami a větší počet jich bývá někdy nárazově v mezistanici Furtschellas při příjezdu visuté kabiny.

Občerstvení a aprés-ski:

V areálu je dostatek barů a restaurací včetně několika samostatně stojících chat zcela bokem lyžařského ruchu. Nejlepší posezení na sluníčku je v Hossa baru na dojezdu dvou páteřních sedaček.

Atrakcí Corvatsch je večerní lyžování na nejdelší švýcarské osvětlené sjezdovce o délce 4,5 kilometru, což je červená pod spodní sekcí kabinové lanovky. To probíhá každý pátek od 19:00 do 2:00 v noci, což je bohužel termín pro nás, turnusové týdenní návštěvníky ne zrovna atraktivní. Navíc na večerní lyžování je potřeba extra skipas, v celoplošném zahrnuto není.

V rámci skipasu jsou ale zahrnuty i dvě železniční zajímavosti, které jsme si ani letos nenechali ujít. Tou první je (jinak celkem drahá) pozemní lanovka na Muottas - Muragl, kde vás historická lanovka vyveze skoro 700 výškových metrů k velké moderní chatě s nádhernou vyhlídkou na údolí Svatého Mořice s jezery i na masív Berniny, popř. s možností krátkého turistického okruhu. Výlet je to ideálně na 1,5 hodiny, nejlépe v pozdním odpoledni při západu slunce. Parkování u lanovky překvapivě zdarma.

Druhým lákadlem je výlet osobním vlakem po trase Bernina expressu, kdy je možné se z Mořice dostat až do hraniční, vysoko položené stanice Alp Grüm, kdy vlak překoná i nejvyšší místo na trati ve výšce přes 2 250 metrů. Jedna cesta trvá zhruba hodinu a vlaky jezdí v hodinovém taktu. V Alp Grüm si běžně počkáte tak 20 minut na spoj zpátky, takže je to výlet na 2,5 hodiny. Letos to v těch sněhových závějích byl zážitek jak někde na severu Norska. Vždy vyrážíme z malebné staničky Celerina, mj. proto, že se tu dalo přímo u nádraží zadarmo zaparkovat. Letos změna - zákaz vjezdu a kousek od nádraží doslova v blátivém poli instalovaný parkovací automat.

Doprava do střediska a parkování:

Po údolích okolo Mořice funguje přes den hustá síť autobusů a vlaků, která je v rámci platnosti skipasu, takže je možné se i bez auta v pohodě přesouvat mezi všemi areály (Corviglia, Corvatsch, Diavolezza, Lagalb, Zuoz) a ubytováním. My jsme bus využili i pro návštěvu města, abychom nemuseli řešit parkování. To je všude ve městě placené, ale kapacitně není problém. Návštěvu města je možné spojit s nákupem v místním dvoupatrovém COOPu, kde parkování vychází ve městě nejlevněji.

Pod samotným Corvatschem (v Surlej) je možnost parkování v parkovacím domě přímo u visuté kabiny (3 CHF hodina plus 1,50 CHF každá další), na otevřených parkovištích za paušál 7 CHF za celý den nebo dole, asi 200 m pod přibližovákem, dokonce zdarma.

Už druhým rokem jsme řešili sobotní návrat domů tak, že jsme vyráželi brzo, abychom v nedalekém Zernez byli před tím, než tam dorazí auta z Livigna, kde se tunel směr Švýcarsko otevírá v 6 hodin ráno. Díky tomu jsme okresky ve Švýcarsku vcelku svižně proletěli až do Rakouska k dálnici.