Sjezdovky:
Lyžování na Corvatschi je obecně náročnější než na Corviglii, což
je dáno několika faktory. Především tím, že tři páteřní lanovky, z
toho dvě přibližovací z nástupních bodů areálu, jsou visuté kabiny. A
také prudším charakterem páteřních tratí. Na druhou stranu, větina
sjezdovek je odkloněna od slunce a rozhodně netrpí na jaře tolik jako
sjezdovky na protilehlé Corviglii.
Po oba lyžařské dny, co jsme strávili na Corvatsch, i když bylo i zde
solidně teplo, sjezdovky velmi dlouho "držely" a i když později samozřejmě
rozměkly, díky zanedbatelnému množství lyžařů byly stále rovné, bez i
jakýchkoliv náznaků muld, takže až do zavíračky (páteřní sedačky
16:20) se stále dalo po sjezdovkách prohánět velmi rychle, ale pořád
bezpečně. V podmínkách, které v jiných, lyžařsky exponovaných
střediscích vedou k odpolednímu krosu mezi muldami a lidmi. Samozřejmě
sjezdovky ze samotného vrcholu 3 303 metrů n. m. byly v super stavu po celý
den.
Letošní nedostatek sněhu se ovšem podepsal i tady, některé sjezdovky
byl zavřené. Týkalo se to pomalé sedačkové lanovky a červené sjezdovky
č. 4, stejně jako návratového černého sjezdu do Mořice č. 5, který
začíná u horní stanice této lanovky. Podobně byla uzavřena černá
varianta sjezdu pod kotvou, č. 8. Dále byla uzavřena červená č. 2, což je
jedna z variant spodní části vrcholového sjezdu. V pravé části areálu,
ve Furtschellas, byly uzavřeny sjezdovky č. 20 a 21, takže rovný a svižný
slalomák č. 22 byl dostupný pouze kotvou.
Nejlepší lyžování bylo jako vždy na červených páteřních
sjezdovkách č. 9, 10, 11 a 12, krásných, dlouhých a přehledných
dálnicích. Podobně nádherné lyžování bylo na modro-červené č. 19. Na
vrchol Corvatsch jsme vždy jezdili až po obědě, aby lyžaři před námi
tvrdou a zmrzlou pistu alespoň trošku rozjezdili. Nevýhodou vrcholového
sjezdu je to, že dostat se zpět k páteřním lanovkám a sjezdovkám znamená
vyjet pomalou čtyřsedačkou nebo kotvou.
Naopak sjezd dolů ve Furtschellas jsme absolvovali pouze jednou, a to co
nejdříve dopoledne, než změknul. A i když jde také o krásnou rychlou
sjezdovku (nejníže položenou a přes den naprosto prázdnou), tato byla
celkem náročná co do povrchu tím, že šlo o hrudkovatý zmrzly sníh poté,
co se zde večer rolbovala témeř sněhová břečka.
Nějaký čas jsme náš druhý den tady strávili kolem pomalé sedačky D,
protože zde zase bylo mistrovství ve freestyle a nejlepší výhled na
obrovské skoky byl právě ze sedačky. A nejzajímavější nebyly ani tak
soutěžní jízdy, ale volný tréning, kdy se na trať nahrnuli desítky
účastníků a jezdili v odstupech pouhých možná 100 metrů, každý
doprovázen ještě někým, který ho točil.
Areál je výrazně menší než Corviglia. A navíc vzhledem k několika
uzavřeným sjezdovkám se tak dal za den celý projet klidně třikrát. A
vzhledem k vynikajícímu slunečnímu počasí jsme oba dny jezdili až do
zavíračky.
Sněhové podmínky:
I zde letos žádná sláva, což se podepsalo na počtu otevřených
sjezdovek, i když ty uzavřené byly sjezdovky celkem okrajové a i za
normální situace skoro nevyužívané. Naopak ty otevřené byly skvěle
vysněžené a upravované. Za celý náš 6denní pobyt jsme jen zde, na jednom
jediném místě, na modré č. 19, zaznamenali na sjezdovce kamínky.
I oba dojezdy, které jsou položeny nízko, byly ve sněhově solidním a
dostatečném stavu, protože jsou oba v lesním průseku, ale samozřejmě, v
pozdním odpoledni tekly. Ale pčasí bylo opravdu extrémní, n vrcholu
Corvatsch ukazoval teploměr ve stínu ve 3 odpoledne 6 stupňů. A i když
areál Corvatsch tím, že je orientovaný na severozápad, připomínal zimu,
pohled na jižní protilehlé svahy už připomínal vrcholné jaro, protože
tam pod 2 500 metrů už prakticky nebyl žádný sníh. A na jezerech v
údolí, kde se ještě v sobotu při našem příjezdu chodilo a běžkovalo,
tak o týden později už led změnil barvu z bílé na průhlednou a na
několik místech už zmizel.
V týdnu po našem odjezdu se zde pod Corvatschem mělo konat nějaké
mistrovství v běžeckém lyžování. A tratě v již zeleném údolí
chystali tak, že na louky kolem jezera navezli "tatrovky" sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky, i když moderní, jsou slabou stránkou střediska, protože dostat
se do areálu nebo na krásné vrcholové sjezdovky znamená absolvovat cestu
visutou kabinou, což je při celém lyžařském dni v případě, že si
chcete užívat více sjezdů z vrcholu, prostě fyzicky náročné. Střed
areálu obsluhují dvě rychlé sedačky, čtverka a moderní šestka v Porsche
designu a další páteřní rychlá čtverka obsluhuje (za normálních
sněhových podmínek) i několik horních sjezdovek ve Furtschellas.
Pokud si člověk chce projet celý areál, musí při přesunu do
Furstchellas využít kotvu. Opačným směrem se jí (té samé, vede totiž
přes kopec) dá vyhnout, stejně tak pomalé přibližovací dvojsedačce, a to
využitím místy překvapivě rychlého a členitého traverzu č. 13. Pod
Corvatschem se zase nevyhnete pomalé čtverce a pokud si chcete užít velmi
hravou a členitou červenou č. 7, tak ani dlouhé kotvě.
Zalidněnost:
Výhodou Corvatsche je to, že zde opět bylo naprosté minimum lidí. I
přibližovací vagon ze Surlej jezdil ráno ve svém běžném 20minutovém
taktu a poloprázdný. V kabina na vrchol bývalo odpoledne okolo 20 lidí, tzn.
co 20 minut 20 lidí na možná 5 kilometrů vrcholových sjezdovek, prostě
paráda.
I páteřní sjezdovky pod rychlými sedačkami byly i době nejvyššího
lyžařského provozu naprosto poloprázdné, kdy pro sebe měl člověk klidně
stovky metrů, resp. celé hektary plochy. Opět zcela přehledné a bezpečné
lyžování bez rizik srážek. Po druhé hodině se sjezdovky ještě více
vylidnily a i hlavní lanovky jezdily vytížené tak na 10 %. Několikrát jsem
celou sjezdovku jel úplně sám. A místo jinde běžných dojezdových
masakrů v muldách jsem při závěrečné jízdě potkal asi tak 5 podobných
nadšenců.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu je rozeseto (možná víc než) přiměřené množství
občerstvoven. Naší oblíbenou je Hossa Bar na dojezdu u páteřních
rychlých sedaček, kde si vždy na sluníčku a s nádherným výhledem
dáváme obědovou pauzu s jedním čepovaným (7 CHF).
Specialitou na Corvatschi je páteční noční lyžování (19:00 - 24:00)
na páteřní sjezdovce o délce 4,2 kilometru. Což bohužel není zrovna
vhodný den pro nás turnusové lyžaře, když pak brzy ráno v sobotu
objíždíme. I když tentokrát jsme o nic nepřišli, protože zrovna pršelo
a nahoře sněžilo, takže účast zde byla velmi nízká. Jen pozor, na
večerní lyžování neplatí běžný skipas, ten je potřeba zakoupit extra.
Všechny skipasy v Mořici bez výjimky jsou zde zálohovány 10 CHF, takže
při skončení lyžování je nutné je vrátit na kase.
Doprava do střediska a parkování:
Pokud nebydlíte přímo v Surlej, odkud se dá k lanovkám dojít pěšky,
můžete jak do Surlej, tak do Furtschellas využít skibusy z Mořice. Do
Surlej ještě ve 20minutovém taktu zajíždí další skibus, malý elektrobus
ze Silvaplany. Parkoviště u obou nástupních kabin jsou placená. V Surlej je
velké patrové parkoviště a cena za celodenní parkování není zrovna
malá, naštěstí asi 300 metrů od přibližovacího vleku je k dispozici
velké bezplatné parkoviště.