Engadin Svatý Mořic - Corvatsch aktuální report z 14. - 21.03.2026

Sjezdovky:

Areál Corvatsch je proti Corviglii menší a svým charakterem je úplně jiný, drsnější, sportovnější a dostanete se zde na lyžích od nezanedbatelných 300 metrů výše, až na vrchol 3 303 m n.m.. Zdejší dlouhé centrální páteřní červené sjezdovky jsou mnohem náročnější a sportovnější a na těchto pár sjezdovkách a jejich variantách (č. 9, 10, 11 a 12) byl po celý den největší provoz.

V sektoru Furtschellas bylo relativně více lyžařů na sjezdovkách okolo rychlé čtyřsedačky (č. 19, 20, 21 a 22), ale to už šlo o "množství" jinde a jindy zcela zanedbatelné. Všude jinde byl provoz na sjezdovkách naprosto minimální, nebylo výjimkou, že jsem na dvou kilometrech potkal třeba 5 lidí a některé okrajové sjezdovky jsem sjel i bez toho, abych vůbec někoho potkal. Díky tomu se dal parádně údolní sjezd do Furtschellas (č. 23) i oba vrcholové sjezdy (č. 1, 2 a 3).

V areálu je i několik členitých a hravých sjezdovek, jejichž primární nevýhodou je ovšem to, že jsou obsluhovány pomalými sedačkami nebo dokonce vleky (č. 4, 7, 8 a 16), takže tam nepotkáte prakticky nikoho.

I na Corvatschi nebyly v provozu všechny svahy. Uzavřena byla jednosměrná návratová sjezdovka do Mořice (č. 5) a sjezdovka č. 15 nebyla ani vyznačená.

V době našeho pobytu zde začínalo zase nějaké mistrovství ve freestyle, takže v mezistanici kyvadlové lanovky byla velká U-rampa a několik tratí s obrovskými skoky.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly naprosto úžasné. Tím, že jsme na Corvatsch šli poprvé až třetí lyžařský den, tak měl nový sobotní čerstvě připadlý sníh, kdy jsme přijeli, šanci se za pomoci rolbařů parádně spojit s podkladem a my jsem tak jezdili po naprosto rovných pistách. Na rozdíl od našich některých minulých návštěv jsme ani nikde nenarazili na kamínky.

Obrovskou výhodou a plusem Corvatsch pro jarní lyžování je to, že na rozdíl od Corviglie je drtivá většina svahů orientována na západ - po slunci, takže sjezdovky zde krásně drží až do zavíračky, a to včetně lesního sjezdu do Furtschellas, který byl, i přes vysoké odpolední teploty, v perfektním stavu po celý den.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Bohužel, místní lanovky jsou to, za co musím zdejšímu areálu sebrat jednu hvězdičku, protože z tohoto pohledu je Corvatsch "skiers unfriendly". Do obou center areálu vedou z údolí kyvadlové lanovky - vagóny, takže si postojíte a zapotíte si ještě dřív, než si stoupnete na svah. To v kombinaci s náročnými místními svahy ve výsledku znamená, že tento areál není pro slabší lyžaře a celodenní lyžování zde je opravdu fyzicky náročné.

Páteřní svahy obsluhují 3 rychlé sedačky, kdy ta ve Furtschellas už taky bude mít odhadem 30 let a zasloužila by si modernizaci. Vrchol areálu obsluhuje druhá sekce kyvadlové kabiny a jak jsem zmínil, pěkné, členité a zábavné sjezdovky po celém areálu jsou obsluhovány pomalými lanovkami a vleky. Kterým se nevyhnete, pokud si chcete projet celý areál. Zvláštností je "obousměrný" vlek propojující oba sektory areálu, bez jehož pomoci se ve směru Murtel - Furtchellas neobejdete, opačným směrem se dá přejet po sjezdovce a vyhnout se i pomalé dvousedačce.

I pro nelyžaře, nebo ty unavené, můžeme doporučit výjezd lanovkou na Corvatsch, odkud je za pěkného počasí nádherný výhled nejen na celé údolí Engadinu nebo nedaleký nejvyšší místní vrchol Piz Bernina (4 048 m n. m.), ale na celé severozápadní panorama Alp. My jsme naprosto parádně viděli snad 200 kilometrů vzdálenou Dufourspitze (4 634 m n. m.).

Zalidněnost:

Corvatsch, mj. z výše popsaných důvodů (náročné svahy a na dnešní dobu ne zrovna ideální lanovkový park), bývá obvykle poloprázdný a tak tomu bylo i letos. Fronty kdekoliv neexistují a i v případě velkokapacitních kabin jsme odjížděli vždy tou první. Výhodou pak bylo, že i svahy, které zde nelikviduje přímý sluneční žár, byly díky malému počtu lyžařů ve velmi dobré až perfektní kondici až do odpoledního závěru. A právě hlavně odpoledne, kdy většina lyžařů odpadne, je ideální čas si užít prakticky prázdné svahy areálu včetně dvou vrcholových sjezdů, které druhá sekce kabiny "zásobuje" lyžaři často na úrovni 1 ks/min., samozřejmě sekvenčně.

Občerstvení a aprés-ski:

Restaurační zázemí je zde dostatečné, u stanic lanovek nebo okolo svahů jsou kapacitní restaurace a bary. Co nás trošku zklamalo, tak v případě Hossa Baru nahradila klasickou švýcarskou dřevěnici moderní hrůza ze skla a betonu. Ceny samozřejmě švýcarské - takže velmi vysoké.

Místní raritou je páteční večerní a noční lyžování na zhruba 3 kilometrové sjezdovce č. 10. S tím se pojí naše historka, když jsme po výletě vláčkem po trase Muragl - Alp Grum a zpět, který je v ceně skipasu, chtěli vrátit při tomto večerním lyžování na kase skipasy (záloha 10 CHF). Děláme to tak každý rok, jen letos to najednou byl problém, prý se zálohy při večerním lyžování nevrací. Nikdy předtím neřekli ani půl slova, tentokrát, kdy na večerním bylo skoro pusto prázdno, to z nějaké důvodu nešlo a jen díky naší vytrvalosti nám tu dvacku vrátili.

Doprava do střediska a parkování:

Corvatsch je dobře dostupný sítí místních (celoúdolních) skibusů a pro ubytované v Silvaplana nebo v Surlej navíc místním skibusem, který zde krouží v taktu 3x za hodinu. V případě příjezdu autem jsou u obou údolních stanic kapacitní parkoviště, bohužel všechna placená. V Surlej je ovšem výjimka, cca 300 metrů od přibližovacího vleku je velké bezplatné parkoviště, striktně ovšem vylučující parkování přes noc.