Sjezdovky:
Otevřené sjezdovky byly slušně upravené. Černá z vrcholu na jižní
straně upravená nebyla a místy z ní koukaly kameny, ale zbytek byl
urolbovaný. V provozu byla pouze slabá polovina všech sjezdovek, na výběr
však byly tratě všech obtížností.
Za plného provozu má být otevřených 21 km sjezdovek.
Sněhové podmínky:
Jak již bylo zmíněno v úvodu, kvůli inverzi byl sníh spíše v
nižších polohách. Šlo bohužel o přemrzlý technický sníh, který se na
občasném slunci rychle měnil na těžký firn, po zapadnutí slunce pak opět
přemrzal. Přejezdy do stínu a zpět tak byly rozhodně znát.
V horní části svítilo slunce jako o život celý den, na severu byl krásný
výhled na Vysoké Tatry a na jihu bylo vidět snad až do Maďarska. 
Mimo sjezdovky nad čárou lesa sníh prakticky nebyl, níže se pak s
obtížemi dalo. Žádný velký požitek to ale nebyl, spíše neustálé
vyhýbání se pařezům, kamenům a větším svahům, kde se sníh
neudržel.
Lyžovali jsme v jižní části, podle jiných lyžařů to však na severu
bylo ještě horší, což prý platí po většinu roku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jasná-Chopok je přehlídkou historie lyžařských vleků a lanovek,
naštěstí končící až v současnosti. Hned při příjezdu na jižní
parkoviště si můžete vybrat. Historickou pomu na provázku, nebo o něco
novější, s automatickým podavačem a "prutem", končící u chaty Srdiečko.
Dalším stupněm je starší odpojitelná čtyřsedačka vedoucí podél
červené sjezdovky k chatě Kosodrevina. Na konci bylo potřeba dát pozor,
abyste si neodřeli lyže o beton. Ze sedačky se musí buď 100 m přejít,
nebo si sjet a vyšlapat schody ke kabince na vrchol. Kabinka vypadá nově, jen
nechápu, proč nešla udělat o kousek níž, aby se nemuselo tak daleko
přecházet...
Zalidněnost:
Lidí bylo ve středisku zhruba tolik, kolik známe i z českých hor.
Dopoledne bylo středisko zalidněnější, na vleku i lanovce se čekalo i 15
minut a v obtížnějších úsecích bylo potřeba dávat velký pozor na
plácající se začátečníky.
Po poledni se v sobotu i neděli sjezdovky trochu vylidnily a čekací doby byly
minimální.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je v podstatě v každém uzlu lyžařských vleků. Ceny se
liší, nejlepší poměr cena/výkon mi přišel na vrcholu Chopku v Kamenné
chatě, kde je sice dosti limitovaný počet míst, ale ceny mírné a obsluha
příjemná.
Ubytovaní jsme byli v chatě Kosodrevina, což je ideální ubytování pro
všechny, co se slzou v oku vzpomínají na doby ROH. Nicméně se současnými
cenami. Jediné, co je levné je tvrdý alkohol, po setmění tedy nenajdete v
hotelu jedinou střízlivou osobu včetně vrátného či uklízečky. Oba
večery se konaly koncerty místních kapel, poměrně zajímavé, jako
příklad bych dal kapelu Buchajtramka.
Doprava do střediska a parkování:
Při cestě do střediska je dobré se předem rozhodnout, jestli pojedete do
severní části od Liptovského Mikuláše, nebo do jižní od Banské
Bystrice. Pokud jezdíte rychle po dálnici, je výhodnější jižní cesta
přes Bratislavu, i když je delší, cca 390 km z Brna. Severní cesta je o 80
km kratší, ale dálnice si tolik neužijete, na čas tak vyjde delší (pokud
nejezdíte po dálnici 80). A z Prahy... proč by někdo proboha jezdil takovou
dálku z Prahy, když má Alpy zhruba nastejno?
Parkovacích míst bylo na jižní straně dostatek, na severní nemohu
posoudit.