Sjezdovky:
Zhruba polovina sjezdovek jsou líbivé modro-červené široké tratě
obrácené ke slunci a druhá polovina jsou sportovní červené a až
červeno-černé tratě vhodné pro sportovnějšího lyžaře.
Mezi ty ryze sportovní svahy bych zařadil široké carvingové letiště
pod lanovkami č. 18 a 19, které se před člověkem otevřou hned po vyjetí
kabinkovou lanovkou z centra městečka St. Christina směrem k Ciampinoi.
Většina lidí zřejmě hned směřuje do vzálenějších částí střediska,
proto byly tyto svahy poloprázdné jak dopolodne, tak i později odpoledne.
Ke sportovnějším tratím bych zařadil i poctivé červené mezi vrcholem
Col Rodella a sedlem Passo Sella pod lanovkami č. 151, 152, 153 a 154. V této
oblasti se překrývá platnost skipasu Val Gardenna a skipasu Val di Fassa,
takže si člověk musí dát pozor, aby už nesjel do údolí k městečku
Canazei, nicméně hranice lyžařských oblastí jsou jasně označené plůtky
napříč sjezdovkou s upozorněním na konec platnosti daného místního
skipassu. Samozřejmě pokud si koupíte dražší skipas Dolomiti Superski,
který platí na celém okruhu Sella Ronda, můžete přejíždět volně mezi
všemi sousedními areály.
Sjezdové tratě vedoucí směrem na Alta Badii jsme už během jednodenní
návštěvy projet nestihli a necháváme si je na někdy jindy.
Sněhové podmínky:
Na vrcholcích sjezdovek je okolo metru a půl sněhu a i přes slunečné
počasí vydržely sjezdovky po celý den ve slušném stavu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina lanovek jsou moderní čtyř- až osmisedačkové lanovky,
většinou s bublinou nebo i luxusními polstrovanými vyhřívanými
sedačkami. Mezi přepravní zařízení patří i několik kabinkových lanovek
většinou spojujících rozlehlý areál s městečky v údolí včetně
působivé velkokapacitní gondoly na Piz Sella.
Zalidněnost:
Od lidí si člověk v tomto areálu tedy neodpočine, ale vzhledem k tomu,
že leží na okruhu Sella Ronda, je to pochopitelné, a proto je třeba
odpustit větší nával lidí u kapacitních páteřních lanovek. Komu vadí
davy, musí volit takové sjezdovky, které neleží přímo na okruhu Sella
Ronda nebo zvolit sportovnější tratě, které tolik lidí nevyhledává.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu je řada horských chat a restaurací, takže si stačí vybrat dle
libosti, počtu zákazníků nebo líbivosti výhledů ze slunečných teras.
Dopolední pauzu na kafe a štůdl jsme zvolili v malebné dřevěné chatě
Gran Paradiso u lanovky č. 50 a na oběd jsme zvolili chatu Des Alpes u horní
stanice lanovky č. 151, ze které je nádherná vyhlídka na údolí Val di
Fassa a lyžařskou oblast Belvedere nad městečkem Canazei. Malým
zpestřením minimálně pro pány byl tanec spoře oděných tanečnic na
barovém pultě ve slunečním rondelobaru vně restaurace. Italové prostě
umí žít! A nejenom lyžováním.
Doprava do střediska a parkování:
Parkovali jsme na otevřeném placeném parkovišti u dolní stanice
kabinové lanovky v St. Christině. Celodenní stání stojí přijatelných 6
eur. Jedinou výhradu mám k ne zcela zřetelnému dopravnímu značení
odbočky k parkovišti, která vede po úzké jednosměrné silnici mezi hotely
a penziony, kde má člověk chvíli pochybnosti, jestli náhodou
nezabloudil.