Sjezdovky:
Přestože se již v tomto období jezdí za ceny hlavní sezóny,
provozovatelé nespustili během našeho pobytu jedinou černou sjezdovku na
severní straně kopce, přestože např. sedmička byla již kompletně
zasněžená. Dvanáctka v barvě červené nám také zůstala zapovězena a
třiatřicítka plus pětatřicítka na jižní straně možná letos ani
nepojedou, snad jen pokud by napadlo hodně přírodního sněhu (nebylo zde
vidět umělé zasněžování).
Ostatní sjezdovky byly dopoledne celkem dobře sjízdné, ale odpoledne se
hlavně kvůli velkému počtu návštěvníků a prakticky polovičnímu počtu
otevřených sjezdovek tvořilo mnoho ledových ploten a nánosů shrnutého
sněhu.
Sněhové podmínky:
Na většině sjezdovek je dostatek sněhu, hlavně díky sněhovým dělům
a nízkým teplotám, umožňujícím jejich spuštění. Mimo sjezdovky jen
velmi málá sněhová pokrývka, takže Freeride zóny prostě neexistují.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Až na jednu výjimku jede ze všech nástupních míst alespoň jedna
sedačka nebo kabinka. Kabinka na severní straně je velká a její provedení
umožňuje provoz i za silného větru. V úterý a ve středu však bohužel "z
technických důvodů" nejela a tím nám severní strana zůstala uzavřena.
Stejně tak návštěvníci z jižní strany nemohli přejet na severní stranu,
protože by se neměli, jak vrátit zpět. Ve čtvrtek nejely na severní
straně tři sedačky, údajně z důvodu silného větru. Jak se zdá, není
pro provozovatele žádný problém vypnout několik sedaček nebo kabinku na
několik dnů.
Zalidněnost:
Vypnutím lanovky ze Zahrádek na Rovnou Hoľu byla většina
návštěvníků severní strany kopce nucena využívat prakticky pouze jednu
červenou sjezdovku, což se projevilo na hromadném, krokolomém proplétání
pomalu jedoucích začátečníků i rychlejších pokročilých, které
atakovali "šílenci" bez bázně a strachu. Podobný masakr jsem již dlouho
nezažil. Ale jak to může asi vypadat, když se sejdou lyžaři, kteří by si
to za jiných okolností určitě velmi dobře užívali na modrých,
červených a černých sjezdovkách?
Občerstvení a aprés-ski:
Počet míst, kde se dá něco pojíst nebo vypít, je celkem vysoký.
Prakticky na každém nástupním nebo přestupním pointu koupíte nějakou tu
polévku za dvě pade, nebo smažák s hranolkama za šest éček. Čím výš,
tím dráž, to je klasika. Nejen na vyhlídkové restauraci vaří z
polotovarů a halušky bych si tu určitě nedal (za 5,90 eur).
Aprés-ski restauraci jsme potkali snad jen jednu na Srdiečku, ovšem byla
zcela prázdná a o klasické zábavě po dobré lyžovačce se zdaleka nedalo
ani hovořit. Snad hlavně proto, že většina návštěvníků dojíždí
vlastními vozidly a na pivko či panáka prostě ani nemůže.
Doprava do střediska a parkování:
Parkovali jsme na parkovišti P4 u stanice Lúčky. Toto parkoviště je
zdarma, je celkem velké a během naší návštěvy prakticky vždy jen asi z
poloviny zaplněné. Příchod k nástupní stanici je však po dlouhých
schodech a někomu to může dělat problémy. Schodům se ale dá vyhnout tím,
že obejdete budovu z druhé strany.
Původně jsme chtěli využívat skibus z Liptovského Mikuláše, ale
vzhledem k tomu, že skibus má ve městě prakticky pouze jednu použitelnou
zastávku, vzdálenou skoro kilometr a půl od našeho penzionu, byli jsme
nuceni jezdit autem. Pokud sem zavítá lyžař zvyklý na zastávky skibusu
pomalu na každém rohu (jak je tomu např. v mnoha rakouských destinacích),
bude zklamán.