Sjezdovky:
Jaro přišlo o dost dřív, sníh chybí, a to zejména opticky – lyžovat
se dá doposud pěkně, jen chybí zimní atmosféra.
Sněhové podmínky:
Je to typická jarní lyžovačka, při níž převažuje zralý velkozrnný
firn, který přes den postupně měkne v souvislosti s osvícením
konkrétního místa. Pouze sjezdovky ve druhém patře střediska mají podél
sebe nějaký přírodní sníh, často ale taky velmi změklý, zatímco
dojezdy jsou už jen pruhy ze starého technického sněhu. Zastíněná místa
jsou ale doposud fajn, zejména pak severně orientované černé sjezdovky v
části Jochtal, ta horní mírnější nabízela super lyžování až do
nějaké druhé hodiny, ta spodní, prudší, drží ještě déle a člověk si
naopak musí chvilku počkat, než změkne – jinak neradno na ní spadnout,
protože na prudké zmrzlé ranní střeše po pádu sotvakdo zastaví. Pěkné
lyžování až do odpoledne lze najít i v lesních úsecích, kam se slunko
skrze stromy nedostane.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Moderní kabinky tvoří páteř střediska, kterou rozvětvují dvě
sedačkové lanovky v hlavním kotli.
Zalidněnost:
Velmi málo lidí - fronty nulové, většina sedaček nebyla obsazena. Snad
polovinu návštěvníků tvoří Češi.
Občerstvení a aprés-ski:
Příjemné horské boudy v dostatečném počtu, které lákají ke
slunění, k posezení i k obědu. Ceny rozumné - polévka s velkým játrovým
knedlíkem 8 eur, malý salát 4,50, špagety aglio olio asi 10 eur. Po
lyžování láká velká pizzerie s terasou přímo u lanovky a
parkoviště.
Doprava do střediska a parkování:
Suchá cesta až na místo, žádné složité serpentiny. Parkovali jsme na
prvním parkovišti (P1) - asfalt, sotva sto metrů k lanovce. Jen trochu
prašno kvůli projíždějícím náklaďákům.