Sjezdovky:
Bohatá nabídka modrých a červených sjezdovek s třešničkou v podobě
černé Black mamby se sklonem 63 %. Je tu i obrovská u-rampa, park s
překážkami a skoky a pro nejmenší miniskikros. Pro některé to tu může
být solidní bludiště sjezdovek.
Sněhové podmínky:
Sněhu dostatek, aby ne ve 2 000 až 2 900 metrů nad mořem na ledovci.
Pevný, tvrdý dobře upravený podklad a na něm pár centimetrů přírodního
prašanu - luxusní lyžování.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedním slovem komfort - 3 pohodlné kabinkové lanovky a bublinové
sedačky, jedna dokonce osmimístná. Kdo by chtěl mít skoro celý vlek pro
sebe, může sednout na dvojkotvu. Nebo navštívit novou panoramatickou
lanovkou vedlejší Maiskogel, ale to by tu chtělo strávit více dní.
Zalidněnost:
I když byla sobota, fronty žádné. Nejvíce lidí stálo na třetí
kabinkovou lanovku, ve špičce maximálně pár minut. Sjezdovky téměř
prázdné, nejhustší provoz byl na modré pod třetí kabinkou, kde to je
nejmírnější.
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd jsme si vyjeli Gletscher Shuttlem do panoramatické restaurace,
odkud jsou luxusní výhledy na skoro celý areál - a zrovna to byl jediný
čas, kdy svítilo slunce nezastřené mlhou a na vrcholu bylo přívětivě. Za
návštěvu rozhodně na vrcholku stojí vyhlídka na areál a 360 metrů
dlouhý tunel vyražený ve skále na druhou vyhlídku - jen zpátky to je do
kopce a člověk má na nohou přezkáče...
Další možnost nadlábnout se je v Alpincentru mezi druhou a třetí
kabinkovou lanovkou.
Doprava do střediska a parkování:
Pro mě poprvé autobusem na lyže. V pátek před půlnocí odjezd z Prahy a
ráno na první lano u spodní stanice lanovky. Po půl páté odjezd zpátky a
před půlnocí jsme byli zase zpátky v Praze. Výhoda, že člověk nemusí
řídit, ale i když byly sedačky v busu docela pohodlné, člověk se v nich
moc nevyspí.