Sjezdovky:
V provozu byly sjezdovky na ledovcové plání od Gletscherjetu a vleků
Kitzlift, sjezdovka Alpinecenter ve středním patře, sjezdovka Langwiedpiste
ve spodní patře a pak napojení lanovek Kristalbahn a Sonnenkarbahn. Dopoledne
byla nejlepší příjemně červená Langwiedpiste, kterou nevyužívalo moc
lyžařů. Odpoledne se na ní vytvořily drobné plotny a boule. Odpoledne jsme
pak strávili na ledovcové pláni, kde bylo možné po rozebrání slalomu
využívat tréninkovou část, na níž se dal najít manžestr i ve 3 hodiny
odpoledne. Nejhorší úsek byla sjezdovka 1 Alpinecenter podél Gletscherjetu
3. Bohužel v tomto místě byla opravdu přetížená a zejména hang nad
samotným Alpinecentrem byl velmi nepříjemný. Bohužel to způsobilo
nemožnost si užít 5 km sjezd ze shora až dolů odpoledne, což byla škoda,
neboť dopoledne to byl příjemný zážitek.
Sněhové podmínky:
Sníh byl zejména umělý, nicméně mimo ledovcové části byly sjezdovky
příjemně vysněžené. Na ledovcové části se občas vyskytly kameny či
čistý led. Naštěstí to bylo vždy možné objet. Kvůli většině
uzavřených sjezdovek ve střední části byla v katastrofálním stavu
sjezdovka č. 1.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou na rakouské poměry starší, kromě Gletscherjetu 3+4,
nicméně počet lyžařů zvládaly dobře. Jako nevýhodu vidím absenci
skříněk na velké batohy v dolní stanici. Na radě zaměstnance střediska
jsem si vyvezl batoh do střední stanice, kde nebyl kam dát, takže jsem ho
musel nechat u lanovky.
Zalidněnost:
Kromě sjezdovky č. 1 nad Alpinecentrem se všude lyžovalo příjemně.
Fronty byly nejdéle na 5 minut na Gletscherjet 3+4 a Kitzlift 1 a 2. Na
některých sjezdovkách bylo překvapivě liduprázdno.
Občerstvení a aprés-ski:
Využili jsme samoobsložnou restauraci v Apincentru - ceny v pohodě (jídlo
mezi 10 a 15 €). Nic speciálního, ale plní svůj účel.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoviště zdarma, dobře organizované, zaměstnanci vás dovedou až na
místo. Každou půlhodinu jezdí skibus zdarma do Zell am See.