Sjezdovky:
Převažují červené sjezdovky. Je zde také pár černých, které však
trpí často na ledové plotny a boule. Ale ve finále na nich není tolik
lidí. Centrální modrá sjezdovka od Sonnenkaru k Alpincentru je taková
lyžařská magistrála, často dost o hubu. Na Maiskogelu je dlouhá červená
od vrcholu až dolů (900 metrů převýšení) a boční modrá s lesními
přejezdy.
Sněhové podmínky:
První dva dny zhruba od 1 500 m n. m. sněžilo, takže na ledovci padal
pěkný prašan. Bohužel ale foukal silný vítr, který jej často
odfoukával. Zbytek pobytu bylo spíše slunečno. Kvůli vysokým teplotám
sníh v údolí vůbec nebyl. Na sjezdovkách na Maiskogelu pár desítek
centimetrů bylo, ale byl to hodně rozbředlý sníh, který se rozstřikoval
od lyží a na sjezdovkách byly už od rána větší boule. Na ledovci pak byl
super sníh, místy ale byly závěje od větru. Přes 2 metry nahoře bylo
určitě. V pátek, kdy jsme odjížděli, pak vydatně sněžilo a napadlo v
údolí cca 20 cm a na ledovci přes 60 cm. Celkově tedy podmínky hodně
rozdílné - čím výš, tím líp.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí vedou dvě kabinkové lanovky od parkoviště, které je cca 10 min
jízdy od Kaprunu. Ráno tam kolem 9:30, kdy jsme často přijížděli,
bývají fronty minimální. Problém je, když chcete vyjet z Kaprunu přes 3K
K-onnection, tam to bývá dole i na víc než 10 minut. Jinak zde převládají
moderní sedačkové lanovky s kryty. Na ledovci je také pár kotev. Na
Maiskogelu jezdí desetikabinka a šestisedačka. Úplně nahoře na ledovci se
dá vyjet krátkou kolejovou lanovkou do 3000 metrů. Tam se lze dostat také
velkou kabinou z Alpincentra, tu jsme ale nikdy nevyužili.
Zalidněnost:
Kvůli jarním prázdninám jsme zvyklí na vyšší návštěvnost. Ale to,
co bylo letos, jsme zde v životě nezažili. V pondělí a úterý to ještě
celkem šlo, čekání max. 10 minut u páteřních lanovek. Ale ve středu, kdy
z celého týdne bylo nejlépe, jsme byli nuceni zaparkovat 400 metrů od
lanovek na krajním parkovišti, protože ostatní byla úplně plná. Takže
jsme byli nuceni jít těch 400 m v bahně k pokladnám a lanovkám Panoramabahn
a Gletscherjet 1. Dal se využít skibus, ten byl ale vždy narvaný. V první
mezistanici ve 2 000 metrech čekání na Gletscherjet 2 na 15 až 20 minut.
Podobný masakr byl i u Alpincentra. Nahoře se lidé rozprostřeli, takže tam
to bylo už lepší. V Alpincentru, kde se nachází hlavní restaurace, bylo
narváno k prasknutí, takže jsme se museli usadit venku ve sněhu a větru
(tam bylo pochopitelně skoro prázdno až na středu, kdy kvůli hezkému
počasí bylo plno i venku).
Občerstvení a aprés-ski:
Na ledovci jsou 3 možnosti občerstvení - u první mezistanice, pak hlavní
Alpincentrum a třetí restaurace je nahoře ve 3 000 metrech. Tam je ale
těžké se dostat (časově i organizačně). Nad Alpincentrem se nachází
ještě ledový bar s drinky, tam ale doporučuji, jen když není vítr a
svítí slunce. Těch možností není tolik, takže v obědových časech
bývá hodně lidí všude. V našem případě všude úplně plno. Výběr je
široký a jídlo za ty hrozné peníze je hodně dobré, takže člověk pak
toho tolik nelituje. Na Maiskogelu je několik restaurací spíše dole u
města. Nahoře se nachází Maiskogel Almranch, kde chovají zvířata a jídlo
tam mají výborné. Rozhodně to tam doporučuji, tedy pokud si tam sednete. My
jsme místo našli, ale lidí tam bylo v pohodě, což bylo určitě dáno
horšími sněhovými podmínkami.
Doprava do střediska a parkování:
Parkovišť je hodně a vždy se tam najde místo. A to i v těch
nejextrémnějších dnech jako jsme zažili my. Jen pak člověk musí chodit
delší vzdálenost. Parkoviště jsou dole celkem čtyři, u Maiskogelu v
Kaprunu je jedno velké.