Sjezdovky:
Courchevel nabízí pestrou síť sjezdovek rozprostřenou na svazích snad
všech světových orientací. Najdeme tu vše od širokých modrých tratí
ideálních na carving až po extrémní terény. Mezi ikonické sjezdovky
řadím červenou Saulire, která je dlouhá a neobvykle široká. Legendární
je zdejší Grand Couloir, údajně jeden z nejtěžších značených sjezdů v
Alpách. Po několika dnech byla otevřena černá L´Éclipse. Pro děti je v
Courchevelu několik atrakcí – Western Ski Park, sjezdovka Indiens nebo
Family park.
Sněhové podmínky:
Na většině sjezdovek je sněhu dostatek a základ se zdá být kvalitní.
Výjimkou jsou níže položené sjezdy do La Tania a La Praz, kde se sníh
rychle zhoršuje, objevují se ledové plotny a místy i vydřená místa. Velmi
ledová byla třeba červená Amoureux.
Ve vyšších partiích foukal velmi silný vítr. Sice neměl vliv na provoz
lanovek, ale na sjezdovkách se v některých místech objevoval hluboký
navátý sníh.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní přepravní zařízení tvoří kabinkové lanovky, které jsou
doplněné o spoustu sedaček. Sedačky nemají bublinu, ta bohužel v dnešním
silném větru dost chyběla. Z neznámého důvodu byla mimo provoz sedačka
Chanrossa.
Jelikož v Courchevelu aktuálně probíhají závody světového poháru ve
skialpinismu, je na hlavním prostranství postavena doprovodná infrastruktura.
Ta blokovala podstatnou část prostoru a značně komplikovala pohyb.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla překvapivě velmi nízká, a to i na páteřních
lanovkách a hlavních sjezdovkách. Lyžování bylo plynulé a bez front. I
když provoz nebyl nikterak hustý, vznikaly různé nebezpečné situace. Asi
klesá povědomí lyžařů o pravidlech pohybu na sjezdovkách. Jen během
dneška se mi 4x stalo, že mě někdo předjel a těsně přede mnou mi
překřížil cestu. V uplynulých dnech se mi to stalo několikrát, jednou to
udělal dokonce lyžařský instruktor. Nejezdím pomalu, takže mi není
jasné, co k tomu dotyčné vede. Nevím, jestli je to specifikum Tří údolí,
nebo se to děje i jinde, ale pokládám si řečnickou otázku – mám se
začít bát?