Sjezdovky:
Courchevel nabízí širokou škálu sjezdovek. Začátečníci tu najdou
několik zelených, převážně jsou ale úzké. Naopak zdejší modré
sjezdovky umí být i velkoryse široké a zajímavě členité. Červené
sjezdovky byly po vydatném sněžení urolbované, čehož jsme využili. Z
červených sjezdovek bych vypíchla především širokou dlouhou Saulire. Mezi
černými tentokrát vynikla kraťoučká Mur. Ve Francii se černým
sjezdovkám vyhýbám, protože jsou neupravované a pro mě, zejména po úrazu
kolene, nesjízdné. Jenže Mur byla tentokrát urolbovaná…
Sněhové podmínky:
Na všech sjezdovkách leží dostatek sněhu, nikde nejsou kamínky ani
vydřená nebo vytátá místa. V nejníže položených částech jsou
sjezdovky tvořeny technickým základem a zejména červené Amoureux a Tovet
jsou místy tak tvrdé, že jsou pro mnohé nesjízdné. Lavinový stupeň
4.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Za zmínku stojí zejména náhrada staré čtyřmístné kabinkové lanovky
Chenus, která byla postavena roku 1969. Nová kabinka je desetimístná a
dolní stanice byla postavena na prostranství na dojezdu sjezdovek. Odpadl tím
sice výstup do patra ke kabince, ale zase se hodně zahustil dojezd. Ostatní
kabinkové lanovky zůstávají beze změn, a to včetně těch starších
postavených na začátku 90. let. Nezměnily se ani sedačkové lanovky a v
odlehlejších částech areálu zůstávají v provozu stále ty pomalejší, a
to přesto, že některé z nich zdaleka nejsou staré (např. Grandes Combes z
roku 2019 je fixní čtyřsedačka). Obsluhované sjezdovky jsou ale díky tomu
liduprázdné…
Zalidněnost:
Centrální část Courchevelu je zalidněná hodně, platí to zejména pro
dojezd sjezdovek do centrální části Courchevelu. Naopak všechna
odlehlejší místa nad Moriondem a La Tania byly zalidněné jen
minimálně.