Sjezdovky:
- Oblast nabízí od každého trochu – prosluněné mírné až středně
obtížné jižní svahy, dlouhý černo-červený bezlesý sjezd zpod vrcholku
hory Cima Presena i další náročnější, červené a černé, převážně v
lese zanořené tratě nad Ponte di Legno a Temù.
- Z asi čtyř desítek sjezdovek bych vypíchla pěknou a dlouhou modrou
Valbilolo, která se nachází na nejvýchodnějším konci střediska,
červenou Bleis, která je naopak na západním konci Tonale, a dále pak dvě
černé – Paradiso a Como d’Aola, obě jsou poměrně dlouhé.
- Některé sjezdovky během naší návštěvy v podstatě neexistovaly –
očividně dlouhodobě nebyly upravené, takže naprosto splývaly s okolním
terénem, nebyly ani vyznačené rozcestníkem a byl tam plůtek – to je
příklad černé Presena Sinistra. Na jižních svazích nad Tonale bylo
několik sjezdovek uzavřených pro trénink. Na černé Temù byly nafoukané
hromady technického sněhu, který nebyl rozhrnutý, a každá hromada byla
označená upozorněním, což vytvořilo až jakýsi „obří slalom“.
Sněhové podmínky:
V oblasti celého průsmyku Tonale je sněhu dostatek nejen na sjezdovkách,
ale i mimo ně, na chodnících, parkovištích a místy i na silnicích.
Jižní svahy
nad Tonale byly odpoledne pod náporem sluníčka už trochu rozměklé, ale
pořád ve velmi dobrém stavu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
- Jižní svahy nad Tonale jsou obsloužené sedačkovými lanovkami –
převážně těmi rychlými s bublinami.
- Ledovec Presena je dostupný kabinkovou lanovkou „vajíčko“ bez
možnosti sezení, na kterou navazuje pomalá dvousedačka a dva kotvové vleky
(snad ještě letos má být nahrazeno osmimístnou kabinkou).
- Při návratu od ledovce Presena do Tonale je nutné přejít silnici, sjet
k lanovce Nigritella, tou vyjet nahoru a teprve pak se po sjezdovkách dostat do
Tonale. V lyžařské mapce je značen jakýsi „přibližovací pozemní
vláček“, ale nic „přibližovacího“ jsme neviděli…
- Nad Ponte di Legno a Temù jezdí sedačkové lanovky, převážně starší
a pomalé.
Zalidněnost:
- Menší fronty se tvořily pouze u některých sedaček (bublin) nad Tonale,
všechna ostatní přepravní zařízení byla bez front.
- Sjezdovky byly spíše volné, maličko plnější byly nárazově některé
nad Tonale – jak ty jednodušší na jižních svazích, tak černá
Paradiso.
Doprava do střediska a parkování:
- Příjezd v podstatě nekomplikovaný, silnice jen místy se zbytky sněhu,
po sněžení na ní ale ležela v podstatě souvislá vrstva sněhu.
- Zvýšenou pozornost je třeba věnovat chodcům v Tonale – během celého
dne tam přecházejí přes silnici a jelikož je jich tolik, že se nevejdou na
chodník, chodí po silnici a ignorují jakékoli snahy projet (vyhnout se
většinou není kudy, blikání a troubení kupodivu nezabírá).
- Parkování mi přišlo trochu komplikované, parkovišť je zde několik,
ale všechna jsou poměrně malá a při našem příjezdu asi 15 minut před
začátkem lyžování jsme na parkovišti pod sedačkou Alpe Alta zabrali
poslední místo. Za parkovné jsme neplatili.