Risoul Vars aktuální report z 01. - 07.02.2026

Sjezdovky:

V lyžařském areálu se nachází 185 km sjezdovek všech obtížností. Některé jsou i dost dlouhé, ale jsou to spíše cesty až na dno udolí než plnohodnotné sjezdovky. Zase se na nich nechá odpočinout. Černé pisty jsou zde také, ale nejsou upravované, a tak jsou na nich velké muldy, z kterých by byla nadšená Nikola Sudová a né já. Zkusit se to má, ale je to boj, zlatý manžestr. Více než 2/3 střediska jsou v řídkých modřínových lesích, a tak je to velmi dobré lyžování i při zhoršené viditelnosti a difuzním světle. Horní partie střediska jsou vhodné k freereidu a podmínky po dvou prosněžených nocích byly naprosto perfektní si užít po ránu panenský sníh. Jen pozor na lavinové nabezpečí, které bylo po celý týden na čtvrtém stupni z pěti.

Za mě byla top sjezdovka Chastardon z vrcholu Peynier do Sainte Marie podél hodně nové šestisedačky Bois Noir. Moc na ní nesvítí slunce, ale je to velmi sportovní jízda. Další lahůdka je sjezdovka Olympique z vrcholu Mayt také do Sainte Marie, ta má několik variant ve své horní polovině a dá na jeden zátah celkem zabrat. Slalomový svah ve Varsu byl skoro celý týden zavřený, ale po ránu se na něm dalo dát dvě jizdy, než ho zavřeli a je to dosti výživná sjezdovka a ve spodní partii i nadstandardně široká.

Ve Varsu je taky snowpark a to podél pom Crevoux. Některé skoky jsou hodně vysoké. Menší snowpark byl i v Risoulu pod vrcholem Peyrefolle a to i s bordecrssovou tratí.

Je zde i trať pro letmý kilometr a je to slušný padák se sklonem až 95 %. Podél trati byla před několika lety postavená sedačková lanovka, a tak si při jizdě vzhůru můžete prohlédnout tuto sjezdovku vedoucí skoro až do nebe. V březnu 2023 byl zde při závodech vytvořen světový rekord Francouze Simona Billyho (jel 255,5 km/hod.), tento rok zde Radim Palán překonal český rekord, a to výkonem 248,227 km/h.

Sněhové podmínky:

Sněhu je zde více než dost. Dvakrát sněžilo, a to v pondělí večer, kdy připadlo cca 30 cm prašanu a ve čtvrtek v noci napadlo dalších 40 cm. Jen na dojezdu do Sainte Marie byla směs technického sněhu a přírodního sněhu, je to nejnižší místo areálu a hned to byl znát. Zničeho nic zde bylo několik ledových ploten, a tak zde docházelo často k pádům a že jich bylo.

Areál udává 90-150 cm a může to tak být.

Úprava sjezovek byla vcelku dobrá, ale neupravují se úplně všechny, hlavně ty černé zůstávají bez úpravy. Po sněžení byly brzo sjezdovky dosti muldovaté, a to hlavně v prudších úsecích.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Většina lanovek jsou rychlé odpojitelné 4-, 6- a 8sedačky. Všechny jsou bez bublin. Je zde ještě několik starších neopojitelných lanovek. Top je telemix Chabrieres ve Varsu a extra rychlá šestisedačka Homme de Pierre v Risoulu. V Risoulu je dokonce i 8sedačka Pre du Boui sice staršího data výroby, ale je rychlá a bez front.

Co mě zarazilo, tak dvě nové, ale neodpojitelné sedačky ve Varsu, a to krátká Plains, to bych ještě pochopil, ale na ni navazujicí Peynier ne. Ta vyváží z Varsu všechny lyžaře na super kopec Peynier a je velmi pomalá, a to jen 2,3 m/s a to je fakt děs. Jsou totiž u ní super sjezdovky, na které svítí slunce hlavně odpoledne a bývá zde i méně lidí než na okolních svazích. Za mě je tento kopec skrytý klenot střediska.

Zalidněnost:

V neděli zde bylo celkem plno, v týdnu to již šlo, menší fronty byly ve Varsu u telemixu a vedlejší 6sedačky Mayt, kde se trošku čekalo mezi 10. a 11. hodinou tak 2-3 minuty. Občas byla fronta i na sedačce Peyrol. V Risoulu se občas dopoledne čekalo na 4sedačku Plate de la Nosné. Jinde to bylo jako na kolotoči.

Co mě a i ostaní dost iritovalo, tak lyžařské školy jezdící ve vláčku přes celou šíři sjezdovek. Předjet je nějak bezpečně bylo dosti náročné. Postávání lidí uprostřed na sjezdovkách a hlavně v nepřehledných místech zde patří asi k normálu...

Občerstvení a aprés-ski:

Dvakrát jsem se zastavil v resturaci a bylo to příjemné posezení na sluncem zalité terase. Ceny jsou dosti vysoké: pivko né moc dobré chuti 9 euro, pizza za 18 euro, kává byla kolem 4 euro, aperol 8 euro, burger začínal na 20 eurech atd. Restaurace hlavně kolem oběda dosti plné, některé s obsluhou, jiné bez, tedy klasické tácovky.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta zpět byla na pohodu, a to den před odjezdem napadlo 40 cm sněhu. Silnice byla přesto skvěle upravená. Jeli jsem přes Briancon, sedlo Montgenévre a dál na Turín, Milán, Como, Chur, Lindau, Mnichov Rozvadov, Prahu a až k Rumcajsovi to dalo 1 250 km. Je to dosti daleko, ale stojí to za to sem vyrazit.

Placení mýta v Itálii - to je něco, na úseku cca 200 km jsem ho platili 9x. Zlatá dálniční známka.

Z Varsu jsme vyjížděli v sobotu ráno v 8 hodin a příjezd domů byl tentýž den ve 23.30 hodin s několika přestávkami.