Malé řeznické retro veselé dcerky [článek]

Na iDnesu 27/11 si v rubrice Cestování můžete počíst o Špindlu v článku s širokozáběrovým titulkem „Nový Špindl za miliardu. A jaká byla Hromovka v časech řezníků.“.
Odkaz na článek

>> #1, ivan, 28. 11. 2013 19:41:21

No to jsem si početl od Ivana a setkal se zase s historií důvěrně známou . Ono to děvče je zvyklé na „básnickou licenci“, Ivane, ze svého bulvárního působení . Takže přesto, že se nikdy (předpokládám ani někde „na půdě“) nesetkala se šněrovacíma lyžákama, použila je, aby „přiblížila dobu“. Doba šněrovacích lyžáků (cca 1965–1968 končila) byla ale v podstatě idylická oproti té následné. Bohužel to co následovalo se v pohledu na „špindlovsky vyvolené“ příliš nelišilo od doby současné – jen to mělo o několik řádů nižší materiální úroveň. Ti vyvolení se v podstatě moc neobměnili personálně a ani v prezentaci svého „postavení“ v době současné. Život je v podstatě takovej – mění se mnohé, ale lidi zas tak moc ne.

>> #2, oblouk, 29. 11. 2013 08:54:52

Čím je člověk starší, tím víc si musí zvyknout na to, že o době, kterou ještě pamatuje, poučují ti, kdo už ne. A pak může stařecky rozkaceně hrozit holí (lyžařskou, ale postupně spíš pajdací) a hudrat, že tohleto a táhleto bylo jinak. C´est la vie.

S tím, co píšeš o těch lidech tehdy a nyní, naprosto souhlasím. Akorát už jako idiot nikoho nemusím vyhánět kvůli předbíhání a úplatný vlekař se mi nesměje za zády do očí, takže je lépe.

Akorát bych posunul konec šněrovacích bot u nás. Iirc, 1968 ještě byly jenom domácí kožené přezkáče Gerlach (docela dobré), první pogumované Humanic Dynafit a exoty Lange do Pragoimpa dovezli o něco později, řekl bych 1969. Takže šněrovací boty mizely postupně tak asi do půlky 70. let, podle toho, zda bereme i děti.

V tom článku mi vadila formální nejednota. Buďto píšu osobní „blogýskovou“ vzpomínku, nebo rozhovor s ředitelem s věcnými informacemi. Nelíbilo se mi tohle smíchat do jednoho eintopfového bastarda. Ale někomu to vadit nemusí, taky to komentuju jen za sebe v blogýsku zase svém.

>> #2, oblouk, 29. 11. 2013 08:54:52

>> #3, ivan, 29. 11. 2013 10:04:14

Dovolil bych si polemizovat s koncem šněrovacích bot v rekreačním lyžování. Ve stejné době u nás na školním lyžáku, jestli se dobře pamatuju, mělo přezkáče jen pár spolužáků a to ještě vesměs kožené. Možná „veselá dcerka“ fabuluje, ovšem když může jezdit Tina na „babetě“, proč by nemohla „malá“ Pavlínka šněrovat lyžáky?

>> #4, fischerbl, 29. 11. 2013 19:47:33

Já jsem se snažil dát tomu nějaký prostor s ohledem na děcka, ale před 30 lety jsem už dítě nebyl a s výjimkou dětí závodících jsem nesledoval, jaké boty používají. Ty jezdící s rodiči na hory, které člověk vídal nejvíc, jistě byly vybavené líp než ty, které jen kvůli osnovám vyrazily na školní lyžák, mnohdy s výbavou půjčenou.

Takže dám na to, co píšeš. Ale vsadil bych se, že 12letá Pavlínka L.P. 1983 by si radši hodila mašli, než by s lyžemi ze ZÁPADNÍHO NĚMECKA použila šněrovací boty.

Btw, na olympiádě byly naposledy šněrovací boty 1964 v Innsbrucku.

Tak jste mně touto diskuzí donutili vytáhnout fotky. V roce 1983 jednomu synkovi bylo 5 a druhému 3 a ještě měli šněrovací boty modrobílé. O rok později již mají dětské modré Botas umělohmotné s červenými přezkami. Byli ale mezi dětmi vyjímka, neboť měli i lyže s L hranami ( tj ne šroubovací, ale takové, jako mají dnes všichni- vysvětlení pro juniory). Pravda, měli jsme takřka jen na suchý chleba, ale vždyť nás znáte… Ve stejné době Igor jezdil jako instruktor a pamatuji se, jak se po týdnu lyžáku vraceli instruktoři se zrasovanýma rukama od utahování tkaniček, neboť 2X denně zavazovali všem dětem lyžáky, jinak jim z nich vypadávali. Ani tenkrát si je děti neuměly pořádně utáhnout, zvlášť, když tkaničky byly mokré. Zapínat dětem přezkáče pak už byla brnkačka. Přezkáče jsem si koupila za ušetřené peníze v 15ti letech, místo šatů do tatečních ( matka se mohla zbláznit) a na Markera FD jsem si vydělala za sběr šípků na víno. Táta měl tehdy nejdražší šípkové víno na světě.

>> #5, ivan, 29. 11. 2013 22:12:44

Když o tom znovu přemýšlím, ono to může být tak, že obrat „Je to třicet let“ neznamená přesně rok 1983, ale třeba únor r. 1981, kdy představa 9leté Pavlínky, které máma zavazuje Botasky, může být akceptovatelná i pro tebe, ivane.

Jinak se s tebou klidně vsadím.

>> #6, Handulka, 30. 11. 2013 11:06:38

Pěkné vzpomínky…

Také se připojím se vzpomínáním. Svoje první přezkáče Gerlach jsem měl asi ve třinácti, to byl rok 1972. Takže souhlasím s ivanem s časovým zařazením konce šněrovacích bot. K těm přezkáčům jsme si vyráběli takové opěrky z laminátu, aby byly boty vyšší, přitažené k botě to bylo řemínkem. 

>> #7, fischerbl, 30. 11. 2013 14:05:43

Ano, to je možné. Cca 1981, Pavlínka 9–10 let. Jenže kdybych ji nevzal za slovo, nenabídla by se možnost ty její lyžáky zpochybnit (viz oblouk: ani se s nimi nesetkala) a navodit následnou hezkou výměnu vzpomínek na to, do kdy se šněrovalo.

Je nesporné, a taky jsem to v blogu výslovně zmínil, že hranice do kdy bude záviset na zahrnutí dětí a lyžáků, viz to, co píše Handulka.

>> #6, Handulka, 30. 11. 2013 11:06:38

Haničko, bylo by zajímavé odhadnout, kdy asi u dětí ve věku povinného lyžáku (to byla 8., resp. 7. třída Z(D)Š, nicht wahr?) přezkáče začaly převládat.

Sice jsem v 1. půlce 70. let jezdíval s bývalým gymplem na hory, ale tam jsem už nikomu tkaničky nezavazoval a ani se nepamatuju, jaká průměrná výbava tehdy byla.

V lednu 1975 jsem pak dokonce byl na lyžáku s Pražačkou (nechtěl jsem, přinutili mě), ale ani tam si to už nepamatuju. Ale jiný věci si pamatuju. Propašoval jsem tam tehdy na Benecko jednu svou známou dívčinu z Rokytnice a strašně konspiroval, aby se její=naše přespávání v takovém kumbálu neprovalilo. S oficiálním spolunocležníkem, čtvrťákem Romanem, jsme se ale znali ze závodů a byl kámoš. Všechno proběhlo a já na konci, když se za závěrečné závody dostávaly diplomy, obdržel speciální za „Love Stories“ (někde ho pořád mám) s potutelným blahopřáním. Ale vedoucí kursu kolegyně tělocvikářka Lída byla taky známá z pražského závodění… Čas malin nezralých, je to promlčené.

Jenže co to bylo proti chemikáři? Honzovi Ž., který přece zcela oficiálně chodil se svou o polovinu mladší studentkou. A nějak to v té hluboké totalitě šlo. Kdežto dneska se musel stáhnout ten reklamní spot, kde se učitelka na SŠ políbí se svým – množná plnoletým – studentem…

Přezkáče Kastinger, lyže iirc Fischer C4 Competition, Lange, vázání M4 + FD, hole Brückl, brýle Uvex, helma na sjezdy motocyklová od bratránka…

No a pomalu z toho začínáme mít slaboučkou náhradu zřejmě neodvolatelně zničeného původního RETRO-vlákna. Opakovaně jsem ho urgoval, ale asi na rozdíl od zrestaurované většiny nepřežilo. Škoda, bývají to vděčná témata. Viz např. na epicski.

>> #9, ivan, 30. 11. 2013 17:00:48

Co myslíš pod původním RETRO-vláknem?

>> #10, fischerbl, 30. 11. 2013 20:37:21

Před lety se měnil nějaký ten redakční systém webových stránek či ako sa hentek bazmek volá. Naprosto většinu vláken to nakonec převedlo, ale ausgerechnet RETRO, kde jsme se my starší, s typickou potřebou starců sdělovat svá moudra mladším, začali vykecávat, se převést nepodařilo. A na to narážím.

Otázkou je, nakolik je to OBJEKTIVNĚ škoda. Nám „postiženým“ pamětníkům asi spíš připadá, že ano, mladší kolegové v diskusi dost možná plky starých strejců postrádat nebudou a naopak přivítají, že keců o dobách, kdy se šněrovalo, není nesnesitelně mnoho.

>> #11, ivan, 01. 12. 2013 18:59:48

Jedno starý RETRO vlákno se tu nachází, ale netuším, zda je to to původní, který máš na mysli.

>> #11, ivan, 01. 12. 2013 18:59:48

Dvě vlákna s názvem „Retro“ tu existují, ale těžko říct, jestli jsou to ona…:

http://snow.cz/tema/1071-retro (toto je „staré“, tj. ještě z doby, kdy se nebylo třeba do diskuze registrovat)

http://snow.cz/…o-vodnes-cas

>> #9, ivan, 30. 11. 2013 17:00:48

„Škoda, bývají to vděčná témata. Viz např. na epicski.“

Tam je to doslova turbo vlákno Rád tam občas nakuknem.

>> #14, TNS, 01. 12. 2013 19:36:36

To vlákno je přímo geniální. Pro nás, tehdy uzavřené v totalitním ghetu, otevírá témata, jichž jsme se úporně snažili zmocňovat navzdory úřední nepřízni.

Nikdy nezapomenu na svou výměnu postů s jedním z tehdy aktivních amíků. Per GaPa jsme se dohodli, že on byl tehdy jako US army in Germany připraven smáznout nás atomovkami, já zase cvičen na likvidaci těchto imperialistů.

Kdo nezažil atmosféru 60.-80. let s válečným běsněním, nemůže nikdy pochopit nádheru situace, kdy jsme si na epicski s bývalým třídním nepřítelem na život a smrt tohle s nadhledem posílali. Jeden z highlights of my life, echt, no kidding.

>> #9, ivan, 30. 11. 2013 17:00:48

Vzpomínám, vzpomínám a myslím, že přezkáče začaly převládat na školních zájezdech až v letech 85–90. Gympl Pražačka byl dost atypický, tam v tom 75 bylo přezkáčů poměrně dost. Jinak můj spolužák Roman, tvůj spolunocležník, vše napráskal ( Borovice zase dělala věci) a Lída, co dodat. Dala mi dvojku z tělocviku, taky měla svoje…No a Honza Ž, co si nakonec vzal naši spolužačku, která ve třeťáku přešla pro jistotu na jinou školu, se s ní po pár letech rozvedl.O kom zde mluvím, víme jen asi my dva a Roman ( toho jsem už ale 20 let neviděla a nic o něm neslyšela). Hele, nemohli bychom se na tohle vzpomínání vykašlat a jít na kopec? V pátek jsme byli na Andělu a koncem týdne se už těšíme na Machytku. Přestaňme o lyžování kecat a pojďme raději lyžovat… Jak říká Igor : Moc času už nám nezbývá, všichni nejsme baba Vamberová.

>> #15, ivan, 01. 12. 2013 21:02:02

Dosť ma zaujímali netradičné konštrukcie viazaní a lyžiarok(aj slepé vývojové vetvy) a v tom vlákne som si prišiel na svoje.Tvoje články k téme sú výborné,ale si obmedzený rozsahom magazínu.Tam nie je moc odborných textov,ale asi milión fotiek+komentáre vlastníkov vybavenia o ktorého existencii sme nemali ani tušenia.Má náboj to vlákno.

.. v '70 a '80 som bol decko,atmosféru som vďaka rodičom začal vnímať až tak v '84 a to už bolo o dosť uvolnenejšie.Skôr už ostali len hlúpe kecy,než vážne hrozby.

>> #16, Handulka, 01. 12. 2013 22:05:29

Haničko, s tím lyžováním souhlasím, ale proč se zříkat ventilovaných vzpomínek? Je to přece součást dějin. Já se díky tomu dozvídám, že Lída K. to napráskala – proč ne, nakonec se jí nedivím, sama v té době prožívala dramata s nějakým jurodivým bubeníkem, s nímž žila ve věku, kdy běžná lidská samice zplodí potomstvo, a měla se svým životem dost co dělat. So oder so, fajn holka, i když možná ty coby dvojkařka z tělocviku to vidíš jinak.

Ti tělocvikáři byli tehdy (možná dodnes jsou? ať se někdo ozve!!) kategorie sama pro sebe. Jako členové pedagogického sboru páriové na úplném konci učitelského potravního řetězce. Nedivím se, že si někdy potřebovali dodat důležitost pomocí známek. Mě taky v prváku na gymplu můj milovaný pozdější přítel Jirka Pišl osolil kvůli tomu, že jsem neuměl (klasickou nářaďovecko-sokolskou) gymnastiku. Pak ještě trochu bojoval s kamarádem Standou Stehnem, že jako slibný volejbalista nesmí to či ono… Usadilo se to, Jirka to skousl, Standa, bažant-nahravač ve školním mančaftu pod mým kapitánstvím, se pozdějí stal kapitánem nároďáku v době, kdy ještě československý volejbal vozil medaile a něco znamenal. Zkurvený normalizační ředitel Jirku nakonec poslal k vrtné soustavě…

Máme blít? That´s the way we were…

>> #17, TNS, 01. 12. 2013 22:39:33

Přesně tak. Materiálová informace byla jen na okraj. Něco v 70s utrousil Pavel Borský, maník, který tehdy začal vozit české lyžaře do francouzských Alp a měl přístup k zahraničním materiálům (můžeme si o tom, jak k tomu došlo, dneska myslet mnohé). Později, když se ustanovila svazová komise výzbroje a výstroje, informace předávali Honza Seidl a Josef Burda.

Paralelně jsme v Lyžařství v 70s hlatali každé slovo Honzy Vedrala, státního trenéra sjezdařů s vrozeným darem psát a uděleným prostorem publikovat. A také jeho kolegy Karla Hampla, který se časem vyprofiloval jako schopný odborník-psavec . To byly takové záchytné body mezi normalizační československou bídou a mezinárodní realitou. Sjezdaři si časem vybojovali svůj prostor a Slováci v tom sehráli významnou roli: Hanka Dropová (docentka Blahutová, moje takřka srdeční záležitost díky její sestře), sestry Kuzmanové, později třeba Ivan Pacák, Mona Hojstričová, mančaft a trenéři gymnázia Kežmarok. Konkurence Česko (Charvátová, Vlčková, Kebrlová, Valešová, Hozdová a. j.) versus slovenské holky fungovala. O materiálu jsme měli informace na úrovni hovno/nic, vychytané z toho, co (ne)formálně pustili repre-jezdiči a co uveřejnilo Lyžařství.

Vzpomínky v retro-vláku na epicski a na dalších zdrojích tohle úžasným způsobem zkvalitňují. Nedostávám se k tomu průběžně a pravidelně, ale setrvale si užívám, že něco takového existuje. V nejlepších lyžařských letech se nám ani nesnilo, že by něco takového bylo možné.

Ještě koncem 70. let závodily děti a mládež v Mariánských Lázních běžně v zavazovacích botách. …tedy aspoň my z druhé půlky výsledkových tabulek 

>> #18, ivan, 01. 12. 2013 23:15:01

Ti tělocvikáři byli tehdy (možná dodnes jsou? ať se někdo ozve!!) kategorie sama pro sebe. Jako členové pedagogického sboru páriové na úplném konci učitelského potravního řetězce. Nedivím se, že si někdy potřebovali dodat důležitost pomocí známek.

Ještě pořád jsou.Loňskou zimu jsem to v nějakém vlákně popisoval…

>> #21, m3, 02. 12. 2013 21:37:38

Na druhé straně, těžko se jim divit. Se vzrůstající nešikovností dětí a mládeže a nechutí k pohybu musí být výuka TV čím dál větším očistcem. Výše zmíněný Jirka Pišl si takhle stýskal už koncem 60. let (století minulého, ne předminulého, aby bylo všem jasno), kdy ještě, soudě podle toho, co slýchám a čtu, bývali ještě Čechové junáci poměrně zdatní.

>> #20, Kuba Turek, 02. 12. 2013 16:25:24

Tím mě Kubo moc neohromíš. Já byl na běžkách ve šněrovacích botách ještě mnohem později. 

>> #22, ivan, 03. 12. 2013 13:59:42

O zvyšující se „nesportovnosti“ a pohybové nešikovnosti dětí a mládeže není pochyb.Z toho asi vychází nechuť tělocvikářů/řek s dětmi cokoliv náročnějšího než přehazovanou při tělocviku dělat.Dcera si pochvaluje když může jít na tělocvik s klukama,protože se jí tam alespoň občas někdo výkonostně přiblíží.

S čím ale nemohu souhlasit,nebo to nějak omlouvat,je aby se nešikovnost a nechuť dětí/mládeže sportovat následně odrážela ve zdůrazňování své vlastní důležitosti pánů/í učitelů/lek při známkování.Většinou potom ti,kteří jsou schopni uběhnout více než 100m bez zastavení nebo udělat roznožku přes kozu mívají při známkování nějaký větší či menší problém se známkováním oproti těm druhým.

>> #24, m3, 03. 12. 2013 21:18:08

Dalo by se říct, že kdo vyštuduje tělocvik a jde učit mimo sportovní školu, by na takové poměry měl být připravený. Podobně jako si lékař nebude stěžovat, že se v práci zaobírá samými nemocnými lidmi, nebo bachař, že mukly. Trochu demagogické, ale je to holt stav věcí.

Jinak samozřejmě souhlas, známkování má být přísně spravedlivé. Mým absolutním zážitkem, byť ne na ZŠ a ne v TV, byla jedna dáma na VŠ (mj. významná překladatelka). Nechala si mě asi měsíc po zkoušce zavolat a rozpačitě mi sdělila, že poté, co v průběhu zkouškového období vyzkoušela už všechny a měla vícenásobné srovnání, usoudila, že jsem místo za 2 měl dostat za 1 a že mi to chce opravit. Asi se nerozhodovala snadno a asi jí to tak leželo v hlavě. Ctili jsme ji, byla hezká, přísná, uměla a byla za ní výtečná práce, a tímhle pro mě ještě vyrostla.

http://www.obecprekladatelu.cz/…aJarmila.htm

Dvorní překladatelka Bradburyho a dlouholetá velká kamarádka se Škvoreckým – viz Tankový prapor a v něm Poděkování „Jarmile a Vladimírovi Emmerovým a Naďě a Janu Michalovým – a poddůstojníkům v záloze P. L. Dorůžkovi a Stanislavu Marešovi, kteří byli u toho.“

A když Škvorecký, něco s lyžemi:

Když Josef Škvorecký za protektorátu v Náchodě poprvé potkal Jaroslavu Fibírovou, na první pohled se do ní zamiloval. Šla tehdy zimním zasněženým podvečerem kolem železničního náspu za jejich domem na Kamenici. Měla dlouhé copy, které jí sahaly na ňadra v lyžařské bundě, přes ramena nesla lyže a lyžařské hole, zkřížené za hlavou. Pohlédla na něj, jak šla kolem, a on naráz pochopil, že „podstata krásy jej zahalila jako plášť“. „Tak jsem trávil svůj věk (…) v tom krásně zhrouceném světě, zahalen jako pláštěm podstatou krásy, dívčích tváří a medových saxofonů, a ty synkopovaly můj čas.“ (citát od mého bývalého souseda přes činžákovou zeď Tomáše Mazala).

>> #25, ivan, 03. 12. 2013 22:54:49

Dalo by se říct, že kdo vyštuduje tělocvik a jde učit mimo sportovní školu, by na takové poměry měl být připravený.

Asi námět pro rozšíření učebních osnov budoucích tělocvikářů.Pří­prava jak zvládnot hodiny tělocviku bez tělocviku.

Jinak samozřejmě souhlas, známkování má být přísně spravedlivé.

No mělo by být a nejen v TV.Tak spíše se jednalo o to,že v pololetí neměla dcera díky ledovcům atd. žádnou známku z TV a tak nejjednodušší bylo jí navrhnout dvojku z TV za teorii z pravidel basketu.

Ten příklad co dále uvádíš je myslím bohužel spíš řídká vyjímka.