To byla teda dovča:-(

Čus tak jsem zpět. Sice jsem si parádně zalyžoval na Kronplatzu (v době high seson je to na obřačky tak max. do 11:30), ale taky jsem už po druhé poznal půval špitálu v Brunicu. Moje skorožena si druhý den zlomila tibii v hlavici kloubu, kdy z ní křížový vaz „vytrhl“ štěp a sám se nepřethl. Po operaci se navíc objevily problémy s krevní sraženinou, takže já už jsem doma, ale skorožena leží v prvním patře oddělení A:-( Sice se mi to tam strašně líbí, ale jedno jsem to tam odskákal vazem já a teď skorožena. tak nevím, jestli tam nepřestanem jezdit… T

Někteří přítomní se tady záměrně pokoušejí vytvořit image více než nepatrně rizikového sportu (namátkou Dan, Martin, HOnza). Soudruzi, houbeles! Máte černý puntík. Tak se pěkně všichni uzdravte a šupaj zpátky na svahy.

>> #2, Krab, 11. 02. 2010 07:54:09

Ty tři vyjmenovaný případy mají shodnej prvek – podcenění rizika – ať už z nezkušenosti (pomalá jízda v měku a boulích vyžaduje vysokou opatrnost!!!), nebo eufórie z úspěchu či zatmění mozku z ideálních podmínek… Nikdy to nebejvá smůla, vždycky to přijde z hlavy…

>> #3, HOnza, 11. 02. 2010 08:18:19 joó máš úplnou pravdu, je to jasně mentální problém, teď jsme to tady v práci s kolegama probírali, pravili, že už jsem nastavenej na takovej cyklus: v lednu úraz, jaro, léto rehabilitace…a pak zas dokola..:) Tome ať se skorožena brzy dá dokupy, na Kron nezanevři, já se do Rokytnice taky vrátím a budu jezdit s černým puntíkem na čele a hned vedle s nálepkou VL racing team…:)

Ahoj, jak jsem kdysi psala, v létě jezdím na motorce..a je to totéž. Všechno je to v hlavě. Člověk se nesmí přeceňovat a musí být pořád ve střehu, nikdy nevíš, kdo tam s tebou jezdí a nikdy nevíš, co čeho najedeš, myslím tím led, boule, která není vidět atd…je to tak, musí se dávat pozor. Přeji brzké uzdravení partnerce a hlavně ať je bez následků a může dál vesele jezdit:-)

>> mife93, 11. 02. 2010 13:10:31

To je ta kabinka, co pod ní jedeš na dálnici cestou nahoru na Brenner? Jinak mám jenom poznámku k letošní sezóně. Martina47 jsem viděl letos jednou a HOnzu taky. Oba si něco udělali. DanielS si přišel vyfrézovat boty a taky kostičky nevydržely, skoroženu teda vidím pořád:-)) Za kým se mám jet ještě podívat:-))

Přes ty všechny letošní úrazy tvrdím, že lyžování je velmi bezpečný sport. Ukažte jakýkoliv jiný sport, kde se vybourám v 60km rychlosti vyklepu sníh a jedu dál. Když to udělám v motokrosu tak i přes množství velmi drahých chráničů mám minimální šanci, že opustím bezbolestně trať o nějakém kole a podobných moderních masových aktivitách ani nemluvě. Množství lidí na sjezdovkách problém je, ale to není o tom sportu spíš o volbě vhodných podmínek.

Milane, máš pravdu. Když to srovnám s motorkou, tak tam je to jen otázka času, než se někde rozmáznu. Dávám pozor, ale na silnici jsou magoři, auta, co ti vezmou přednost apod.. je to o krk. My motorkáři se totiž dělíme na dvě kategorie: na ty, co už spadli a na ty, co teprve spadnou:-)Na sjezdovce je to pořád ve srovnání s tím pohoda. Co se tedy nás, rekreačních lyžařů týče. Naopak u závodníků je paradoxně více úrazů a úmrtí v alpském lyžování než třeba v moto GP nebo motorkrosu. Jedou na hranici možností a chrániče mají veškeré žádné.. a rychlost velmi často podobná té v motosportu.. ale o tom už byly napsány mraky článků a všichni víme, kolik lyžařů je letos zase zraňených. Pokud není sjezdovka abnormálně přelidněná, je to pořád velmi pohodový sport a když si dá člověk trošku pozor, určitě se dá sezona přežít bez úhony.

>> #8, skiing_devil, 11. 02. 2010 14:30:55

Jo. Ne. Bohužel nemůžu souhlasit. Co se motorek týká, poměrně četná je i kategorie č. 3. To jsou ti, co už nikdy nespadnou. I když samozřejmě mohou být smutnou podmnožinou kategorie co už spadli … .

Tak abych příběh ukončil opravdu stylově, tady je rozuzlení. Skoreženu mi přivezli po 14 dnech domů a teď tady leží s dítětem a psem v posteli. Údajně spadla, protože jí kamarád chtěl něco při brždění říct a malinko do žďuchnul a přitom lechce přišlápl jednu lyži. Asi se v něm svědomí hnulo a tak chtěl udělat radost. S kámoškou vyrazil na otožku z Ostravy na Kronplatz (tedy skoro 1000km). Jeli v noci, ráno byli ve špitálu a udělali překvapení. Pak si skočili ještě na odpolední. Při lyžování však spadnul a nemohl se ani hnout. Nebyl pojištěn, takže ho Pavla odvezla tech 1000km domu. A diagnózna? Prasklá pánev. To nevymyslíš…btw toho sem letos viděl taky jenom jednou:-)))

>> #10, TomáS, 15. 02. 2010 19:30:49

Zavři se doma a nechoď mi na oči !

Rád bych se podělil o jednu svoji pozitivní zkušenost. Vyrazil jsem na lyžařský zájezd do Francie do oblasti Peisey-Vallandry a bylo to fakt super! Je pravda, že nikdy předtím jsem v Alpách ještě nebyl, ale netušil jsem, že je tam až tak neuvěřitelně krásně. Ty výhledy na horské masivy, když sjíždíte skvěle upravenou sjezdovku, jsou k nezaplacení. Párkrát jsem kvůli svému kochání do někoho málem vrazil, ale to moje nezodpovědná chyba. Může mi někdo z Vás doporučit nějaké středisko, které má podobnou atmosféru? Děkuji.

>> #12, Fisa, 14. 03. 2012 17:20:12

uprav svuj prispevek,aby tam nebyla ta trapna reklama a mozna ti nekdo odpovi.

>> #1, TomáS, 10. 02. 2010 22:23:16

Zřejmě se mnou nebude většina zdejších diskutujících souhlasit, ale všechny tyto úrazy mají jen jeden jediný důvod – SLABÉ NOHY.

Když jsem před mnoha lety dorostl do maximální velikosti, tak jsem téměř 2 roky bez přestávky nosil střídavě sádru na levé, nebo pravé noze. Pokaždé to bylo stejné. Měsíc, dva OK, pak otok kolene, boles a následná sádra. Nikdo si s tím nevěděl rady a těch doktorů co jsem oběhal. Tenkrát jsem hodně sportoval a žádný sport mě nebyl cizí. Hrál jsem hokej, lyžoval, zápasil, jezdil na kole, plaval a já nevím co ještě. Bez vytahování – nebylo moc kluků ve stejném věku, co by bylo lepších. Celou ZŠ a SŠ jsem nevynechal jediné školní sportovní klání, včetně legendárního Dukelského závodu brané zdatnosti. V roce 1988 jsem získal na Moravském závodě stříbrnou medaili a na celorepublikovém jsem byl brambora. Vypadá to jako vychloubání, ale pro můj argument je to dost podstatné. Přestože jsem takto sportoval, tak jsem měl slabé nohy. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Sice jsem bez problémů v 15 letech ujel na kole 70Km na Vranov, nebo uběhl 20km, ale bylo to málo.

Jak jsem již napsal, žádný doktor si s tím nevěděl rady a tak přišla na řadu moje matka. Vzala mě za otcem její spolužačky, který byl již drahně let v důchodu, ale byl to povoláním ortoped, ještě ze staré školy. Ukázal jsem mu rentgeny, prohlédl mě a řekl.

CHLAPČE, MÁŠ SLABÉ NOHY V OBLASTI KOLEN A TO JE TVŮJ PROBLÉM !!! Skoro jsem se urazil. Já a slabé nohy !! Já, který neměl ve sportu problém uštvat daleko starší kluky !!!! Nechal mě to ztrávit a pokračoval. Jako první musíš přestat běhat, hrát fotbal, pozemák atd. – to je základ. Kolo dobrý, ale je to izolovaný pohyb téměř k ničemu, který ti problém nevyřeší. Ale zásadně neuškodí. Lyžování, no .......uvidíš. To ve mě hrklo, protože bez lyží jsem si život představit nedovedl. Dodnes si ta slova pamatuju, přestože jsem jako správný odrostl puberťák věděl všechno nejlíp. HLAVNÍ CO MUSÍŠ ZAČÍT PROVOZOVAT JE CHŮZE !!!! ČLOVĚK MÁ NOHY OD TOHO, ABY CHODIL !!! Ne běhal, skákal, hrál fotbal a podobný hlouposti. Tak dva měsíce pravidelné chůze bez zátěže a postupně s těžším batohem. Víc jak 20kg ale při tvé váze nenos. Tenkrát jsem měl asi 82kg. Jako doplněk začni v posilovně trénovat nohy. Dřepy ne, ale předkopávání a zakopávání. Za půl roku se přijeďte ukázat.

Vážení, koukal jsem jak puk, ale myslel si to svoje. Jenže bolest v kolenou, problémy s úpony a vazy zvítězila nad tupostí „týnejdžra“ !!

Vykašlal jsem se na běhání, fotbálek a podobné „zbytečnosti“ a začal chodit a v posilovně místo dřepů jen předkop a zakop. A najednou to bylo lepší a za těch půl roku jsem měl po problémech. Ošetřující lékaři nevěřili vlastním očím a já byl vyléčen.

Už je to 20 let a o nějakých vazech, kolenech, meniskusech a já už nevím co ještě – NEVÍM !!!! Od té doby jen chodím a totálně jsem propadl treku na těžko. Ani po takovém přechodu, jakým je GR20, nevím, že mám nějaká kolena. A to se tam vláčí 30Kg těžký batoh přes 200Km ve vysokohorském prostředí. Týden na ski a o kolenech nevím.

Jako poslední argument, že to funguje je můj o 5 let starší kamarád. Je to taky maniak do lyžování, ale déle než do 13 hodin lyžovat nikdy nevydržel. V tomto čase už měl obě kolena jako přerostlá pomela. Byl to reprezentant v judu. Má po X operacích kolen z všemožných důvodů. Trvalo mě asi 10 roků, než jsem ho přesvědčil, že nemá běhat, ale chodit. Loni jsem ho lstivě vytáhl na týden do Krkonoš s mrňaty. Pěkně krosnu a chodit. Chytlo ho to a musel uznat, že je to lepší, jak běhat nesmyslné kilometry ve městě. Místo běhání tu hoďku a půl chodí. A lyžování ??? Dnes lyžuje do 15–16 hod. a kolena má jak ráno.

Co říci závěrem ??? Věřit či souhlasit nemusíte, ale já tvrdím, že to funguje. Zajistěte zesílení nohou v oblasti kolen tímto stupidním způsobem a dám krk, že bude po problémech.

>> #14, korsičan, 14. 03. 2012 20:39:42

Naprosto souhlasím. Jsem velkým zastáncem kondiční chůze – rychlé chůze, kdy ať už se zátěží nebo bez zátěže vystoupá tepová frekvence kolem 120 tepů/min. (obvykle do kopce). Tento pohyb asi nejlépe posiluje nohy, nepřetěžuje klouby, jsou zapojeny i ruce a při dostatečné zátěži je to normální aerobní sport.

>> #14, korsičan, 14. 03. 2012 20:39:42

Nesouhlasil bych s tím, že je to jediná příčina těchto úrazů. Určitě se najde dost situací, kdy ani sebelepší svaly koleno neudrží ve správné pozici a dojde ke zranění. Ale významný faktor to určitě je a svým způsobem se k tomu vázala i diskuze o ne/možnosti rotace v koleni v jiném vlákně.

Dík za podnět, běhat teda nezačnu, ale chodit bych mohl…jinak kolo a běžky