Na hrudi obra obláček zlatý (strana: 19)

>> #539, ˘Ö˘Krab, 04. 12. 2014 09:36:47

„A ako by sa ti páčila mokrá príprava? Keď suchú fakt neznášaš?“

Celkom áno.Pred asi 2 sezónami nám často pršalo do slalomov.A boli sme radi za to čo máme.Len zle vidno cez mokré zorníky.

A prípravu na vodnolyžiarských vlekoch som priam zbožňoval.

>> #540, Martin47, 04. 12. 2014 10:37:01

To mi žena říká také. Že jste se vy dva na mě domluvili?

>> #542, ˘Ö˘Krab, 04. 12. 2014 11:35:15

Nedomluvili, a žena nejspíš bude mít nějaké osobní důvody proč tě udržet v posteli, zatímco mě spíš ta předstsva Kraba klopýtajícího tmou v hluboké orbě může při SKUTEČNĚ RANNÍM protahování v posteli vyplavit něco endorfinů.

>> #543, Martin47, 04. 12. 2014 11:48:54

Hluboká orba se nekoná, ale mlha v lese je zákeřnější než tchyně. Vidíš, kdybys to věděl dřív, tak bys dnes vstával s blaženým pocitem, že já už jsem si své v tom mokru odbyl, zatímco Ty jsi v suchu dospal za nás za oba zasloužený příděl.

Potěším Tě. Od půl čtvrté do čtvrt na šest mi na dálku můžeš opět z tepla domova kynout plnou číší, ocením to.

>> #544, ˘Ö˘Krab, 04. 12. 2014 11:57:39

Já jen tak machruju a ve skutečnosti jsem byl v 7 ráno taky v lese Východ slunce byl nádherný.

>> #539, ˘Ö˘Krab, 04. 12. 2014 09:36:47

" v lese ležely ulámané větvičky, ještě mi do toho nádavkem přibližně tak od 4:36 do 6:14 hod padal deštíček. Ó jé, já se mám!" Ty voe…inspirace…Tak to smekám klobůk, drtíš to dobře,takže příprava špičková,bez debat. . Já se na to vykašlal a spíše pěstoval kriglistiku. Mimocodem, co se ti osvědčilo za svítidlo do toho nečasu, 100 lumenů??? Asi na bike zase po dlou…hé době sednu, díky moccc za inspiraci, zítra snad bude +.

>> #546, Thomas, 05. 12. 2014 00:59:26

Obávám se, že už dávno nejde o přípravu, ale o cestu, která je zároveň cílem. S lyžováním to nemá nic společného, jak jsem jednou začal, tak nemůžu bezbolestně přestat.

Na kolo mám tohle , střední mód 650 lm celkem pobere pomalou jízdu i v mlze.
Na běhání zatím toto , líbí se mi hlavně struktura světelného kuželu – krátký pod sebe + silnější k tomu bodový do dálky. Intenzitu 110 lm potřebuji jenom na seběhy, protože se šinu pomalu a po známých trasách, stačí mi obvykle zase prostřední výkon. Silnější bych nevyužil, dál vidět nepotřebuji, akorát by to přezářilo mlhu a neviděl bych nic. To spíš nižší teplotu chromatičnosti s menším podílem modré složky.

>> #546, Thomas, 05. 12. 2014 00:59:26

Diky.

To pomenovanie noveho vedneho/alebo stareho?/vedneho odboru,ma dostalo.

Kriglistika.Do­breee.

caute Harry

>> #548, Harry, 06. 12. 2014 04:26:36

Po absolvování tréningu je vše dovoleno.Tudíž vědecky jsem vycházel prastarého měnícího se eu ekvivalent pojmu lyže – skiing a sportu pro široké masy. Je to nový sport a není potřeba se ani naklánět,aby to jelo..;-) A zvládnout by to měl každý dědek a bába, náklony do oblouku přijdou jaksi bezpracně samy…

>> #548, Harry, 06. 12. 2014 04:26:36

Je vidět, že jsi nedohlédl za řeku Moravu, na Slovácku se sportu i s tímto tradičním pojmenováním (kriglistika – jen nevím, jaká -i/-y tam patří) už před čtvrtstoletím bohatýrsky věnovali mí spolužáci na gymnáziu.

>> #546, Thomas, 05. 12. 2014 00:59:26

Nechci ti brát vítr z plachet ale tohle musí jít z člověka samo, jinak to každého hodně rychle přejde inspirace, neinspirace.

Na horách je málo sněhu, pokud vůbec jaký, tak jsme už stačili zaneřádit dvě vlákna (tu i tady) krafáním o vlivu kondidce, materiálu a techniky na obecné lyžování, i na poměřování pindíků došlo (Kačka zase utřela, na tohle zkrátka není vybavená).
Abych nepokračoval tam, pokračuji tady.

Začnu opakovanou citací (Grasgruber, Cacek: Sportovní geny, 2008, str. 222) z kapitoly ‚Antropometrie a fyziologie sportů – individuální sporty‘. Jde o shrnutí (vč. citací) zdrojů, které statistickými metodami zkoumaly dostatečně velké vzorky relevantních subjektů, nejedná se tedy o dojmy a pojmy mé či někoho z prostého lidu lyžařského.

„Při alpském lyžování jsou podstatnější psychomotorické kvality a fyziologie nehraje tak důležitou roli jako v jiných sportech. Anaerobní produkce energie během výkonu (cca 90–120 s) je nicméně významná a po skončení jízdy může být kumulace laktátu vysoká (7–15 mmol/l). Časově kratší slalomy mají přitom vyšší anaerobní nároky než sjezd. V praxi se při vyšetřování alpských lyžařů používají klasické anaerobní testy jako Wingate, vertikální výskok či Margaria. Vůbec nejvýznamnějším fyziologickým faktorem je síla nohou, které udržují stabilní polohu těla. Zejména to platí o excentrické síle kvadricepsů. Studie Neumayera a kol. (2003)^ nicméně nenašla významnou korelaci mezi silou a výkonností, což ukazuje, že při vysokém stupni trénovanosti rozhodují o výsledku jiné faktory.“
(^ NEUMAYR, G. – HOERTNAGL, H. – PFISTER, R. – KOLLER, A. – EIBI, G. – RASS, E. 2003. Physical and physiological factors associated with success in professional alpine skiing. International Journal of Sports Medicine 24, s. 571–575; článek se zabývá mj. somatickým a fyziologickým profilem rakouského reprezentačního týmu v alpském lyžování v letech 1997–2000)

Dále se Grasgruber & spol zabývají třeba aerobní kapacitou, která závodníkům pomáhá ve vysokých nadmořských výškách, osvalením, hmotností lyžařů, proporcemi končetin a těla atd. Vše pěkně statisticky argumentováno.
Strukturovaný výtah se souvislostmi je dostupný i na „internetu“: https://is.muni.cz/…ma-alpy.html .

Takže tak nějak se to má ve výkonnostním lyžování. Ale jak je to mezi námi, rekreanty, amatéry, hobíky, kteří máme lyžování jako zábavu, koníčka, doplňkový sport na 2, 3, 4 měsíce v roce, popř. je to pro nás až n-tý sport v pořadí?

Osobně znám jediného magora, který se i v létě cíleně připravuje jen a pouze na lyžování, které je pro něj jednoznačně sportem č. 1 (a kdo znáte Daliho, víte, o kom mluvím). My ostatní se v tom na různých úrovních plácáme, podle hesla, že cokoliv je lepší než nic.

1. Nic je typický moderní člověk, uvyklý tak nanejvýš přesunu ze sedačky auta do sedačky kanceláře, jehož limitním fyzickým výkonem je venčení psa a vynášení odpadků, obojí v náležitě pomalém tempu. To neznamená, že tento jedinec nelyžuje relativně dobře a hlavně rád, někdy i docela často, ale lyžování je pro něj víc zábavou než sportem.
2. Hned nad nicotou jsou sportovci nejvýše příležitostní, kteří aspoň trochu dbají na životosprávu a až tak moc nežerou, takže, přes omezenou fyzickou aktivitu a s ní spojený pravidelný výdej energie, nemusí s sebou vláčet nadbytečná kila tuku, což jim dává do začátku nezanedbatelnou lyžařskou výhodu, ale ne moc velkou. Otázkou totiž je, kolik mají svaloviny a nakolik jí vládnou, jak znají reakce svého těla. I z vrozených dispozic se dá vytěžit opravdu hodně, zvlášť, když má někdo nádavkem ‚cit pro skluz‘ – dle H. Verla jde o zvláštní entitu, která se údajně nedá natrénovat a buď ji člověk má, nebo nemá.
3. Další v žebříčku jsou sportovci příležitostní až řídce pravidelní, jejich tělo i tuší, jaké to je, když je třeba podat nějaký fyzický výkon a opakovaně. Do repertoáru jsou zvyklí zařazovat nezbytné protahování udržující klouby v mobilitě.
4. O kategorii výše jsou ti, kteří se sportu věnují ve venkovním prostředí, nejlépe celoročně. Nejsou zaskočeni tím, že v zimě je zima a tělo funguje lehce jinak.
5. Následují všichni pravidelně strukturovaně/ob­jemově trénující sportovci, ať je jejich sportovní zaměření jakékoliv. U nich už se dá očekávat přiměřená životospráva, rozběhnutý solidní metabolismus a s tím vším související dobrá regenerace a všeobecná připravenost k podávání fyzického výkonu, zahrnující funkční svaly, neuromotoriku a schopnost učit se. Znají své tělo a jeho limity, šetří energii díky účelnosti – ekonomika pohybu.
6. O kategorii výše jsou opět ti, kteří se takto moří celoročně venku.

   Prve zmíněné vědecké práce pro výše uvedené skupiny platí jen omezeně. Zejména poslední tři kategorie mají celkem dobrý základ pro to lyžovat obstojně bez velké snahy, protože jen jinak použijí existující svaly a lehce adaptují své pohybové návyky.

7. Do následující kategorie patří Dali a jemu podobní, zpravidla aktivní závodníci všeho věku. Nahoře zmíněné práce už pro ně začínají platit, protože kromě základních a obecných pohybových dovedností a nezbytné míry obecné (aerobní) vytrvalosti trénují i specifické dovednosti (specifickou silovou vytrvalost, výbušnost, rovnovážná cvičení).
8. Další kategorie nemá smysl uvádět a popisovat. Pro ty už platí závěry z prací Grasgrubera a Neumayra v plném rozsahu.

   Myslím, že obecná (vytrvalostní, aerobní) kondice je pouze základem, který podmiňuje, spolu s dalšími neurofyziologickými předpoklady, trénovatelnost – v tomto případě sebetrénink prováděný přímo na svahu. Umožňuje také lyžaři přežít a užít si energeticky náročný (opakovaný) celodenní pobyt na sychravém vídrholci.

   Jinak je to u silové vytrvalosti – zejm. dolních končetin, protože ta už je k lyžování přímo použitelná. Jenže lyžování není cyklický sport, takže silová vytrvalost z cyklických sportů (cyklistika) je použitelná jen omezeně. Přesto bude mít kdokoliv trénovaný, trénující objemy a intenzity, navrch, protože bude mít rozvinutý ‚anaerobní‘ metabolismus a následnou laktátovou toleranci, která je pro ‚agresivní‘ lyžování evidentně potřebná. Jednoduše řečeno: nebudou ho (tolik) pálit svaly, a když už, tak to rychle vydýchá, opraví, zregeneruje, opakovaně mnohokrát za sebou.

   Takže Bohem nadaný a silou nabušený technik si načárá svých parádních 200 oblouků a odpadne k bufetu, zatímco ne tak nadaný a zdaleka ne tak osvalený vytrvalec dá svých 1200 kousků a další den začne, bez známek opotřebení, nanovo. To mu, v ideálním případě, umožní trénovat – učit se a pilovat opakující se pohyby, objemem nahradit a dohnat nadání borce. [Pozn. pro hnidopichy a ivana-ski: bavím se, i v následujících řádcích, o zástupcích skupin 1–6.]

Prekurzorem lyžařské techniky je „lyžařský styl“. Vyskytuje se rozložen vcelku rovnoměrně a v hojné míře mezi skupiny 1–6, podle kusých zpráv ze zákulisí není jeho výskyt zcela vyloučen ani v kategorii 7. Styl (na rozdíl od techniky) obsahuje celou škálu neúčelných a balastních prvků/pohybů, které jednak dodávají nositeli zdání falešné vlastní elegance, jednak jsou relikty různých historických škol a technik (ale také bez souvislosti vytrženými prvky techniky současné, až po úroveň SP – díky, televize), ale hlavně mají za účel zamaskovat, či spíše nahradit, technické nedostatky jezdce. Výrazným poznávacím znamením stylu je jeho individualita, individuálně vzniká, individuálně je dopracováván k naprosté dokonalosti a nereformovatel­nosti. Jako takový ale může být částečně přenášen na spolulyžníky, čímž dává základ dalším osobním stylům.

Obzvláště efektní nebo efektivní styly, vytříbené a ohlodané jednotlivci a malými skupinkami až na kost, pokud jsou náležitě medializovány, rozpitvány a akceptovány autoritami, se stávají lyžařskými technikami. Zvláště v alpském závodním lyžování, kde je předepsán materiál a konkretizován účel (dojet a co nejrychleji) je technika nezbytným předpokladem jak dojetí, tak úspěchu. Rekreační lyžař se bez techniky naprosto obejde, není limitován ani materiálem, ani vytyčenou tratí a čas u něj také nehraje valnou roli.

Přesto se i ambiciózní amatér vystavuje tlaku na používání lyžařské techniky. To pokud se pohybuje po preparovaných nebo podobně náročných tratích a vzývá Čistého Carvinga (druh na hranici vyhynutí) nebo pokud používá materiál závodních parametrů, který už nelze uspokojivě zvládnout pomocí prosté aplikace stylu. Nebo pokud se snaží projet vytyčenou tratí, kde nemůže měnit směr jen podle vlastního uvážení. Mám za to, že všechny tři navozené situace (tvrdo, netočivé lyže, branky), pokud jsou užity legálně a bezpečně, rekreanta posouvají na lyžařské cestě ke světlejším zítřkům.

Ať si každý jezdí, na čem chce. Jeden lyžař – jeden pár lyží. Jaké lyže, takové boty.

A spousta podobných nesourodých výkřiků do temnot obecného lyžařského pekla, jen Ivan Sosna/Milan Trnka/Richie Berger/Tina Weirather/Ted Ligety/Marcel Hirscher … (každý doplní dle svého uvážení) se vznáší nad vodami.

V rámci liberalismu moderní doby, pokud tím neohrožuje a neomezuje ostatní, může si každý dělat téměř, co chce. Přesto jsou kombinace, které, v souladu s obecnější zkušeností, nelze považovat za příliš vhodné. Resp. požadovaného lze lépe dosáhnout i jinou, než uživatelem očekávanou a používanou, kombinací technických udělátek.

Mířím tím k obvyklé kombinaci hledajících:

těžký, rychlý lyžař s ‚agresivním stylem‘ & měkké/normální boty na krátkých točivých lyžích = střední a delší oblouky.

Buď něco z toho není úplně pravda (stačí vynechat rychlý nebo oblouky nebo obojí) nebo je to těžko realizovatelná kombinace. Pominu-li ovšem vše, co lze ukrýt pod ‚agresivní styl‘.
Nahradím-li ‚agresivní styl‘ za ‚vytříbenou techniku‘, změní se, pro dosažení očekávaného výsledku i ostatní parametry:

těžký, rychlý lyžař s ‚vytříbenou technikou‘ & tvrdší až tvrdé boty na dlouhých přiměřeně točivých lyžích = střední a delší oblouky.

Podívejme se na další průběžně se vyskytující kombinace, zachycující vývoj lyžařův:

těžký, rychlý lyžař s ‚agresivním stylem‘ & měkké/normální boty na dlouhých přiměřeně točivých lyžích = delší oblouky a střední tak všelijak.

Časem stejně vymění boty, takže se dostane do mezistupně:

těžký, rychlý lyžař s ‚agresivním stylem‘ & tvrdší až tvrdé boty na dlouhých přiměřeně točivých lyžích = delší oblouky a střední tak nějak už skoro.

Když se bude chtít dostat ke středním obloukům jako z partesu, tak na sobě musí začít pracovat. Výměna lyží a bot stála spoustu peněz, pilování techniky (ať samostatně nebo s instruktorem) vyjde ještě podstatně dráž:

těžký, rychlý lyžař s ‚uspokojivou technikou‘ & tvrdší až tvrdé boty na dlouhých přiměřeně točivých lyžích = delší oblouky a střední jak kdy.

Někde v tomto bodě by se k sobě měly začít přibližovat křivky kondice + techniky + materiálu. Následuje lehké prozření, že i ty nejrychlejší lyže je lépe v rychlosti krotit a mít pořád pod kontrolou – rezervička se tak nějak hodí. Rovnice je tedy opět změněna:

těžký lyžař s ‚dobrou technikou‘ & tvrdší až tvrdé boty na dlouhých přiměřeně točivých lyžích = střední vždycky, když je potřeba, delší, když se mu chce.

Vítězem je ten, kdo se už na nic neptá, protože svou vizi techniky má vyřešenu ke své spokojenosti (jen netuší, zda její realizace někdy dosáhne), používá na každý povrch i druh a délku oblouků odpovídající kombinaci techniky, rychlosti, lyží a bot. Rovnice tím pádem dojde zásadního zjednodušení:

lyžař=lyžuje.

Jen nechápu, co tady pořád pitváme. Hezké svátky a vše nejlepší v roce 2015.

Moje Korýšskost
˘Ö˘, v.k.

[35.916]

>> #552, ˘Ö˘Krab, 28. 12. 2014 17:18:48

Už aby napadl, co?

>> #553, šáňa, 28. 12. 2014 22:30:11

Jen ať nepadá aspoň tu pak někdo k něčemu udělá někej závěr…

>> #554, MPS, 28. 12. 2014 22:48:28

To s tebou nesouhlasím a přeji si, aby už napadl . A psal jsem to spíš jako obdiv ke krabovi i podiv, kde bere čas na takové dlouhé příspěvky.

>> #555, šáňa, 28. 12. 2014 23:51:36

Jo jo neber to tak doslova…

>> #554, MPS, 28. 12. 2014 22:48:28

>> #555, šáňa, 28. 12. 2014 23:51:36

-6°C a už přes dvě hodiny sněží.

V #552 jsem to, částečně intuitivně, poskládal za sebe v pořadí kondice-technika-materiál. A letmo jsem se otřel o zbývající zásadní atribut lyžovače na každé úrovni – peníze. Když jsem to promyslel trochu hlouběji, lyžování je jen dalším důkazem známé poučky:

Jak to myslím? Prostě. Již zmíněné tři atributy (kondice-technika-materiál) se dají vyjádřit penězi. Resp. to, do jaké míry je možné či nutné si pomoci při udržování a zvyšování jejich úrovně penězi. Nebo časem. Nebo obojím.

Nejjednodušší je to v případě materiálu. Zde svádí rovnocennou bitvu boty a lyže, ostatní vybavení není z hlediska vlastního lyžování tak zásadní, přestože hraje významnou roli.

BOTY se sice těžko a zdlouhavě vybírají, ale pak, po dokonalém usazení, vybavení vložkou, dotvarování kritických míst (což neumí každý, ale najdou se tací a tak moc to nestojí) postačuje udržovat je suché a jednou ročně promazat silikonovým olejem závity mikroposuvu přezek. Tím je vyčerpána veškerá údržba, kterou si každý dělá/nedělá podle svých potřeb. Nutno podotknouti, že sebevýkonnější boty, které nepadnou, jsou k ničemu. Ani vidět nebývají dostatečně na to, aby nepohodlí a nefunkčnost byly vykoupeny reprezentativní funkcí. Takže čas je čerpán při výběru a úpravách, jeho cenu je nutno připočíst k ceně bot.
Panu Walterovi bych chtěl sdělit, že podle mě se kvalita bot nepozná podle množství udělátek a serepetiček, spíše naopak. Jediné, co po kvalitních botách chci, aby měly nejlépe šněrovací botičku, byly jen z jednoho druhu plastu a hlavně aby se daly reverzibilně rozebrat do posledního šroubku, až na prvočinitele, v domácích podmínkách.

LYŽE jsou na tom s výběrem lépe. Dají se otestovat na svahu, dají se půjčit, dají se koupit z druhé ruky. Nejde-li o přehnaného fajnšmekra, veškerá customizace se odehraje na úrovni nastavení vázání a možná ještě výběru úhlování. Pro lid obecný jsou i lyže téměř bezúdržbové, jinak se údržba svěřuje (v intervalech dle M. Paloncy) servisu. Lyže tedy stojí, kolik stojí, k tomu ještě poplatky za strojní servis a cestu do něj.
U lehce zfanatizovaného davu k tomu přívažkem nabývá cena servisních udělátek, vosků a času stráveného vlastním ručním servisem (v mezidobí servisů strojních) + času vyplněného argumentací o výhodnosti počínání při debatě s drahou polovičkou + následného úklidu ocelových špon a voskových hoblin roznesených po celé domácnosti. (Je dobře poslat jednou polovičku do strojního servisu, ale před tím ji nechat lyžovat na nenamazaných a tupých ski. Ráda nepořádek uklidí.)
Přes výše popsané jsou lyže, v kontextu celého lyžování, relativně levná záležitost.

TECHNIKA – že je možné ji dopovat a nahrazovat penězi? Ale samozřejmě. Technika chce know-how a čas na procvičení. Know-how lze zakoupit v podobě virtuálního či skutečného instruktora nebo si je objevit (či neobjevit) sám. Každopádně jsou objevitelské spády vykoupeny nemírnou časovou investicí, je tedy na zvážení každého, kterou cestou se vydá. Vždyť lyžování je tak snadné a nic složitého na tom není, to dám…
I technika je relativně laciná záležitost (v porovnán s následujícím bodem). Lze ji finančně vyjádřit počtem odlyžovaných dnů v sezóně, ale náklady je třeba krátit na polovinu, protože se přece lyžuje pro zábavu, která je tou druhou – větší polovinou. Pilovat techniku nikdo nevydrží 3 hodiny denně, možná tak hodinu. Vyjádřeno v hodinách to dá např. 20 dní na sněhu x 1 hodina pilování = 20 hodin tréninku + adekvátní část permanentky.
Techniku lze přes jaro-léto-podzim nechat odpočívat v pokoji, náklady jsou tedy soustředěny výhradně do těch 20 zimních dnů.

KONDICE je jednoznačně největším žroutem peněz, ale jako jediná je penězi přímo nenahraditelná. Její zapěstování bolí a je drahé, protože časově náročné. Její údržba bolí, s postupujícím věkem chřadnoucího těla více.
Takže zatímco výběr lyží se vším všudy i s ročním servisem zabere dejme tomu 5 hodin, u bot cca totéž, ale na 3–5 let dopředu, technika dejme tomu do 20 hodin ročně, tak kondice, spíše její prosté udržení nad bazální úrovní, zabere (#552 pro skupiny mimo 1,2 a částečně 3) v nezimním období (IV.-XI.) klidně 30 hodin měsíčně, tj. 240 hodin ročně & k tomu 20 hodin pilování techniky na svahu, o běžkách a bruslení a zimním bazénu nemluvě.
To se to pak machruje, s takovou kondicí, jeden se na svahu ani nezadýchá. A nejde o číslo ani zdaleka přehnané, skutečná kondice amatérských vytrvalců spolyká minimálně 2× tolik času soustavného a plánovitého sebetrýznění, o vyšších úrovních nemluvě. Na lyžování to může a nemusí být poznat, záleží na trénovaném sportu (sportech) a somatotypu, ale základ je to k nezaplacení.

Mluví se, mezi kolegy, t.č. převážně chovanci uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny anebo pacienty ortopedických a chirurgických klinik, o tom, že až na 600 hod/rok se láme chleba. Letos jsem netrénoval, ani příští rok nehodlám. Vozil jsem se na kole, něco málo naplaval, kousek popoběhl. Kilometry nehrají roli, intenzity hanebně nízké, plánovitost a soustavnost žádná. Teď přesto zaslouženě odpočívám s veslařským trenažérem. Bilance je stejně děsivá: 515 + 30 + 35 + 10 = 590 hodin a možná něco víc, ale to doma snad zatajím. A těch peněz…
Uf. Ještě jsem se vešel do časového limitu, Bohnice tedy pár měsíců počkají. Leda bych tam příležitostně zašel navštívit Kokosku, ten byl určitě přes.

˘Ö˘

[36.167]

>> #552, ˘Ö˘Krab, 28. 12. 2014 17:18:48

Jo, jo, Krabe, právě tyhle studie jsem měl na mysli ve vedlejším vlákně. I když, upřímě rečeno, na to není třeba vědeckých elaborátů a stačí obyčejně použít selský rozum: „Pokud něco pro co nejlepší výkon ve vrcholovém sport nepotřebuju, nebu tím ztrácet čas a budu trénovat to, co potřebuju, že?“


>> #557, ˘Ö˘Krab, 29. 12. 2014 09:46:42

No, přes 600 h čistého tréninku to bude, ale jen o málo. Ale mohl bych zbaběle započítat „sportování“ s rodinou, lyžování, bruslení atp. a číslo by rázem dramaticky vyskočilo.

>> #556, MPS, 29. 12. 2014 08:31:12

Já vím, jak to myslíš.

Zpytuji svedomi a premyslim, jak moc jsem hloupy, kdyz opakovane busim hlavou do zdi a verim, ze se mi rozsviti?

Dunning-Kruger efekt

„Pujcil“ jsem si vlakno. Pokud narusuji jeho harmonii, odplevelim se i se svym prispevkem.

>> #560, valerius, 29. 12. 2014 15:41:53

Neplevelíš, jako reakce na #552 a #557 je to naopak velmi případný odkaz. Budu se sebou muset něco udělat.

>> #560, valerius, 29. 12. 2014 15:41:53

Dobrý odkaz. Myslím, že se bude hodit při domácích diskuzích 

>> #561, ˘Ö˘Krab, 29. 12. 2014 15:56:31

No,jak tak nad tym rozmyslam,neviem ci to bolo na tie posty myslene.:}

Nedaj sa.

caute Harry.

P.S. Valeriusi,dobre­e.Konecne poznam svoju diagnozu.

>> #560, valerius, 29. 12. 2014 15:41:53

Výborný odkaz, díky!

BTW: Pamatujete si taky ze školy lapidárního předchůdce výzkumu: „Nehřeš ústy ani sluchem, blahoslavení jsou chudí duchem.“?

>> #560, valerius, 29. 12. 2014 15:41:53

Netrefils vlákno ani objekt – zřejmě úmyslně  – a to je dobře. Odkaz je skvělej – díky, ukládám si ho pro občasné použití.

>> #560, valerius, 29. 12. 2014 15:41:53

Díky, to jsi mne dostal Ukládám pro použití kdykoliv v budoucnu. Vždy si to přečtu, když mě tady někdo naštve 

Valerius ty si mi ale sikula. V jednom vlakne mi polozis otazku, a ja ti vyslovene zo slusnosti odpoviem (naozaj nemam potrebu rozoberat Krabove videa a lyze) a potom sa tu takto skryvas. Ale sak odpoved neocakavam ani nepotrebujem, nic v zlom.

Oblouk: tebe som sa uz pomaly chystal ospravedlnit za ten vl tahak, lebo kokoska so svojou vybusnou silou tu udrel naozaj impozantne a uplne zrelativizoval vsetky pitomosti ktore sa na tomto fore kedy objavili. Ale asi s tym este nejaky cas pockam.

MSKImu sa ale uplne v pohode mozem ospravedlnit za kazdy prejav nesuhlasu, lebo s tymto to boli naozaj omrvinky. A od Sarky Strachovej si asi vypytam autogram.

Vsetkym pekneho silvestra a v novom roku vela vybusnej sily.

>> #567, ivan-ski, 29. 12. 2014 21:12:52

Nezoufej, toto je mé – jak napovídá nesmyslný název – ryze dekadentní vlákno, kde se nic neřeší a nikdo od nikoho nic nemůže čekat.
Napsal jsem Ti jinam .

EDIT: Tak mi došlo, že jsem letos ještě neoprášil klíče od pitevny.
A někdo by měl vyhlásit výsledky MNSP 2014 , tak nějak matně tuším, že ceny posbírají i dobráci od Headů, možná Intersport, necháme se překvapit.

NOMINACE PIŠTE PŘÍMO DO VLÁKNA MNSP AWARDS 2014 !

>> #567, ivan-ski, 29. 12. 2014 21:12:52

Suhlasim. Vseobecne kecy nikoho tuto nezaujimaju.Aspon nie na urovni ako sa prezentujes.

Len parkrat som si od Teba precital nieco,o com by som si o Tebe mohol urobit usudok.Ako nazeras na ski,a ako ich chapes.

Zatial furt len vidim ten moj syndrom,konecne pomenovany ako Dunning-Kruger efekt.

caute Harry.

P.S. Vazim si Ivan ski kazdy nazor,ktory ide proti.To je jedno comu.

Len jedno,poznal som par lyziarov,ktori to mali v sebe,srali na tvrdu pripravu.Proste vedeli.A ver tomu,ze som skolske preteky nejazdil.Tuto Kokoska trafil.

>> #569, Harry, 29. 12. 2014 22:00:51

Čau Harry,
nezoufej, D-K syndrom, když se budeš trochu snažit, může za pár dnů znamenat třeba syndrom Dunivé Kebule. Příznaky stejný, účinek jen krátkodobý.

˘Ö˘