Páteř je sice v učebnicích rozdělena na ještě více částí, ale z funkčního hlediska se na ni musíme dívat jako na jeden komplex, kde „akce“ v jedné části vyvolá „reakci“ v části druhé. Kromě toho, nesmíme zapomínat na integraci veškerých pohybů páteře do celkového fungování těla. Protože náš mozek nevnímá separátně, ale veškeré aktivity posuzuje a řídí jako jeden počítač.

Asi každý někdy viděl průřez páteří – jednotlivé obratle roztodivných tvarů jsou „naskládány“ na sebe ve tvaru písmene „S“ (při pohledu zboku), tedy taková vlnovka. Moje oblíbené přirovnání těla k řetězu je jako ušité právě páteři. Jednotlivé obratle jsou vzájemně propojeny vazy a svaly, které jsou ještě k tomu propojeny fasciemi.

Ty tvoří složitou soustavu, kterou si můžeme představit jako táhla či šňůry. Pohyb nebo změna napětí jedné části tedy vyvolá pohyb, napětí nebo uvolnění v jiné části. A nejedná se přitom jen o okamžitý efekt nebo reakci typu „tady se to narovná a tam to způsobí ohnutí“.

Posturální svaly

Páteř je totiž také hlavním centrem svalů označovaných jako posturální. Ty jsou určeny k udržování jejích jednotlivých částí ve vzájemně výhodné poloze, ne na „hrubý pohyb“ jako svaly fázické. Svaly posturální jsou ve své podstatě makači, jsou téměř neustále v napětí.

Jsou na to napětí od přírody stavěné, snesou tedy i dlouhodobou zátěž. Jenomže my, lidé moderní doby, je zneužíváme. Ta jejich výdrž je nastavena na určité optimální pohybové vzory nebo pozice. Představme si třeba, jak je „esíčko“ z obratlů vymezené vůči gravitaci. Tušíte správně, že daná křivka je přirozeně nastavená tak, aby pomocné posturální svaly pracovaly sice dlouho, ale s nízkou intenzitou. Prostě tak, aby každý ze svalů byl zatížen optimálně vůči směru gravitační síly a nemusel makat víc, než mu je přiměřené.

Reflexní změny svalů

Ty svaly jsou při určitém úhlu páteře vůči gravitaci přetížené (moc velká síla kvůli „pákovému efektu“) a vznikají v nich tzv. reflexní změny. Ty slouží jako automatická odpověď centrální nervové soustavy s úkolem zabránit hrozícímu poškození. Problematika reflexních změn (RZ) by vydala na stovky stránek textu a obrázků, ale představme si je jako nějakou „blokádu“ uvnitř svalu, která brání dalšímu zvyšování (nadměrné) aktivity daného svalu.

Praktickým důsledkem jsou různá ztuhlá místa ve svalech (plošné, bodové nebo liniové), které jsou cítit i na dotek. Některé bolí, některé ne, ale co je podstatné, že omezují plnohodnotnou funkci daného svalu. A postupně dochází (při neřešení RZ trigger pointu) k řetězení této reflexní změny a „nákaze“ jiných, dosud zdravých vláken daného svalu, a dokonce i svalů sousedících nebo těch zcela mimo původní oblast.

Kdy jsou tedy ti posturální chudáčci přetíženi? No jednoduše, podívejme se, jak absolutní většina lidí chodí nebo sedí. Nahrbená záda za počítačem nebo čumění do mobilů – to vše „vyosuje“ páteř z přirozeného zakřivení a některé svaly jsou logicky namáhány více (a ploténky taky).

Krční a hrudní páteř

Krční páteř je tvořena 7 obratli a začíná u spodní části lebeční kosti, kterou nese obratel s názvem „atlas“. Toto kloubní spojení se nazývá „AO“ (atlanto-okcipitální skloubení) a je hodně pohyblivé, vždyť si představte, jak dokážeme kroutit hlavou nad některými denními událostmi (no dobře, to je myšleno obvykle obrazně).

Zbylá část krku je postupně „tužší“ a plynule přechází do hrudní páteře (místem přechodu je takový vyčnívajíci obratel), která má 12 obratlů (stejně jako je párů žeber). Ta je mnohem méně pohyblivá, protože je jakoby vyztužena „klecí“ tvořenou žebry.

Jenomže právě od slabé pohyblivosti (obvykle moc ztuhlé) hrudní páteře se často odvíjejí problémy v jiných částech těla neboli vzniká ono řetězení reflexních změn. Tělo prostě kompenzuje ztuhlost jedné části přílišnou volností části jiné.

U zad je to typicky sled událostí v pořadí ztuhlý hrudník a pak lokální nestabilita / hypermobilita bederní páteře“. Nebo ztuhlý hrudník způsobí hypermobilitu AO spojení a pak bolesti hlavy. Z lokální nestability bederní páteře tedy vzniká přetížení struktur některého spojení mezi obratli a pak se to projeví u „oblíbených“ plotének.

Je libo migrénu?

U krční páteře dochází často k různým blokádám a bolestem, které vystřelují i do hlavy (a pak tu máme různé „migrény“). Jedním z mechanismů jejich vzniku je právě ztuhlost v dolní části šíje, která „nutí“ AO spojení ke kompenzačnímu zvětšení rozsahu pohybu (každý se musí přeci denně někde otáčet a ohlížet).

To následně vyvolává tendenci k určitému posunu celé linie obratlů a v některém místě se tělo začíná bránit a něco zablokuje. Tím se pak jinde dráždí citlivé nervové dráhy („přiskříplý nerv“) a „potěšení“ je na světě.

Různé internetové rady na „rozcvičení“ obvykle vedou jenom ke krátkodobé úlevě od bolesti. „Nějak“ sice odblokujeme to místo, ale neodstraníme přičinu, proč se to zablokovalo. O prášcích na bolest mluvit ani nebudu, to je snad jasné, že ty neřeší nic. Naopak, „podněcuje“ to tělo k dalšímu ochrannému jednání a zhoršení potíží v budoucnu.

Odpověď na to, proč se to zablokovalo, se totiž skrývá ve funkčnosti páteře jako celku, zejména v nejbližším sousedovi krční páteře – hrudní, která nefunguje, jak má. Jak by i měla, když celé dny sedíme (a to ještě blbě) a absolutně zanedbáváme její mobilitu (hlavně v rotační rovině a do záklonu).

O jednotlivých směrech pohybu v hrudní páteři máme již určitou představu z dřívějších částí seriálu o bederní (lumbální) páteři, tj. předozadní směr (flexe – předklon, extenze – záklon), stranový pohyb (laterální flexe na obě strany) a rotační rovina. Co s tím dělat, si řekneme příště...