Hodně pomůže také vizualizace „360 stupňového dýchání“, kdy se hrudní koš a žebra roztahují rovnoměrně všemi směry (jak bylo popsáno v článku Umíte dýchat I.).


Výchozí pozice: leh na zádech, dolní končetiny pokrčené, chodidla jsou na podlaze, ruce volně vedle těla.

Nejprve se zaměříme na přední a boční část spodních žeber. Asistent se postaví nad cvičícího a položí své ruce (prsty roztažené do vějíře) na spodní oblouky žeber cvičícího (viz video), konkrétně dlaněmi víc do středu těla a prsty ven do stran hrudního koše. Přibližně polovina šířky dlaní je na hrudním koši a druhá polovina již na břiše, abychom cítili nejenom pohyb hrudníku, ale i měkkých části břicha.

Cvičící se snaží nadechnout proti lehkému odporu pomocníkových dlaní tak, aby se mu nezvedala ramena, ani klíční kosti. Důraz je na roztažení dolní části hrudníku (zejména volných žeber) do stran. Obecně tam bude tendence ke zvedání břišní stěny nahoru (ke stropu, když ležíme), ale soustřeďme se teď zejména na ta žebra do stran.

Pomocník tlačí svými dlaněmi jenom mírně, nejde totiž o soutěž, kdo je silnější. Jen dopomáhá tlakem svých dlaní vyvolat určitý lehký odpor (při nádechu i výdechu), který pomůže aktivovat svaly potřebné k akci. Cvičící taky nic nedělá násilně, intenzita nádechu nesmí být nepřirozená – prostě takový středně hluboký nádech. Samozřejmě mezi cvičícím a pomocníkem musí být určitá zpětná vazba a je potřeba případně korigovat intenzitu tlaku nebo pozici dlaní a podobně.

Nikam nespěcháme, rytmus volíme takový, aby byl výdech o něco delší než nádech. Teď při nácviku se jedná hlavně o navození představy, jak se s tím dá pracovat. Hlavní je dělat to pomalu a nenásilně.

Po čase už můžeme cvičit bez pomoci asistenta, prostě jenom dýcháme uvedeným způsobem a současně si vizualizujeme pohyb (klidně zavřenýma očima).

Výchozí pozice: „pozice dítěte“ na kolenou, nebo sed na židli (obráceně z důvodu potřeby přístupu pomocníka k zádům cvičícího).

Po zvládnutí základního rytmu a principu bráničního dýchání můžeme pokračovat na zadní část žeber. Ta je u velké části lidí hodně ztuhlá a na dýchání ji zrovna moc nepoužívají. A protože jsme si nazvali brániční dýchání „360 stupňové“, tak by nám nepoužívání této časti chybělo do skládačky (a výrazně by nám ovlivnilo jakékoliv další cvičení).

Pozice v lehu na zádech nám nácvik v této části ztěžuje z důvodu gravitace (tlak na zadní část trupu, daný samotnou hmotností těla). Proto si vybereme buď pozici dítěte v kleku na kolenou, nebo v sedě na židli. Postup je stejný jako předtím, taky potřebujeme pomocníka.

Pomocník přiloží své ruce (dlaněmi jako při prvním cviku) na zadní část posledního žebra a na měkkou část zad pod tím. Pak stejně jako předtím adept začne zhluboka a koncentrovaně dýchat „do asistentových dlaní“.

Akorát soustředí svou pozornost víc na zadní partie žeber. Najednou to nějak nejde, že jo? Obecně není problém, že je tam menší rozsah pohybu než na přední části žeber. Problém je často ten, že se ta zadní část nepohybuje vůbec, je prostě pevná i při snaze o pohyb.

Do velké míry za to může „ztuhlá“ hrudní páteř (případně přechod hrudní a bederní, odborně zkratka „ThL“) a některé zkrácené svaly zad a také mezižeberní svaly. Jenomže tohle všechno by mělo fungovat, a to společně s dýcháním!

Proto to v další části ještě vylepšíme a ukážeme si mobilizaci hrudní páteře pomocí prohloubeného dýchání v konkrétní pozici.