Kompenzační cvičení by mělo být součásti denní rutiny každého sportovce, i toho občasného a rekreačního (totální nesportovce do toho nutit nebudeme, i když jim by to prospělo taky). Denní život klade na náš pohybový aparát hodně nároků už jen z hlediska zajištění postury (statického a dynamického držení těla), zejména když není vše v pořádku (např. předsun hlavy nadměrně zatěžuje krční páteř a svaly kolem ní).

Někdo si možná řekne: „Vždyť já jezdím měsíčně na kole stovky kilometrů!“. To je samozřejmě hezké, jenže je to jednostranná zátěž a ne komplexní vyvážená aktivita, která by procvičila všechna kloubní spojení stejnoměrně. Proto je třeba zamyslet se zejména nad mobilitou všech kloubů ve všech fyziologických rovinách pohybu, s rostoucím věkem to pravděpodobně oceníte. (Možná se někdy zaměřím konkrétně na kolo, protože velká část čtenářů jezdí na kole a časté potíže cyklistů s koleny jsou při hlubším pohledu zcela logické.)

Sestava pro rozcvičku i pro mobilitu

Kromě kompenzačního cvičení mobility bude druhým motivem úvodních částí ještě rozcvička (zaměřená na vybrané svalové skupiny). Mým hlavním cílem je oba tyto motivy (rozcvičku a kompenzační cvičení mobility) spojit do jednoho „edukačního“ celku (byť s limitovaným rozsahem, téma je de facto nekonečné).

Uvedená cvičení je pak možné a vhodné použít v rámci denní krátké rutiny na udržení zdraví kloubů (ztuhlý kloub totiž není úplně zdravý, ani když nebolí!) a stejně tak v rámci rozcvičky před nějakou konkrétní sportovní aktivitou (tam se již samozřejmě zacílí pozornost na „potřebnější“ části těla pro daný výkon, nebudeme totiž před lyžováním třeba půl hodiny rozcvičovat prsty na rukou).

Při výběru následující sestavy jsem se zaměřil na partie, které vidím jako problémové u většiny populace (a to někdy i u profesionálních sportovců) a kterým se dle mého mínění věnuje méně pozornosti, než by se mělo. Nepřímé vlivy různých svalových „zřetězení“ totiž často ovlivňují na první pohled nesouvisející oblast a limitují výkonnost sportovce (kvůli menší mobilitě je třeba nějaký pohyb těžší a pomalejší, o jeho zvýšené energetické náročnosti nemluvě). Dalším faktorem je velký vliv na opotřebení kloubního aparátu, což jistě potvrdí páni i dámy s bolavými koleny nebo rameny.

Abych se však moc nezamotal do mravokárného kázaní, pojďme na ty „problémové“ pohyby, u nichž často vidím nedostatečný rozsah pohyblivosti:

  • dorziflexe v kotníku („fajfka“ chodidlem)
  • všechny pohyby v kyčlích (rotace, zanožení, unožení, …)
  • rotace hrudní páteře

Ostatní části těla (zejména kolena a bederní páteř) pak přebírají nadměrně velkou část práce co do rozsahu i intenzity. „Mozek“ ve snaze ochránit tyto nadměrně namáhané části automaticky zablokuje (omezí) některou část určité pohybové sekvence v zájmu ochrany „nejslabšího článku řetězu“. Konkrétně při lyžování už malé zvýšení mobility kyčlí dokáže hodně změnit k lepšímu.