Tento článek vyšel v časopise SNOW 129 (leden 2021).

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech
přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat
svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám
funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již
tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet
zalyžovat.
Volné termíny i plánované akce najdete na: www.skiwithme.cz
Jenže nikdo z nás není Chuck Norris. Udělat úplně všechny oblouky v životě vyžaduje od smrtelníka buď velké svaly, nebo chytré zapojení těch menších a neviditelných. Říkáme jim vnitřní. Dnešní cvičení vrací do hry moji oblíbenou debatu, zda může být sportovní lyžování ekonomické, nebo musí být naopak vysilující.
Bolí to, tedy sportuji
Často se setkávám s názorem, že sportovní lyžování rovná se pot a slzy. „Musím mít pocit, že něco dělám. Poznám to podle toho, že se potím, bolí to a po dvou hodinách jsem odrovnaný,“ říkají někteří lyžaři a já jim to rozhodně nebudu brát. Pokud berete lyžování jako posilovnu, na kterou si lze koupit dvouhodinovou permanentku, proč ne. Pro mě je lyžování celodenní pohyb v přírodě, a protože jím trávím často i 200 dnů v roce, začal jsem postupně hledat způsob, jak vydržet lyžovat bez větší únavy co nejdéle. Nejen v řádu hodin či měsíců, ale v intervalu celého života. Úrazy, nízká hmotnost i svalový aparát uzpůsobený spíše výdrži než silovému pojetí, ale zejména fyzioterapeuti mě postupně přivedli na jiné řešení.
Tlačit, nebo se opírat?
Tento nadpis už jsem použil nejméně…? Prostě mnohokrát. Že nechceme při lyžování do ničeho tlačit, ale spíše se opírat či vzpírat vnějším silám, jsme si zargumentovali nespočetněkrát. Oblíbené rčení „kolik do mě tlačí, tolik se opírám“ však můžeme dnes posunout na vyšší úroveň. „Kolik do mě tlačí, tolik se zpevňuji.“ Tohle upravené rčení by vydalo na celý seriál článků a možná na něj v budoucnu i dojde. Pojem zpevnění je příliš obecný a my bychom se měli detailněji zabývat tím, kdy se zpevnit, kde a jak. Zpevnění můžeme sledovat v dolních končetinách, v oblasti břicha – moderního „core“, ale i v oblasti trupu. Pojďme tedy dnes začít hrubšími pohyby, ze kterých vzejde i závěrečný domácí úkol pro vaše lyžování.
Do kříže
Lidské tělo funguje takzvaně do kříže. Pro lepší představu můžeme přemýšlet i o úhlopříčkách. Stále nic? Zkusíme tedy pravá/levá strana. Zjednodušeně, pravá noha je navázána na levé rameno, levá noha na pravé rameno. Pro lyžování to znamená, že opěrná noha nalézá svůj balanční protějšek vždy na opačné straně těla. Naším cílem je vždy vytvořit pevné propojení mezi protilehlým chodidlem a ramenem, ideálně navíc co nejdelší. Jen tak dokážeme nejlépe vzdorovat vnějším silám, které na nás v oblouku působí.
Opírat se o kosti
Opírat se o vnější nohu není těžké. Máte k dispozici kosti. Ale od kyčelního kloubu už kosterní opora dále nevede a je potřeba ji něčím nahradit. K tomu slouží tzv. spirální svalové řetězce, které jsou navíc aktivovány pohybem paže a lopatky. Na podobném principu už jsme pracovali se cvičením „papoušci“ nebo balancováním vnější hůlky na hřbetech rukou. Všechna podobná cvičení vedou k disciplíně horní poloviny těla, zapojení spirálních svalových řetězců, a tím vytváření pevné a dlouhé linie mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem.
Nakonec
Dril, který trochu připomíná bruslaře, můžete zkoušet opět na mírnější červené sjezdovce, nebo kdekoliv budete mít dostatek rychlosti na to, abyste museli čelit většímu působení vnějších sil a byli jste tedy nuceni se zpevnit. Hůlky tentokrát ponechte u vleku a pusťte se dolů z kopce s uvolněnými pohyby rukou, které vám možná na první pohled nebudou do lyžování úplně pasovat, ale brzy zjistíte, že jsou přirozené a najdete je v nějaké formě v jízdě většiny vyspělých lyžařů i závodníků. Pohyb vnější ruky vpřed a vnitřní ruky vzad může vyvolávat otázky ohledně rotace, ale pokud nerotujte boky nebo rameny, ale pouze směrujete paže, bude vše tak, jak má být. Pohybem vnější ruky vpřed naopak zabráníme časté a chybné protirotaci v nájezdové fázi oblouku, pohybem vnitřní ruky vzad naopak aktivujeme svalové spirály, které stabilizují trup a nahrazují tak „chybějící“ kosti, jejichž oporu naopak snadno využíváme v dolních končetinách. Vypadá to složitě? Zkuste si to při jízdě a v příštím díle k tomu zase něco přidáme. Doufám brzy na viděnou na kopci.
Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme
Projekt Ski with me
Nejstarší technika lyžování, před více
než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na
zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou
moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům
snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou
alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné.
Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře
i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte
na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem
čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku
lyžování a telemarku, Ondřeje
Nováka.

Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.





































