Alpe d´Huez aktuální report z 21. - 30.03.2014

Sjezdovky:

Neděle
Sněží a fouká vítr, jezdíme jen na páteřních sjezdovkách. Jednou se odvážím mimo sjezdovku Poutran I, vlevo dolů. Skončím v nepřehledném lese u horského potoka, musím v lyžácích překročit horskou bystřinu. Při té příležitosti si udělám do svých Scott dozer pěknou díru, když jedu v lese přes kameny.

Pondělí
Polooblačno, odpoledne jasno. Postupně pouštějí všechny lanovky až do 3 330 metrů (Pic Blanc), skvělý sníh, výška až do pasu. Vynikající lyžovačka z Pic Blanc dolů okolo dvousedačky a pak dolů po Sarenne pod Alpe d Huez. Opakuji dvakrát, při druhé příležitosti mi v hlubokém sněhu vypnou lyže. Jednu nemohu za boha najít. Kopu 30 minut zákop hodný vojáka z první světové války a NIC. Jsem zoufalý. Hurá!!! Lyže nalezená. Hurá!!! Jiný lyžař ji najde cca 80 metrů pod námi. Už jsem se viděl, jak jedu dolů na jedné lyži. No hnus.

Úterý
Třetí den – ze zásady nelyžuji. Jedu se podívat do vesničky s názvem Vaujany. Kontrast mezi původní vesnicí a pro turisty postaveným skanzenem je očividný. Na jedné straně dvorky se psy, slepicemi, kačenami a sušící se prádlo. Na druhé apartmány, do kterých Vás svezou jezdící schody, aby lyžař v lyžácích nešlapal do kopce. Pěkný kontrast dostupný cca 50 metrů od sebe.

Středa
Čtvrtý den - ráno sluníčko, odpoledne mraky a vítr ne sice silný, ale byl. Francouzi se dnes překonali. Sjezdovky upravené, manšestr kam oko dohlédne. Projel jsem si tentokrát z Dome des rousess (2800) dolů na L´alpette (2050) a jednou pak chamois. Tohle „šklhání“ není však nic pro mě. Takže jedu na PIC Blanc (3330). Tam potkávám skupinku freeriderů, když se jednoho z nich zeptám, kam jedou, vztekle mi odpoví, že je „guide“ – čili horský vůdce, že mě nezná a nic mi neřekne. Pak na stejném místě potkám mladou dvojici holku a kluka; jsou místní a díky nim jedu úplně na druhou stanu hory cestou zvanou „gourned la blat“ či tak nějak. Jedeme dolů přesně na opačnou stranu, než jsou sjezdovky. Liduprázdné údolí, skvělý sníh a na konci pak cca 3 km traverzování, včetně sundávání lyží, přecházení přes šutry a chůze do kopce. Konečně dojedeme do sedla s hospodou s názvem „Col de Sarenne“. Celková délka cesty shora až dolů cca jeden a půl hodiny. Skvělý výlet. Oběd v bufetu u zavřené lanovky Chalvet. Kafe v kelímku 2,5 + půlka velké housky s hamburgerem a hranolky za 7,5. Ceny srovnatelné s Rakouskem, kvalita však nikoliv. Zde jsem v bufáči na rohu. Prostě celkem hrůza. Pak už jen zase mírné šklhání směr Auris.

Nejsme v Alpách, ale na Uralu
To že plavky Středoevropana nejsou plavkami pro Francouze, může vzbudit úsměv či podiv. Ale to, že ve francouzských Alpách neplatí pojištění pro celé Alpy „Alpenverein“, je již věcí vážnou. Kolega z pokoje totiž doplatil na onu „kvalitu“ úpravy místních sjezdovek a stalo se mu to, co jsem psal o den dříve… kdo chce jezdit dlouhé carvingové oblouky, má smůlu – potřebuje i lepší pojištění, protože se určitě vyseká…a on se skutečně vysekal.
Ukázal dané pojištění a milá místní horská služba ho nechala za svoz zaplatit 500 EUR + vše další za 300 EUR. Prostě ne, my nejsme v Alpách, jsme na Uralu! A to mu ještě řekli, že když nezaplatí, tak mu nevrátí lyže. Kolega zavolal k pojistiteli a ten mu jen řekl, ať si schová účtenky, že mu je proplatí. Od jiného freeridera vím, že díky pojištění Alpenverein, když se vysekal na Krippensteinu (Rakousko), tak neplatil nic, ani převoz vrtulníkem, ani nemocnici, ani převoz domů. Zde na Uralu si platíte vše sami a pojištění, které je pro celé Alpy a je to na něm i napsáno: Reciprocita, neplatí prostě proto, že jste na Uralu NE v Alpách.

Čtvrtek
Pátý den – ráno sluníčko, vítr odpoledne oblačno, večer zataženo. Sníh zpočátku tvrdý, ale už okolo 11 měkne a posléze již kaše. Nejprve jedu na lanovku, abych se dostal na Pic Blanc, ale ta se místo v 9 20 rozjede až v 10 00. Takže místo toho dolů na Vaujany a v polovině znova nahoru. Konečně na Pic Blanc a přes Tunnel zpět. Sjezdovka s názvem tunnel je černá, ale zajímavá a prudká je cca jen 300 – 400 metrů, pak se mění v klasickou nudnou sjezdovku. Ten prudký začátek nejvíce připomíná Lysou Horu sever – pod prvním padákem, toť poznámka pro pamětníky z Beskyd. Takže vlastně ten slavný tunnel zas tak těžký není. Mimochodem ve Francii nerozlišují ve značení mezi upravovanými částmi a tzv. Ski route, tedy sice značenými, ale neupravovanými sjezdovkami, jak je běžné v Rakousku. Může se tedy stát, že jedna sjezdovka plynule přejde ze ski route do upravované, ale i naopak.
Následně znova na Pic Blanc, tentokrát však freeridem do liduprázdné pustiny, kde jsem pouze já, sníh a riziko. Traverzuji shora dolů okolo masivu. Dole po pravé ruce mám černou sjezdovku Sarenna, masiv skal po mé levé ruce, mířím již podruhé na „Col de Sarrena“. Sníh nepříjemně těžkne – je jak bláto, nelze točit lyžemi. Nakonec utahaný dojedu k „Col de Sarrena“. Potkávám místního majitele pana Fabric Andre, ne že bych uměl francouzsky, ale tento starý pán mi dal vizitku. Takže kdo by se chtěl ubytovat na „Col de Sarrena“ zde kontakt: – www.refuge7.com – 777helios@gmail.com
Mají tam koně, pěkného černého psa, co si hraje s kočkou, samozřejmě taky černou.
Oběd na Chalvet – kafe + jakýsi sendvič se sýrem za celkem 8,60. Odpoledne už jen šklhání, jednou znova tunel a zpět přes sjezdovku s názvem bartavelles do Oz en Oisans, kde jsem ubytován. (1350).

Pátek
Šestý den – slunce celý boží den. Tentokráte se vydám z Pic Blanc směrem k Pic Bayle. Jde prý o cestu zvanou „Pyramid“. Sjedu do sedla, odkud už vede cestička, jak po ní všichni stoupají. Mám eso v rukávu. Vázání Marker Tour 12 přepnu do chodícího režimu a dám na lyže pásy a pěkně pohodlně stoupám ze sedla na planinu, kde jsou tři vrcholy jako dračí zuby. Rozhodnu se pro sedlo mezi druhým a třetím. Vidím tam stopy a 2 lidé tam přede mnou zmizeli dolů. Přijdu na místo a zděsím se, žádný sníh, jen skála a padák. Tak tam tedy ne! Vracím se mezi první a druhý vrchol. Tam už vidím stopy lyžařů a možnost jet dolů. Přidají se ke mně dva další lyžaři, Francouzi, kteří znají cestu. Teď už pohodlně sjíždíme po levé ruce dolů k sjezdovce tunnel. Až následně se dozvím, že kdybych vylezl na třetí vrchol a jel dolů, mohl jsem jet směr Vaujany. Mé nohy však na výstup na třetí vrchol už neměly a sníh pod cca 2.500 mn. už začal jasně břečkovatět. Jedu tedy znova na Pic Blank a dolů po sjezdovce Sarenne. V dolních partiích už není sníh, ale jakási hnědá kaše s kameny. Dobře že jsem na Vaujany nejel. Oběd klasika v Chalvet kafe + něco na způsob velkého hamburgeru – platím 10,6.
Pak už jen hot wine za 3,7 EUR na konci lanovky Poutran, slunění a z posledních sil sjezd do Oz en oisans.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Kombinace investic od 80. let 20. století až do dnes. Kvalita jednotlivých lanovek pak odpovídá době investice. Některé lanovky očividně už léta nejezdí. Jiné jsou nové a pěkné. Co mě proti Rakousku překvapilo, bylo, že ty „starší“ lanovky nerenovují ani například nenatřou novou barvou, což je v Rakousku běžné.
Páteřní lanovky jsou „na stojáka“ či bobek. Takže stálé vyzouvání a nazouvání lyží je jak u „blbých na dvorečku“. Lepší sedačky jsou v Alp d Huez, a to i vyhřívané. V časti Auris jsou už jen sedačky, ty jsou však zase letité. Nemají tedy plastové kryty pro nepříznivé počasí.
Ve středisku nejezdí žádný skibus mezi jednotlivými vesnicemi, takže když Vám ujede poslední lanovka, jste nahraní.

Úprava sjezdovek a značení
Značení je v celku dobré, ale učte se francouzsky – jednotlivé sjezdovky nejsou označeny čísly, ale pro Středoevropana podivnými názvy, které není schopen příliš reprodukovat.
Kvalita úpravy (tzv. manšestr) sjezdovek je oproti Rakousku pochybné kvality. Mně jako freeriderovi je to vcelku jedno, ale kdo chce jezdit dlouhé carvingové oblouky, má smůlu – potřebuje i lepší pojištění, protože se určitě vyseká.

Ubytování
Apartmány pro 4 osoby – typ „sardinka“ – 2 spí na poschoďových postelích, dva pak v hlavní kuchyni na rozkládacím gauči (systém šuplík). Lyžárna na patře, nicméně není vyřešeno sušení lyžáků, takže pokud nemáte tzv. sušáky do bot (teplouše), tak máte smůlu.

Zalidněnost:

Občerstvení a aprés-ski:

Restaurační specialita
I ta poslední špeluňka má majitele – a TEN je boss a usadí Vás, kde ON chce. Neexistuje, abyste si sedli jinam. I kdyby byla restaurace prázdná. Restaurace je právě proto restaurace, že je tam boss, který Vás usazuje. Jinak je to bar. Takže tak.

Srovnání cen Francie/Rakousko
Cena „kafe olé“ (káva s mlékem) 3,30 – St. Anton Rakousko 2,40 až 2,50 (Melange)
Menu 15 až 22 EUR (v St. Anton nejlevnější knedlík s vanil souce 6,50, špagety bolonese 7 až 8 EUR). Pivo na sjezdovce ve Francii – 5,70 EUR. Kolik v Rakousku nevím.
A pozor, v Rakousku si můžete sednout, kde se vám zachce! Samozřejmě pokud není na stole nápis rezervace.

Bazén aneb definice francouzských plavek
Ve Francii nejsou plavky ty plavky, co jsou u nás plavky. Plavky jsou to, co máte upnuté jako slipy, nikoliv to, co vypadá jako trenky či šortky. S našimi plavkami Vás nepustí na bazén. Důvod neznám, ale myslím, že mohou být dva:
a) Jde o feministické opatření ohledně pohlavní rovnosti, když mají muži potěšení z ženských postav v upnutých bikinách. I ženy chtějí mít právo vidět krásné mužské zadky. Jde tedy o rovnost pohlaví v oblékání na bazén. Což si vymohla feministická klika ve vládnoucí socialistické straně.
b) Ve Francii upadá segment výrobců plavek a ti si vymohli tuto výjimku, čímž chtějí zvýšit svůj prodej u cizinců v bazénech. Jde o opatření francouzské vlády, jak zvýšit zaměstnanost. Což si vymohli francouzští výrobci a všemocné francouzské odbory.
Myslím, že obě vysvětlení jsou hodna velikosti Francie!

Pokud si snad naivně myslíte, že je to z nějakých povrchních „hygienických“ důvodů, pak se hluboce mýlíte. Do sauny vás tedy v těch vašich ne-plavkách pustí a ani jim nevadí, že nemáte ručník, na který byste si sedli aby váš pot nepadal přímo na dřevěné sezení. Tam jim vaše ne-plavky nevadí.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta
Když jsem odjížděl v pátek 21.3.2014 z Brna, kvetly nejen sněženky, ale už i třešně. Teplota 21 stupňů a některé z odvážnějších dívek již měly minisukně. Já se vlekl s lyžařským vybavením na Joštovu v Brně a připadal si jako úplný trotl. Kam asi tak jedu? Do zimy? Nicméně zájezd zaplacen, a to 7.700 Kč za týdenní pobyt – v ceně cesta autobusem, skipas a ubytování. Směr Alp dHuez – přesněji malé středisko názvem OZ en Oisans.
Pokud vezmeme skutečnou délku cesty, pak odjezd v pátek 15 00 a klíče od pokoje v sobotu 15.00 hod. – je to čistých 24 hodin. To znamená, že ve středisku Vás vysadí 13.30 a pak do 15.00 čekáte na klíče. Což po probdělé noci v autobuse je skvělá situace. Ve stejném místě pak od cca 9.00 hodin čekají jiní, kteří stejným autobusem jedou zpět. Aby čekání přežili, protože je z apartmánu vyhodili asi v 9.00, mají již notně upito a před sebou cestu zpět.