Sjezdovky:
Zklamání, odhadem 1/3 sjedzovek nebyla vůbec v provozu a většinou šlo o
nejatraktivnější pasáže - např. z Clocher de Macle se dalo ze čtyřech
možných pist sjet jedinou černou, která podle toho také brzy vypadala.
Sněhové podmínky:
Pomyslná hranice byla někde kolem dvou výškových kilometrů. Pod ní na
lyžaře čekala bída podpořená místy kamínky a rostlinami, nad touto
hranicí byla naopak příjemná směs přírodního a technického sněhu. O
freeridu nemohla být příliš řeč.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu je mix sedaček a kabin s tím, že občas je můžete vidět i na
stejném laně. Pak nastává zajímavý lyžařsko-sociologický experiment:
dají lidé přednost pohodlí v podobě nezouvání si lyží a delší
frontě, anebo zvolí časově kratší variantu? Bylo ještě navíc dost
větrno, takže kabinky si v tento den našly své využití.
Zalidněnost:
Fronty se tvořily hlavně dopoledne, opening si mnoho lidí nenechalo ujít.
Nejdelší byla cca 12 minut na gondolu. Během oběda a odpoledne už bylo
znát, že se lyžaři přesouvali do restaurantů a barů.
Občerstvení a aprés-ski:
Během dne jsem kvůli pozdnímu příjezdu neztrácel čas stravou, což
jsem si později vynahradil při après-ski ve velmi příjemné atmosféře
Freeride Baru ve vesničce Alpe d'Huez. V nabídce je mnoho nápojů od piv po
svařák, panuje příznačně uvolněná atmosféra, k dispozici a pro
pobavení je zde kulečník, fotbálek, DJs a jako bonus tobogán vedoucí k
toaletám v podzemí.
Doprava do střediska a parkování:
Využil jsem akce na fb, kde byl za účelem openingu nabízen organizací Le
Dahu des Neiges set doprava z Grenoblu (cca hodina jízdy) + denní skipas za 30
EUR. Tato cena byla férová (srov. cena denní skipassu 47 EUR), tudíž není
divu, že z Grenoblu bylo vypraveno 17 autobusů.