Tři údolí aktuální report z 14. - 21.03.2015

Sjezdovky:

Tři údolí zahrnují střediska Val Thorens, Les Menuires, Meribel a Courchevel, které jsou navzájem propojeny sjezdovkami a lanovkami v obrovskou pavučinu, což může zabrat i půl dne přejet např. z Val Thorens do Courchevelu.

Val Thorens - nejvýše položené ve výšce 2 300-3 230 m.
Osobně na mě působilo jako nejméně přitažlivé s největší koncentrací lidí, hektické a uspěchané, nic pro slabší lyžaře a malé děti. VT jsme věnovaly jeden a půl dne. Sjezdovky velice sportovní, až na pár výjimek ve spodní části střediska. Vynikající sjezdovka je z vrcholu Col de Rosael, a to červená Maurrienaise, odkud můžete vyjet dvěma lanovkami na vůbec nejvýše položený vrchol 3V do výšky 3 230 m. Odtud pokračuje náročná červená Coraia a na ní navazující modrá Peyron - krásná svižná, ideální na delší oblouk, s převýšením cca 900 m. Další krásné a náročné sjezdovky vedou z vrcholu Cime Caron a od vrcholové stanice funitelu Peclet. Sjezdovky jsou většinou červené, výjimečné modré, velice sportovní a dlouhé s reálným převýšením do 1 km, nelze počítat přejezdy do nižších pater areálu. Po ránu sjezdovky pěkně upraveny, umrzlé s menšestrem , jenže kvalitní moc dlouho nevydržely vzhledem k vysokým teplotám. Ideální max. do 12 hod, a to do výšky nad cca 2 500 m.

Les Menuires - tady měla základnu naše skupina.
V LM můžete jezdit jak na severních, tak jižních svazích. Jižnímu svahu s vrcholem La Masse (2 800 m), který je rozdělen na dvě patra, dominuje sportovní vrchní patro s červenými sjezdovkami, a spodní patro, kde jsou tratě mírnější, ale pořád slušně skloněny. Celkové převýšení je cca 1 km. Severnímu svahu dominují vrcholy Col de la Chambre a 3 Marches. Z vrcholu Col de la Chambre, který je nejvýšši v LM (2 850m), stékají červené tratě směrem do Meribelu, a mírnější do VT. Krásná, zvláště ráno, je dlouhá červená Venturon - členitá, s terénímy zlomy, vcelku široká, jen dojezd je mírnější. Oproti tomu z druhé strany vedoucí Lac de la Chambre je už ráno přelidněná a rozjezděná. Obě vedou směrem k Meribelu. Z vrcholu 3Marches (2 700 m), který je vlastně takový domácí kopec LM, stékají čevenomodré sjezdovky až do samotného centra. Krásné jsou modré Grand Lac a 3 Marches, a červené Allamands a Becca. Převýšení těchto tratí je kolem 500-600 m. Spodní části areálu nemá význam popisovat a to jak v VT a LM,jedná se vlastně o hromadu spojovacích tratí,v kterých se nelze vyznat ,je tam největší koncentrace lidí a vesměs slouží k návratům k rezidencím.Sjez­dovky až na výjimky relativně slušně upraveny a ráno přimrzlé, i když občas vykoukla plotna nebo kamení. Odpoledne již totálně pod cca 2 200 m rozježděné (jarní oraniště), místy vydřené na hlínu.

Meribel - středisko rozdělěno na 3 části (Village, Centre a Mottaret).
Jednoznačně nejlepší sjezdovka vede z vrcholu Mont du Vallon (2 950 m), a to červená Campagnol se slušným převýšením kolem 850 m. Z vrcholu napřed užší, z které se odděluje další červená Combe du Vallon, ta není tak pěkná a hlavně zalidněná, ale stále se rošiřující a prudší s krásným profilem, členitá s terenímy zlomy. Konec sjezdovky již společný s sjezdovkou z Col de la Chambre. Sjezdovka je schována mezi LM a Meribelem, do kterého lze dojet dlouhým travrzem nebo přes vrchol Plattieres po modrých sjezdovkách Sitelle nebo Matre, ovšem spodek rozbitý s muldami. Na stejné straně údolí probíhal SP ve sjezdovém lyžování, takže většina lidí jezdila na druhé straně Meribelu na vrcholu Saulire, odkud vede do centra množství červených sjezdovek pod kabinami Pas du Lac a Saulire Expres. Sjezdovky opět velice sportovní a široké, i když je lze objet modrými úseky. Spodní patro opět v odpoledních hodinách rozbité a rozježděné. My jej nejezdily, jen 2x do mezistanice pod kabinou Pas du Lac 2, kde se ještě dalo do 12 hod slušně jezdit, pak již ne, jelikož tam byla velice velká koncentrace lidí, asi i vzhledem k závodům SP. Místní sjezdovky mají převýšení max. cca 1 200 m. My jsme se radši přesunuli do pro nás největšího překvapení Tří údolí a to do Courchevelu.

Courchevel
Pro přístup do údolí jsme zvolili modrou sjezdovku Creux od vrcholní stanice kabinky Pas du Lac z Meribelu. Po sjezdu do údolí a následném vyjetí na Roc Merlet (2 734 m) se před vámi rozprostřou nádherné modročervené pláně, krásně široké a jezdivé s proměnlivým profilem a vynikajícím výhledem na celý Courchevel. Místní sjezdovky mají relativně lehčí profil, sjezdovky jsou velice vhodné pro carvingový oblouk a jsou nejvíce vyhledávány převážně Francouzi. My jsme jezdili sjezdovky Signal, Altiport (odkud je výhled na místní letiště) a sjezdovku Biolllay. Stejně jako v ostatních areálech je i zde množství spojovacích cest. Sjezdovky mají převážně barvu modrou, i když někdy se i slušně červeně propadnou. Červené sjezdovky se nachází podél telekabiny Saulire a kabiny Vizelle, a jsou velice vyhledávány sportovnímy lyžaři. Místní sjezdovky mají většinou převýšení kolem 500-650 m, ale není problém si střihnout i převýšení kolem 1 km. Oproti ostatním údolím zde panuje klidnější atmosféra a prázdnější tratě, které vydrží delší dobu ve slušné kondici.

Když bych měl vše shrnout, tak nejsportovnější střediska 3V jsou Val Thorens a Meribel, které budou vyhovovat nejnáročnějším, Les Menuires lze doporučit i středně pokročilým, na své si přijdou i děti v místních kid parcích. Naopak ti, kteří spíše preferují prázdnější sjezdovky a carvingový oblouk, budou zřejmě nejvíce spokojeni v Courchevelu.

Sněhové podmínky:

Příjezd do Les 3 valles byl velice rozpačitý... náznak nějakého jakžtakž sněhu začal až krátce před Les Menuires. St. Martin naprosto tragický. Val Thorans vypadalo už jak v zimě. Meribel 1450 tragédie, Mottaret budiž... Nebýt umělého sněhu, tak se pod 2 300 m nejezdí... Udávaná výška sněhu v údolí 60-75 cm je naprostý nesmysl - max 25 cm mixu technikého a přírodniho, od cca 2 300 m již sníh přírodní, někde dostříkáváno. Ani výška na vrcholech udávána 160-210 cm rozhodně nebyla. Po ránu byly sjezdovky ale upraveny perfektně, po nočních mrazech přemrzlé, ale kolem 11 hod již pěkně povolovaly. Návrat do údolí po 15 hod již byl celkem hazard, sníh byl velice mokrý a těžký, několkrát jsme byli svědky nepříjemných zranění. Pro bezpečný návrat do údolí radši kabinkou, minimálně od mezistanic. Na oko vypadalo sněhu dost, ale místy kamení a vydřené úseky nevypadaly nejlépe, i když se místní rolbaři snažili a naváželi sníh z frézovaných plání - počasí neporučíte.
Celý týden bylo nádherné počasí, noční mrazíky, a denní teploty kolem 10-15 st. (měřeno u lanovek). Milovníci jarního lyžování mohli být velice spokojeni.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Celému areálu dominují expresní 4- a 6sedačky, jen málo jich má bublinu, ale v jarním počasí není potřeba. Dále sedačky doplňují kabinky, funitely a telekabiny. Nejlépe vybavený Meribel a Val Thorans, starší přepravní zařízeni v Les Menuires a Courchevelu. Pomy jsou jen výjimečně, a to spíše jako přibližováky. Dále i přibližovací koberce. Nemá význam popisovat každou lanovku, jen dodám, že jde o perfektně propojenou síť lanovek a kabin, které obsluhují naprosto bez problému všechny sjezdovky.
Co se týká zázemí tak dostatek ubytovacích jednotek, restaurací a velké množství nákupních možností. Ze dveří apartmánu na sjezdovku platí téměř doslova.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla i na vedlejší sezonu vcelku velká, ráno se čekalo na lanovky z údolí i kolem 10 min, a jelikož se každá lanovka pouštěla v jiný čas, tak na přestupních uzlech bylo celkem po ránu rušno. Dopoledne se lidi rozprostřeli po sjezdovkách, tak fronty max 3-5 min.

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení dostatek jak v údolí, tak na sjezdovkách, nejvíce na vrcholech lanovek a dopravních uzlech, kde se sjiždí více tratí. Od menších bufetů až po velké restaurace. Všude terasy, dostatek místa jak uvnitř tak venku, a hlavně lehátka na slunění. V údolích a střediscích dostatek restaurací, pizerií, nákupních galerii... Nechybí ani aquacentrum, bobová dráha, kino (v Les Menuires).
Ceny samozřejmě vyšší až vysoké. Nebyl problám dát za kávu 2,5-5 eur, za nealko 3-5 eur, pivo 4-9 eur!!! Polévky kolem 8 eur, hlavní jídlo mezi 12-25 eury. My se stravovali vesměs z vlastních zásob. Na svahu většinou jen kávičku na terase a nějaké nealko. Většinou platí čím výše tim dražší. V místních obchodech (Careffour a Sherpa) ceny přiměřené.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava z Brna přes Rozvadov, Norimberk, Karlsruhe, Basilej, Bern, Lausanne, Ženevu, Anneccy, Albertville a Moutiere zabrala 14 hod se čtyřmi přestávkami (dohromady cca 1hod). Vyjeli jsme ve 4:30 z Brna a v 19 hod jsme již měli vybaleno. Cestou zpět jsme se zdrželi v kolonách jen mezi Bernem a Basilejí, jinak velice plynulá doprava. Vyjeli jsme v 8:00, v Brně jsme byli ve 22:30 hod. Ve středisku pendluje skibus mezi rezidencemi, ten jsme sice nevyužili, ale jezdil celkem často. Mezi areály místní doprava.