Sjezdovky:
Tři údolí jsme si už před lety oblíbili pro jejich velikost,
rozlehlost, obrovský výběr sjezdovek různých délek, sklonů, šířek i
profilů… a bydlení přímo na sjezdovce.
Zdejší černé sjezdovky mě vždycky překvapovaly tím, že často nejsou
plnohodnotné. Abyste se na ně dostali, je nutné většinou absolvovat
nějaké ty „přejezdy“ po sjezdovkách menší obtížnosti. Navíc v
porovnání s ostatními obtížnostmi jsou černé sjezdovky krátké. Letos
mě to ale netrápí vůbec, po loňském úrazu kolene jsou mi černé
prozatím zapovězeny.
Červených sjezdovek je na výběr několik desítek a některé z nich jsou
opravdu dlouhé, příjemně široké a členité. Za zmínku stojí Fred
Covilli nebo D. Douillet (obě Les Menuires), Cime, Col de l’audzin nebo
spleť okolo funitelu Peclet (vše Val Thorens), Combe du vallon, Campagnol,
nebo Chamois (vše Méribel) a konečně Saulire, Moretta, Loze nebo Roc Merlet
(vše Courchevel).
Kdo je zvyklý na modré sjezdovky, možná bude ve Třech údolích
zaskočen jejich strmostí. Některé jsou plnohodnotné sjezdy, například
Lory, Mont de la chambre, Jérusalem, Folyéres, Creux, Marquis a mnohé
další. Spousta modrých jsou ale jen přejezdové cesty – Gros tougne, Bd
cumin, Ours…
Pro začátečníky jsou vhodné jen zelené sjezdovky a těch je pomálu.
Navíc se na ně často vůbec nedá dostat bez sjetí sjezdovek větší
obtížnosti. Použitelné jsou zejména Blanchot v Méribelu a Bellecote a Plan
fontaine v Courchevelu.
Sněhové podmínky:
Je zřejmé, že v předchozích dnech sněžilo. Snad i díky tomu jsou
otevřené téměř všechny sjezdovky (337 z 351). Na některých dojezdech se
ale objevuje hlína a kamínky.
V nedávné době ale zřejmě také hodně mrzlo, takže velmi tvrdý a pro
méně zkušené velmi těžko sjízdný podklad je nejen na všech technicky
zasněžovaných sjezdovkách, ale kupodivu i na těch s výhradně přírodním
sněhem.
Předpověď na další dny slibuje proměnlivé počasí – jasno a
poměrně teplo, zataženo se sněžením a na jeden den i déšť, tak
uvidíme, co to se sjezdovkami udělá…
Mimo sjezdovky je už všechen terén rozježděný, stále se ale objevuje
spousta nadšenců, kteří vyrážejí do volného terénu, takže sněhu je
očividně dostatek. Lavinový stupeň 2.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Od předchozích návštěv se nic nezměnilo, i když některá přepravní
zařízení už by opravdu snesla modernizaci, například poruchový Doron v
Les Menuires. Svahy jsou obsluhovány především kabinkovými a sedačkovými
lanovkami. Ty novější jsou zpravidla odpojitelné, ale jen zřídka s
bublinou. V odlehlejších částech areálu jsou spíš starší přepravní
zařízení, neodpojitelné sedačky.
V oblasti ale najdeme v podstatě vše, na co si vzpomenete – visutou
kabinu, funitel, různé vleky, dětské koberce…
Lanovky stále začínají jezdit nejdříve v 9:00 a že je někde napsáno
zahájení provozu v 9:10 vůbec neznamená, že to nebude až v 9:20. Obsluha
je laxní, informace nulové. Ranní fronty jsou takový francouzský
„evergreen“.
Zalidněnost:
První ranní výjezdy jsou peklo, které mě vždy zaručeně rozčílí
. Během
dne se tvořily fronty spíš nárazově. Hodně zalidněné jsou také modré
sjezdovky a páteřní dojezdy do údolí.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací je všude spousta, zejména v jednotlivých městečkách, ale i
přímo na svazích. Často jsou doplněné i o různé „stánky“ s
občerstvením typu hot dog, sendvič nebo polévka. Polévky od 4,50 EUR, hot
dog od 6 EUR.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta autem do Francie je opravdu dlouhá a hodně ji ovlivňuje aktuální
počasí. Tentokrát jsme měli štěstí na zcela suché silnice. Jen
parkoviště v Les Menuires byla pod sněhem a tím, že jsme přijeli v týdnu,
nebyla ani moc dobře odklizená volná parkovací místa.
Velkým překvapením na cestě byla improvizovaná hraniční kontrola na
německé straně. Švýcaři mají nově možnost zakoupit e-vignette za 40 CHF
on-line, takže odpadá nutnost shánět klasickou dálniční známku.