Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Přes Vánoce jsme se znepokojením sledovali prognózy týkající se varianty omikron a obávali se zase nějakých restrikcí nebo dokonce uzavření hranic. Hned začátkem ledna jsme se tedy rozhodli na nic nečekat a vyrazit. Volba padla na Francii, která jako jediná pro příjezd nepožadovala nic než vyplnění příjezdového formuláře, takže bylo možné vyrazit v podstatě ze dne na den.
Rozhodli jsme se totiž jet na 10 dní a chtěli jsme areál dostatečně velký, ve kterém se nebudeme nudit, kde se dá schovat při špatném počasí nebo vyšší návštěvnosti. Volba padla na Tři údolí, kde jsme byli už v roce 2019.
Někdo tuto oblast vnímá jako továrnu na lyžování. A musím souhlasit, že třeba o panelácích v Les Menuires se v souvislosti s estetikou mluvit nedá, ale většina staveb je dřevěná se sedlovými střechami a do krajiny docela zapadá. Výhodou toho celého je, že díky infrastruktuře vybudované přímo pro lyžaře je všechno blízko a kdyby se Francouzi trochu víc snažili, byl by to lyžařův ráj.
Sjezdovky:
Dílčí sjezdovky jsem popisovala už při recenzování jednotlivých areálů (Val Thorens, Les Menuires, Meribel, Courchevel). Co je pro sjezdovky v celé oblasti typické, je jejich délka a nadstandardní převýšení.
Obtížnost si každý najde tu svou - ať už půjde o sjezdovky černé či červené, které se nacházejí spíše ve výše položených částech areálů, nebo o sjezdovky modré, případně zelené, které naopak často najdeme v okolí městeček.
V náš poslední lyžařský den konečně jezdila kabinková lanovka na Mont Vallon i sedačková lanovka Mures Rouges, takže jsme si konečně mohli sjet červenou sjezdovku Combe du vallon a ani pak nemuseli jet po ploché modré Ours. Combe du vallon je pěkná dlouhá sjezdovka, většinou hodně široká. Opakovaně mění sklon i směr, takže není moc přehledná, ale zase je dost zábavná.
Černé sjezdovky pro nás v podstatě nebyly sjízdné, protože většinou nebyly upravované. Když jsme narazili na upravenou, vyzkoušeli jsme ji, určitě mohu doporučit Face. Upravená byla i Chanrossa, ale ta má plochý dojezd.
Z červených sjezdovek bych vypíchla Moretta a Saulire (obě Courchevel), Combe du Vallon, Niverolle a Marcasin v kombinaci s Aigle, Chamois (vše Meribel), D. Douillet (Les Menuires) nebo Cime, Bouchet či Coraia (vše Val Thorens).
Modré jsou některé trochu strmější, než je zvykem. Svým profilem je zajímavá Lory, pěknou šířku i sklon má Fond (obě Val Thorens), délkou nás zaujala Pluviometre, Mont de la chambre nebo Jérusalem v kombinaci s Biolley/Loy (Les Menuires). V Méribelu je zajímavá kombinace Sittelle + Martre, členitostí zaujme Raffort. V Courchevelu pak nelze nezmínit Altiport, případně také Creux či Pyramides.
A konečně zelené, pro začátečníky nebo pilování techniky - Bellecote a Plan fontaine (obě Courchevel) a Blanchot a Truite (obě Méribel).
Sněhové podmínky:
Během našeho pobytu se podmínky hodně měnily. Při našem příjezdu byly velké mrazy a silný vítr, takže pocitová teplota v předpovědích byla dokonce až -31 °C. O dva dny později začalo sněžit a v součtu napadlo asi 20 až 30 cm sněhu. Pak se vyjasnilo a oteplilo, ranní teploty se pohybovaly okolo 0, na sluníčku během odpoledne stoupaly až ke 20 °C.
V horních částech areálu, které jsou většinou odkázané jen na přírodní sníh, bylo na sjezdovkách sněhu dostatek. Když se čerstvý sníh spojil s podkladem, byl povrch krásně vodivý a podmínky skvělé.
Na technicky zasněžovaných sjezdovkách, což jsou většinou ty níže položené, byl během našeho příjezdu umrzlý technický sníh. Sněžení situaci trochu změnilo, ale jakmile se úpravou sjezdovek prašan spojil s technickým podkladem, začala se ta tvrdá kluzká místa tvořit znovu.
Několik dojezdových okrajových sjezdovek je i přes nižší nadmořskou výšku bez technického sněhu. Ke konci našeho pobytu se na těchto sjezdovkách začala objevovat vydřená místa.
Z rozježděného volného terénu soudím, že dostatečné množství sněhu bylo i mimo sjezdovky. Lavinový stupeň se pohyboval mezi 2 až 4, na aktuální stav ale nikdo nebral moc ohledy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové lanovky a odpojitelné sedačky. Bublina je ale spíš výjimka. V okrajových částech areálu jezdí starší neodpojitelné sedačkové lanovky, díky nim ale bývá na přilehlých sjezdovkách klid.
V oblasti najdeme i nějaké visuté kabiny, funitely a samozřejmě vleky, včetně různých dětských - lanových, koberců...
Největším nedostatkem je provozní doba lanovek. Ty v podstatě nezačínají jezdit před 9:00, většinou spíš ještě později. Ráno se u lanovek často tvoří slušné fronty. Naopak některé lanovky jezdí až do 16:45 (Doron v Les Menuires).
Toalety jsou ve všech větších budovách, tedy ve stanicích kabinek, často i jinde.
Koronavirová opatření se moc nedodržují. V Meribelu nám 3× kontrolovali (= skenovali) QR kód, jinak ho nikdy nikdo nechtěl. Nařízení říká, že roušky jsou povinné na všech lanovkách i ve frontách, povolenou alternativou je respirátor nebo lokální „brandovaný“ nanošátek, ale každý nosí, co uzná za vhodné. Jak se vzdaluje sobota a přibližuje ta další, odjezdová, morálka klesá. Dobrá půlka lidí nenosí nic, ani v kabinkách.
Zalidněnost:
Vyjma ranního prvního výjezdu se v podstatě fronty netvořily. Výjimkou bylo menší nárazové čekání do 5 minut, když bylo například nutné zastavit lanovku.
Plošší sjezdovky a také páteřní dojezdové do údolí byly občas jako mraveniště. Ve vyšších partiích a také ve všech odlehlejších částech areálů byly sjezdovky zcela volné.
V období 6. až 8. 1. mi přišla zalidněnost nepatrně větší než pak ve zbytku pobytu.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací je v městečkách i na svazích spousta. Jsou otevřené, ale podmínky neznám. S ohledem na pozdní zahájení provozu lanovek jsme si vždy ráno dali velkou snídani a do restaurací nechodili.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta autem je dlouhá a únavná. Měli jsme ale štěstí, že cestou tam nám maximálně pršelo, takže silnice nebyly kluzké. Cestou zpět pak byly v podstatě suché, vyjma sjezdu z Les Menuires do údolí.
Parkovali jsme celou dobu pobytu zdarma na parkovišti u ubytování. Na parkovištích při našem příjezdu i odjezdu ležel uježděný sníh.
Letos v lednu padla volba na francouzské středisko Tři údolí, opředené mnoha "nej" (největší rozsah propojených sjezdovek, nejvyšší nadmořská výška ubytovacího resortu atd.). Největší, nikde nezmíněné nej, je podle mého názoru však je "největší pařmenské středisko". Dobrých 80 % návštěvníků tvořila ...
Les 3 Vallees neboli Tři údolí se o světové prvenství velikosti lyžařské oblasti sice v různých žebříčcích přetahují s několika dalšími, ale žádná jiná nenabídne tak rozmanité a zároveň koncentrované území sjezdovek i volného terénu, které ani za týden nezvládnete dokonale prozkoumat. Celá Tři údolí...
Záverečné tri dni v Troch údolích zhrniem do jedného reportu, nakoľko boli podobné, ale pre lepšiu orientáciu rozdelím jednotlivé dni. Celkový dojem je skrátka fantasticky, inak by som tu nebol 8krát. Stredisko je obrovské a aj najväčšie na svete (prepojené lanovkami a na lyžiach) - z toho vyplýva a...
Pre dnešný deň padla voľba na Mont Vallon. Keďže tam chodí mraky ľudí, treba tam ísť čo možno najskôr, avšak lanovka začína chodiť až 9:25.
Tak a konečne opäť prišlo na radu moje najobľúbenejšie lyžiarske stredisko a síce Les Trois Vallées. Sme tu štandardne na 6 dni a bývame v Meribel - Mottaret. Dnes, vzhľadom na škaredé ranné počasie sme rozhodli urobiť taký prieskum v rámci celých troch dolín. No neskôr sa počasie výrazne zlepšilo.
Poslední, desátý den konečně mohu říct, že tohle se přibližuje mojí představě o lyžování v Alpách. Docela hezké počasí, lanovky spuštěné včas, sjezdovky v rámci možností dobře upravené, v podstatě vše v provozu a otevřené. Den jsme využili k proježdění všech údolí a návštěvě sjezdovek, které se nám ...
Opět po roce ve Třech Údolích v Les Menuires. Oproti loňsku větší množství sněhu a znatelně víc lidí. Počasí bylo nejhorší první den, poté se začalo zlepšovat a poslední tři dny úplně bezvadné. Letos jsem nenavštívila Orelle, což mě trochu mrzí, ale vzhledem k horšímu počasí na začátku týdne se neda...
První lyžařský den v Les 3 Vallées jsme využili k menšímu prozkoumání oblasti – jestli došlo oproti předchozím letům k nějakým změnám a jaké jsou kde sněhové podmínky.
Toto byla moje druhá návštěva Tří údolí, tentokrát s ubytováním v Les Menuires v části Croisette. Předpověď počasí hlásila na celý týden opravdu ošklivo, ale naštěstí nevyšla. Dalo se lyžovat každý den, s občasnými přeháňkami, které se daly ustát. Tři údolí se skládají z pěti středisek – Les Menuire...
Tří údolí je největší komplexně propojený lyžařský areál světa, jež se navzdory svému názvu rozkládá již ve čtyřech údolích – nejznámějšími centry jsou Couchervel, dále Meribel a Mottaret v prostředním údolí, Les Menuires a Val Thorens a nakonec Orelle v nejpozději připojeném, čtvrtém údolí Maurienn...
Po asi čtyřleté pauze jsme v našem tradičním termínu navštívili 3 údolí v Savojských Alpách. Základnu jsme měli v Les Menuires, v části Les Bruyeres, přímo nad dolní stanicí stejnojmenné lanovky. Tento termín je poslední relativně volnější, kdy ještě nejsou školní prázdniny ve Francii. Lyžujeme plný...
Tyden 24.-30.3.2019 byl diky pocasi naprosto perfektni. 25. trochu snezilo, jinak stale slunce a bezvetri, -8 az +15°C, snehu dostatek, i nejnizsi trate jeste temer vsechny sjizdne. Lidi odhadem 30-50 %, fronty vyjmecne a dalo se jim vzdy vyhnout. Na slunci jsme jezdili temer jen sedacky. Za 7 dni nepretziteho lyzovani 9-17 h jsem projeli asi 70 % sjezdovek ve vsech strediscich. Vsechna udoli jsou nadherna a ruznoroda, vcetne mnoha snowparku a jinych atrakci, mnoho ruznych restauraci primo na sjezdovce, nabidka velmi siroka od rychleho obcerstveni ve stanku za 4 € po zazitkova menu za 50-100 €. Mnohokrat jsme byli na sjezdovce uplne sami, i odpoledne se nekde jeste nasel kus mansestru bez jedine stopy. Mimo sjezdovky napak nic moc - vse jiz rozjezdene z predchoziho tydne a umrzle. Cesta pres Svycarsko a Nemecko bezproblemova, snad nedojde zadny policejni pozdrav (Francie 80 km/h, Svycarsko casto 80-100 km/h i na dalnici). Nase 3. navsteva Tri udoli vysla na 95 %, chybel jen ten prasan.
Návštěvu francouzských Les 3 Vallées jsme dlouho odkládali kvůli vzdálenosti, cenám i údajné přelidněnosti. Letos jsme se ale cítili omezeni termínem pro náš týdenní pobyt v Alpách a volba konečně padla právě na Tři údolí. Jsou největší lyžařskou oblastí světa a pyšní se 600 kilometry sjezdovek. To ...
Lednová návštěva 3 údolí se vyznačuje malou zalidněností, dobrými sněhovými podmínkami a sluníčkem, které zahřeje i přesto, že jsou zde teploty po celý den pod bodem mrazu. Když k tomu přidáte okolo 600 km sjezdovek, je více než pravděpodobné, že zde nebudete hoblovat jeden nebo dva kopce do zblbnut...
I když byli první tři dny spíše slabé, následující dny to více než vynahradily. První tři dny jsme byli "uvězněni" ve Val Thorens. A vzhledem k rozmaru počasí si byly tyto dny velice podobné - Val Thorens přeplněné, sjezdovky neupravené, některé dokonce s 50 cm čerstvého prašanu, takže slušný freeri...
Les 3 Vallés - neuveřitelně obrovský areál, velké množství lidí i ve
vedlejší sezoně, velké ubytovací komplexy tvořeny apartmány, zřídka
hotely a chalety, a ceny jak z jiné planety... Ale do Francie se jezdí za
lyžovačkou, ostatní je až druhořadé. 
Francie 
Zell am See Kaprun
