Tři údolí aktuální report z 06. - 15.01.2022

Sjezdovky:

Dílčí sjezdovky jsem popisovala už při recenzování jednotlivých areálů (Val Thorens, Les Menuires, Meribel, Courchevel). Co je pro sjezdovky v celé oblasti typické, je jejich délka a nadstandardní převýšení.

Obtížnost si každý najde tu svou - ať už půjde o sjezdovky černé či červené, které se nacházejí spíše ve výše položených částech areálů, nebo o sjezdovky modré, případně zelené, které naopak často najdeme v okolí městeček.

V náš poslední lyžařský den konečně jezdila kabinková lanovka na Mont Vallon i sedačková lanovka Mures Rouges, takže jsme si konečně mohli sjet červenou sjezdovku Combe du vallon a ani pak nemuseli jet po ploché modré Ours. Combe du vallon je pěkná dlouhá sjezdovka, většinou hodně široká. Opakovaně mění sklon i směr, takže není moc přehledná, ale zase je dost zábavná.

Černé sjezdovky pro nás v podstatě nebyly sjízdné, protože většinou nebyly upravované. Když jsme narazili na upravenou, vyzkoušeli jsme ji, určitě mohu doporučit Face. Upravená byla i Chanrossa, ale ta má plochý dojezd.

Z červených sjezdovek bych vypíchla Moretta a Saulire (obě Courchevel), Combe du Vallon, Niverolle a Marcasin v kombinaci s Aigle, Chamois (vše Meribel), D. Douillet (Les Menuires) nebo Cime, Bouchet či Coraia (vše Val Thorens).

Modré jsou některé trochu strmější, než je zvykem. Svým profilem je zajímavá Lory, pěknou šířku i sklon má Fond (obě Val Thorens), délkou nás zaujala Pluviometre, Mont de la chambre nebo Jérusalem v kombinaci s Biolley/Loy (Les Menuires). V Méribelu je zajímavá kombinace Sittelle + Martre, členitostí zaujme Raffort. V Courchevelu pak nelze nezmínit Altiport, případně také Creux či Pyramides.

A konečně zelené, pro začátečníky nebo pilování techniky - Bellecote a Plan fontaine (obě Courchevel) a Blanchot a Truite (obě Méribel).

Sněhové podmínky:

Během našeho pobytu se podmínky hodně měnily. Při našem příjezdu byly velké mrazy a silný vítr, takže pocitová teplota v předpovědích byla dokonce až -31 °C. O dva dny později začalo sněžit a v součtu napadlo asi 20 až 30 cm sněhu. Pak se vyjasnilo a oteplilo, ranní teploty se pohybovaly okolo 0, na sluníčku během odpoledne stoupaly až ke 20 °C.

V horních částech areálu, které jsou většinou odkázané jen na přírodní sníh, bylo na sjezdovkách sněhu dostatek. Když se čerstvý sníh spojil s podkladem, byl povrch krásně vodivý a podmínky skvělé.

Na technicky zasněžovaných sjezdovkách, což jsou většinou ty níže položené, byl během našeho příjezdu umrzlý technický sníh. Sněžení situaci trochu změnilo, ale jakmile se úpravou sjezdovek prašan spojil s technickým podkladem, začala se ta tvrdá kluzká místa tvořit znovu.

Několik dojezdových okrajových sjezdovek je i přes nižší nadmořskou výšku bez technického sněhu. Ke konci našeho pobytu se na těchto sjezdovkách začala objevovat vydřená místa.

Z rozježděného volného terénu soudím, že dostatečné množství sněhu bylo i mimo sjezdovky. Lavinový stupeň se pohyboval mezi 2 až 4, na aktuální stav ale nikdo nebral moc ohledy.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové lanovky a odpojitelné sedačky. Bublina je ale spíš výjimka. V okrajových částech areálu jezdí starší neodpojitelné sedačkové lanovky, díky nim ale bývá na přilehlých sjezdovkách klid.

V oblasti najdeme i nějaké visuté kabiny, funitely a samozřejmě vleky, včetně různých dětských - lanových, koberců...

Největším nedostatkem je provozní doba lanovek. Ty v podstatě nezačínají jezdit před 9:00, většinou spíš ještě později. Ráno se u lanovek často tvoří slušné fronty. Naopak některé lanovky jezdí až do 16:45 (Doron v Les Menuires).

Toalety jsou ve všech větších budovách, tedy ve stanicích kabinek, často i jinde.

Koronavirová opatření se moc nedodržují. V Meribelu nám 3× kontrolovali (= skenovali) QR kód, jinak ho nikdy nikdo nechtěl. Nařízení říká, že roušky jsou povinné na všech lanovkách i ve frontách, povolenou alternativou je respirátor nebo lokální „brandovaný“ nanošátek, ale každý nosí, co uzná za vhodné. Jak se vzdaluje sobota a přibližuje ta další, odjezdová, morálka klesá. Dobrá půlka lidí nenosí nic, ani v kabinkách.

Zalidněnost:

Vyjma ranního prvního výjezdu se v podstatě fronty netvořily. Výjimkou bylo menší nárazové čekání do 5 minut, když bylo například nutné zastavit lanovku.

Plošší sjezdovky a také páteřní dojezdové do údolí byly občas jako mraveniště. Ve vyšších partiích a také ve všech odlehlejších částech areálů byly sjezdovky zcela volné.

V období 6. až 8. 1. mi přišla zalidněnost nepatrně větší než pak ve zbytku pobytu.

Občerstvení a aprés-ski:

Restaurací je v městečkách i na svazích spousta. Jsou otevřené, ale podmínky neznám. S ohledem na pozdní zahájení provozu lanovek jsme si vždy ráno dali velkou snídani a do restaurací nechodili.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta autem je dlouhá a únavná. Měli jsme ale štěstí, že cestou tam nám maximálně pršelo, takže silnice nebyly kluzké. Cestou zpět pak byly v podstatě suché, vyjma sjezdu z Les Menuires do údolí.

Parkovali jsme celou dobu pobytu zdarma na parkovišti u ubytování. Na parkovištích při našem příjezdu i odjezdu ležel uježděný sníh.