Sjezdovky:
Dílčí sjezdovky jsem popisovala už při recenzování jednotlivých
areálů (Val Thorens, Les Menuires, Meribel, Courchevel). Co je pro sjezdovky v
celé oblasti typické, je jejich délka a nadstandardní převýšení.
Obtížnost si každý najde tu svou - ať už půjde o sjezdovky černé či
červené, které se nacházejí spíše ve výše položených částech
areálů, nebo o sjezdovky modré, případně zelené, které naopak často
najdeme v okolí městeček.
V náš poslední lyžařský den konečně jezdila kabinková lanovka na
Mont Vallon i sedačková lanovka Mures Rouges, takže jsme si konečně mohli
sjet červenou sjezdovku Combe du vallon a ani pak nemuseli jet po ploché
modré Ours. Combe du vallon je pěkná dlouhá sjezdovka, většinou hodně
široká. Opakovaně mění sklon i směr, takže není moc přehledná, ale
zase je dost zábavná.
Černé sjezdovky pro nás v podstatě nebyly sjízdné, protože většinou
nebyly upravované. Když jsme narazili na upravenou, vyzkoušeli jsme ji,
určitě mohu doporučit Face. Upravená byla i Chanrossa, ale ta má plochý
dojezd.
Z červených sjezdovek bych vypíchla Moretta a Saulire (obě Courchevel),
Combe du Vallon, Niverolle a Marcasin v kombinaci s Aigle, Chamois (vše
Meribel), D. Douillet (Les Menuires) nebo Cime, Bouchet či Coraia (vše Val
Thorens).
Modré jsou některé trochu strmější, než je zvykem. Svým profilem je
zajímavá Lory, pěknou šířku i sklon má Fond (obě Val Thorens), délkou
nás zaujala Pluviometre, Mont de la chambre nebo Jérusalem v kombinaci s
Biolley/Loy (Les Menuires). V Méribelu je zajímavá kombinace Sittelle +
Martre, členitostí zaujme Raffort. V Courchevelu pak nelze nezmínit Altiport,
případně také Creux či Pyramides.
A konečně zelené, pro začátečníky nebo pilování techniky - Bellecote
a Plan fontaine (obě Courchevel) a Blanchot a Truite (obě Méribel).
Sněhové podmínky:
Během našeho pobytu se podmínky hodně měnily. Při našem příjezdu
byly velké mrazy a silný vítr, takže pocitová teplota v předpovědích
byla dokonce až -31 °C. O dva dny později začalo sněžit a v součtu
napadlo asi 20 až 30 cm sněhu. Pak se vyjasnilo a oteplilo, ranní teploty se
pohybovaly okolo 0, na sluníčku během odpoledne stoupaly až ke 20 °C.
V horních částech areálu, které jsou většinou odkázané jen na
přírodní sníh, bylo na sjezdovkách sněhu dostatek. Když se čerstvý
sníh spojil s podkladem, byl povrch krásně vodivý a podmínky skvělé.
Na technicky zasněžovaných sjezdovkách, což jsou většinou ty níže
položené, byl během našeho příjezdu umrzlý technický sníh. Sněžení
situaci trochu změnilo, ale jakmile se úpravou sjezdovek prašan spojil s
technickým podkladem, začala se ta tvrdá kluzká místa tvořit znovu.
Několik dojezdových okrajových sjezdovek je i přes nižší nadmořskou
výšku bez technického sněhu. Ke konci našeho pobytu se na těchto
sjezdovkách začala objevovat vydřená místa.
Z rozježděného volného terénu soudím, že dostatečné množství
sněhu bylo i mimo sjezdovky. Lavinový stupeň se pohyboval mezi 2 až 4, na
aktuální stav ale nikdo nebral moc ohledy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové lanovky a odpojitelné
sedačky. Bublina je ale spíš výjimka. V okrajových částech areálu jezdí
starší neodpojitelné sedačkové lanovky, díky nim ale bývá na
přilehlých sjezdovkách klid.
V oblasti najdeme i nějaké visuté kabiny, funitely a samozřejmě vleky,
včetně různých dětských - lanových, koberců...
Největším nedostatkem je provozní doba lanovek. Ty v podstatě
nezačínají jezdit před 9:00, většinou spíš ještě později. Ráno se u
lanovek často tvoří slušné fronty. Naopak některé lanovky jezdí až do
16:45 (Doron v Les Menuires).
Toalety jsou ve všech větších budovách, tedy ve stanicích kabinek,
často i jinde.
Koronavirová opatření se moc nedodržují. V Meribelu nám 3×
kontrolovali (= skenovali) QR kód, jinak ho nikdy nikdo nechtěl. Nařízení
říká, že roušky jsou povinné na všech lanovkách i ve frontách,
povolenou alternativou je respirátor nebo lokální „brandovaný“
nanošátek, ale každý nosí, co uzná za vhodné. Jak se vzdaluje sobota a
přibližuje ta další, odjezdová, morálka klesá. Dobrá půlka lidí
nenosí nic, ani v kabinkách.
Zalidněnost:
Vyjma ranního prvního výjezdu se v podstatě fronty netvořily. Výjimkou
bylo menší nárazové čekání do 5 minut, když bylo například nutné
zastavit lanovku.
Plošší sjezdovky a také páteřní dojezdové do údolí byly občas jako
mraveniště. Ve vyšších partiích a také ve všech odlehlejších částech
areálů byly sjezdovky zcela volné.
V období 6. až 8. 1. mi přišla zalidněnost nepatrně větší než pak
ve zbytku pobytu.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací je v městečkách i na svazích spousta. Jsou otevřené, ale
podmínky neznám. S ohledem na pozdní zahájení provozu lanovek jsme si vždy
ráno dali velkou snídani a do restaurací nechodili.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta autem je dlouhá a únavná. Měli jsme ale štěstí, že cestou tam
nám maximálně pršelo, takže silnice nebyly kluzké. Cestou zpět pak byly v
podstatě suché, vyjma sjezdu z Les Menuires do údolí.
Parkovali jsme celou dobu pobytu zdarma na parkovišti u ubytování. Na
parkovištích při našem příjezdu i odjezdu ležel uježděný sníh.