Tři údolí aktuální report z 05. - 12.03.2022

Sjezdovky:

V této oblasti se nachází 600 kilometrů sjezdovek všech druhů obtížností od černých neupravených padáků až po zelené spojovací cesty. Většinou jde ale o modré a červené carvingové dálnice. Dá se lyžovat od 1 100 m n. m. až do výšky 3 230 m n. m. - jen ve Val Thorens jsou lanovkami dostupné 4 vrcholy vyšší než 3 000 metrů. Převýšení sjezdovek na jeden zátah může být i něco přes jeden výškový kilometr. Délka je zde velmi rozmanitá, ale třeba když se vydáte z vrcholu Roc de Trois Marches 2 704 m po třech modrých na sebe navazujicích sjezdovkách Grand Lac, Pelozet a Biolley, tak po 8 kilometrech skončíte o 1 300 výškových metrů níže a hezky se svezete. Takových sjezdů je zde samozřejmě více.

Z Val Thorens to jde na lyžích až do Les Menuires po ne moc prudké sjezdovce Boulevard Cumin, kdy musíte místy i bruslit nebo se odpichovat. Krásné sjezdovky jsou ve čtvrtém údolí na jižním svahu Cime Caronu. Velmi hezké, ale dosti náročné sjezdovky jsou z vrcholu Mont Vallon-Campagnol a Combe du Vallon. Velké množství náročnějších sjezdovek je z vrcholu Saulire, a to jak do Couchervelu, tak do Mottaretu.

Když je horší počasí, špatná viditelnost, tak není špatné vyrazit do spodních partiích středisek Couchervel a Meribel, kde se dá lyžovat na sjezdovkách, které vedou v místních lesích. Super je svezení v odpoledních hodinách na místních slalomových svazích. Vyplatí se počkat, až vypadnou lyžařské kluby a pak máte manžestr i odpoledne pro sebe. V Couchervelu byl postavený slalom po celý den i pro nás obyčejné lyžaře.

Letošní novinkou je nová sjezdovka L´eclipse, na které se jede finále světového poháru a příští rok se zde bude pořádat MS v alpských disciplínách - v Couchervelu se pojedou rychlostní disciplíny, v Meribelu na místním slalomáku pak točivé disciplíny.

Dále je zde několik snowparků, skikrosových tratí, pro děti různé tratě osázené figurkami a další dětské a výukové parky.

Sněhové podmínky:

Sněhu je zde stále dostatek a čím výše se vydáte, tak je to lepší lyžování - převážně na přírodním sněhu. V areálu je také na velmi dobré úrovni technické zasněžování, a to hlavně v nižších polohách střediska. Velmi dobré sněhové podmínka začínají cca v 1 800 metrech, a to i na jižních stráních, kde je o poznání méně sněhu než na ostatních svazích. Nejhorší je dojezd do Sain Martinu, kde sjezdovka Biolley vede po jihozápadním svahu a je to již jen bílý pruh, ale v pohodě sjízdný a upravený. V okolí již sníh není. Trochu horší to bylo i na jižní stráni v Meribelu na dojezdu sjezdovky Doron. Jinak na severních svazích, kterých je zde velmi hodně, to je naprosto bezproblémové a dosti zmrzlé lyžování po celý den.

Ráno je skoro vše upraveno tak, jak má být - manžestr je luxusní, s postupem času se ale na sjezdovkách natočených jih a západ dělají menší muldy nebo vyjetá koryta, v kterých je super svezení. Některé prudší pasáže sjezdovek se zde ale neupravují, a tak jsou zde velmi velké muldy, na kterých by měla co dělat i Nikol Sudová. Je potřeba mít velmi dobře nabroušené lyže a doporučuji si vzít s sebou i nějaký menší brousek pro oživení hran, bez toho se budete jen klouzat, když se vyhladí manžestr.

Když jsou dobré sněhové podmínky ,tak je zde neskutečné množství volného terénu!

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Je zde nepřeberné množství kabinových lanovek včetně velkokapacitní na Cime Caron z Val Thorens, kam se vejde 150 lidí. Dále zde mají zastoupení funitely - lanovky jedoucí na dvou lanech, díky čemuž odolávají velkému větru, ty jsou ve Val Thorens a jsou pro 33 pasažerů. Letos zde bylo postaveno několik úplně nových sekcí kabinkových lanovek pro 10 lidí - dvě sekce z Orelle na Cime Caron a v Les Menuires na vrchol Pointe de la Masse, který se stal velmi vyhledávaný, protože je zde nyní velmi rychlá lanovka, která vás dopraví z údolí až na vrchol a nemusíte se tam kodrcat na starých a pomalých sedačkách, které zde byly demontovány. Luxusní je sedačka Legends v Meribelu, kde jsou sedáky celé v kůži. Vetšinou převažují rychlé šestisedačky, některé mají i bublinu. Velmi hezky vypadají konečné stanice, které jsou obloženy dřevem a krásně zapadají do krajiny. Na pomalou čtyřsedačku Bouchet jsem narazil jen ve čtvrtém údolí, která šplhá na nejvýše dostupný bod areálu 3 230 m n. m. Některé kabinkové lanovky jsou již staršího data a nestíhají nápor lyžařů - např. z Mottaretu Pas du Lac 1 a 2. Také v Couchervelu je několik malých kabinek dokonce jen pro čtyři osoby. Dál je zde slušné množství pom, které předvším obsluhují slalomové svahy a tak na ně nemusíte. Pro začátečníky je zde několik pojízdných koberců, kdy jedete kryti v tubusech. Většina areálu je velmi moderní, ale nejdou se zde i starší vykopávky, a to hlavně v okrajových částech.

Zalidněnost:

Občas se zde také vyskytla nárazově front na některých starších dopravních zařízeních, a to vždy dopoledne, kdy se cestuje mezi středisky, a odpoledne při návratech. Nejhorší to bylo na stařičké kabince na Saulire z Mottaretu, kde se čekalo i půl hodiny. Na Cime Caron z Val Thorens to bylo čekání na dvě kabiny, tedy cca 10 minut. Většinou to je ale celý den bez front nebo se čeká jen na pár sedaček.

Občerstvení a aprés-ski:

Moc jsem toho nevyzkoušel, jen nějaké to pivko na sjezdovce (jedno denně) - jeho cena byla 7 až 9 euro, káva kolem 5 euro, 0,3 l coca-coly 4 až 6 euro, hot dog 6,5 euro. Restaurací je zde neskutečné množství a v tomto slunečném počasí byly neskutečně narvané.

Doprava do střediska a parkování:

Cestu jsem sem již popsal v reportu z 6. 3. 2022.

Zpět se vydáváme v sobotu ráno kolem šesté hodiny, abychom nejeli v koloně, když je ten střídací den, a to se nám povedlo. Cesta nám zabrala 14 hodin, kdy jsem strávili jednu hodinu čekáním na dálnici A6 v Německu před Sinsheimem, kde ma fotbalový stadion TSG Hoffenheim a hrál zde slavný Bayern Mnichov, a tak to zde podle toho vypadalo, děs. V Ženevě u letiště se buduje nová silnice s nájezdy, a tak zde byla i v sobotu menší kolona, v pracovním týdnu to může být horší. Hodně zhoustnul navečer provoz od odbočky z dálnice A93 na A6 Rozvadov a po D5 až do Prahy, kdy se přidali auta mířící z Itálie a Rakouska, a to především s těmi, co měli jarní prádniny, takže Pražáci a že jich bylo!

Ceny paliv se za týden dost zvedly, a tak nafta stála i 2,5 euro/l, o něco málo levnější to je ve Francii i Švýcarsku. Na české dálnici D5 stála nafta 52,5 Kč.

Pozor při cestě ze střediska přes Albertville, Ugine a Annecy - je zde několik radarů a asi jsou v provozu, protože nám to párkrát zablýsklo, když jsme jeli kolem radaru, tak jsem zvědavý, zda dorazí ještě nějaká faktura od policie. A to jsem jeli mimo obec 90 km/h, ale zde se smí jen 80 km/h!