Sjezdovky:
Prakticky všechny sjezdovky stojí za vyzkoušení. Převažují
sportovnější červené, vždy ale s opravdu pěknou šířkou. Perfektně
upravené a na spoustě míst s manžestrem až do odpoledne. Začneme odspodu,
tedy sjezdovkou č. 2 - středně široká členitá trať, na rozjezd
ideální. Kdo hledá co největší šířku s menším sklonem, pak ho
uspokojí č. 3 v obou variantách. Perfektní široká, ale prudší je
sjezdovka č. 11 podél nové šestisedačky Lärmstange 2. Pěkné jsou taky
modré č. 9 podél kotev vedoucích do nejvyššího bodu. Všeobecně se dá
říct, že s žádnou zdejší sjezdovkou neuděláte chybu. Dětem se ještě
hodně líbila modrá č. 17 podél čtyřsedačky Tuxerjoch. Na konci
lyžování jsme zkusili návratovou sjezdovku č. 1 do údolí a až na pár
úseků je to regulérní středně široká červená sjezdovka.
Sněhové podmínky:
Naprosto vynikající, sníh celý den i přes pražící slunce vydržel
tvrdý a jen na místech, kde foukal hodně vítr, se občas objevil led.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Moderní velkokapacitní kabinové lanovky typu funitel na dvou lanech. K
tomu kabinové lanovky, které zdvojují páteřní trasy. Jedna nová krytá
šestisedačka, která nahradila původní kotvu. Pak ještě krytá
čtyřsedaška u modré tratě č. 17. V horních partiích střediska vše
doplnují kotvové vleky.
Zalidněnost:
Vzhledem k otevřeným střediskům dole v údolí malá, řekl bych tak 20 %
kapacity. Dost často se stalo, že jsem na sjezdovce nikoho nepotkal.
Občerstvení a aprés-ski:
Velký výběr restaurací a slušná kapacita. My jsme jedli v restauraci
Tuxer Fernerhaus. Moderní veliká samoobslužná restaurace s čistými
toaletami s velkou kapacitou.
Doprava do střediska a parkování:
Je to až na konci Zillertalského údolí, tak už je středisko od dálnice
vzdálenější - cca 35 minut. Parkování buď v krytých garážích přímo
u lanovky, nebo na velkokapacitních parkovištích.