Sjezdovky:
V provozu byla drtivá většina sjezdovek, některé ovšem, zejména v
lokalitě Neuhütten, v dost bídné kvalitě - byly vydřené až na trávu a
kameny. Naopak velmi dobře upravené byly sjezdovky v Hochfügenu, které se
vyznačují velkou rozmanitostí (ty nejzábavnější najdeme podél
šestisedačky Holzalm, čtyřsedačky Wedelexpress a kotvy Pfaffenbühel II).
Jako rozmanité se ale bohužel rozhodně nedají označit svahy v
Hochzillertalu, které mají sice většinou příjemný červený sklon, jsou
si ale velmi podobné, a tak po několika jízdách omrzí. Zcela nově
vybudovaná sjezdovka Hirschbichl nebyla v provozu (viz foto).
Sněhové podmínky:
Žádná sláva - maximálně 50 cm v nejvyšších polohách areálu - ale
jezdit se dalo . Vydřené sjezdovky v Hochzillertalu jsem již zmiňoval,
Hochfügen má o dost více sněhu, takže se tu lyžuje lépe.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou zde na opravdu vysoké úrovni. Většinou zde najdete moderní
odpojitelné šesti- nebo osmisedačky s bublinou a někdy i s vyhříváním,
dále tři osmikabinky, dvě staré dvojsedčky a mnoho vleků, které však
slouží jen jako přibližováky nebo pro lyžařské školy. Nový vlek
Hirschbichl bohužel nebyl v provozu.
Zalidněnost:
Průměrná, na sjezdovkách bylo volno a ani u lanovek se příliš dlouho
nečekalo, většinou maximálně pět minut. Výjimku představuje pouze
osmikabinka 8er Jet, která je permanentně přetížena a u které vznikají
až patnáctiminutové fronty - alternativou může být výjezd vedlejší
dvojsedačkou Pfaffenbühel, která je nejstarším přepravním zařízením
areálu a je na ní zcela liduprázdno.
Občerstvení a aprés-ski:
Mnoho horských chat rozesetých po celém středisku, za sebe můžu
určitě doporučit restauraci 8er Alm a zdejší sýrové špecle .
Doprava do střediska a parkování:
Udržované silnice a obrovské parkoviště v Kaltenbachu s opravdu
dostatečnou kapacitou.