Sjezdovky:
Vzhledem ke špatnému počasí, množství lidí a totálně rozbitým
sjezdovkám se nedalo pořádně nic zkusit. Paradoxně jediné dvě "tratě",
kde se dalo aspoň trochu normálně jet, byly spojovací Z, která kříží
celý areál, a pak modrá 14, která vede od výstupu z kabinek ke všem
nástupům na sedačky v této části. Ještě jsme víckrát jeli č. 10,
která ve střední části nebyla tolik rozbitá, zato dojezd k nástupu na
osmisedačku byl za trest. Špatná by nebyla ani červená č. 5 u lanovky
Sonnenjet. Ostatní sjezdovky jsme spíš jenom tak s maximální opatrností
sjeli (sešoupali). Za dobrých podmínek a menším počtu lidí by ale asi nic
nebránilo pořádnému carvingovému rozletu. Sjezdovky jsou široké s
poměrně konstantním sklonem a převáženě červené. Do druhé části
Hochfügen jsme se kvůli mlze a větru nedostali.
Sněhové podmínky:
Snežilo už někdy od půlnoci a podle stavu sjezdovek je rozhodně nikdo
ráno neupravil. Stav byl naprosto tragický, všude obrovské boule a do toho
místy vyfoukaný sníh. Množství lidí se na tom taky pěkně podepsalo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přepravní park moderní a rychlý. Všude spousty krytých sedaček od
čtyř- do osmimístných. Od parkoviště dvě kabinky nahoru do sedla. K tomu
i dost spojovacích či k výuce určených kotev. Kapacita toalet
dostačující i vzhledem k velké zalidněnosti.
Zalidněnost:
Z mého pohledu obrovská, tolik lidí jsem zažil naposled před lety na
Mísečkách, když v celých Krkonoších jezdil jen Anděl a kotva na
Mísečkách. Nástup do kabinky ani parkoviště přitom tomu, co nás čeká
nahoře, nenapovídaly. Přijeli jsme cca v půl jedenácté a zaparkování v
krytých garážích nebyl problém. Také čekací doba na kabinku byla cca 5
minut. Nahoře v sedle ovšem lidské mraveniště a do toho samý školní had.
Také jsem nikde nezažil tolik začínajících lyžařů, kteří byli
nebezpeční jak okolí, tak sami sobě. U prvních dvou sedaček fronty na cca
5 až 10 minut, což se dá, ale těch lidí na sjezdovkách....
Nakonec jsme dojeli až na kraj areálu k sedačce Kristall expres, kde se
nečekalo vůbec a lidí bylo asi jako o víkendu na Monínci, což se ještě
dalo.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny v tomto středisku mě přišly o cca 2 až 3 eura vyšší, než na co
jsme zvyklí jinde, ale je možné, že jsme navštívili nějaké lepší
chaty. U první Kristallhüte jsme se nechytli ani po 15 minutách, ale vypadalo
to tam pěkně a měli hezké toalety. Přesunuli jsme se tedy na druhou stranu
areálu do chaty Firnhütte, kde jsme výborně poobědvali. Velká porce
grilovaných křidélek a hranolky za 9,50 euro a těstoviny s lososem za 8,90
euro. Nápoje klasika - velký Radler za 3,90 euro.
Doprava do střediska a parkování:
Měli jsme štěstí, takže jsme nepotkali údolní zácpu a dojeli bez
problému až na místo. Pokud jde o cestu od nás, tak z Říčan přes Dolní
Dvořiště, Linz a Salzburg cca 490 km a 5 hodin.
Parkovaní jsme využili ve velkém krytém parkovacím domě, kde se dalo po
lyžování za sucha převléci. Pěšky k nástupu na lanovky cca 150 až 200
m. Samozřejmě jde využít i parkoviště přímo na plochách u lanovky.