Sjezdovky:
Rozmanité carvingové dálnice se rozkládají v celém Hochzillertalu.
Mají velmi příjemný a čitelný sklon bez nerovností a zbytečných zlomů.
Pár pěkných černých č. 7 a 8 po celý den s málo lidmi a bez boulí. V
Hochfügenu pěkná červená č. 10 a černá č. 6.
Sněhové podmínky:
I tady je opravdu málo sněhu, často vykukují kameny a některé pisty
jsou více hnědé než bílé, ale rozhodně se zde dá velmi kvalitně
lyžovat. Údolní sjezdovka Stephana Eberhartera byla odpoledne prakticky
nesjízdná a místy velmi nebezpečná. Přes boule technické krupice nebylo
ani vidět.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí dvě osmikabinky zajišťují plynulý transport dychtivých
lyžařů. Bohužel i ve špičce je málokterá kabinka plná a pak se tvoří
fronta. Poté již i přes velké množství lidí fronta max. 5 minut a vždy
se dalo jet někam, kde nebyla žádná. V Hochzillertalu převažují moderní
sedačky s bublinami a vyhříváním, které však v 8 stupních nad nulou
spíše vadí. Propojení areálů zajišťuje moderní 8kabinka Zilertal
shuttle. V Hochfügenu stará fialová 8er Jet z roku 1997 a dvě velmi staré
sedačky. Zde se určitě dá něco proinvestovat.
Zalidněnost:
V neděli bylo plno, hned na parkovišti to vypadalo beznadějně. Nikde se
však netvořily zásadnější fronty, nikdy jsem nečekal déle než 5 minut.
Některé hlavní sjezdovky hodně plné, naopak v okrajových částech areálu
pohoda prakticky bez lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Velmi rozmanité od restaurace s Curry Wurstem po luxusní restaurace v
Kristall Hütte a Wedelhütte.
Doprava do střediska a parkování:
Z Prahy relativně dobrá cesta, na které je v Rakousku kolem Kufsteinu
nepochopitelná rychlost 100 km/h. Oproti Tuxu či jiným areálům v Zillertalu
je blízko u dálnice. Parkoviště je velké a s parkovacím domem, z něj je
však k nástupní stanici docela daleko pěšky (300 metrů).